Jak se naučit zvládat negativní emoce

Podle mě tím psychologem bys nic nezkazila

Tak určitě návštěvou u psychologa nic nezkazíš. Ale považuju za velice pozitivní skutečnost, že si své chování uvědomuješ a dokážeš ho pojmenovat, to je často podstatná část úspěchu. Nevím, jestli jsi už zkoušela nějak na sobě pracovat. Dovedu si představit, že bys mohla zkusit něco jako autogenní trénink, kdy si nacvičíš reakci ve smyslu, než začneš něco "cholericky" řešit, tak napočítáš do deseti nebo se několikrát zhluboka nadechneš a vydechneš, prostě se v tom okamžiku budeš snažit nějak zklidnit a uvolnit a případně i změnit objekt tvé pozornosti, s tím, že třeba tu věc dořešíš a promyslíš někde v klidu (s tím, že zpravidla nic neuteče a může to počkat). Prostě v každém případě zřejmě budeš muset na sobě pracovat. A navíc, bys mohla dostat mozkovou mrtvici (jak se říká, že ti může prasknout žilka v mozku) nebo infarkt. A taky bys mohla takovýmto chováním od sebe odrazovat lidi, i když je jasné, že to myslíš dobře.

Pokud chceš něco změnit ,musíš to opravdu chtít ,chce to hodně sebekázně a sebedůvěry.Psychlogem nic neskazíš ,ale moje psycholožka mi při první navštěvě ,řekla .Co ode mě očekáváte? .Já odpověděla ,chci aby jste mi pomohla ,ona odvětila ..to je omyl ...já vám nepomůžu vy si musíte pomoct jedině sama ...já vás pouze můžu návest na to jakou cestu zvolit,ale možná se mi to ani nepovede ....po pár sezeních jsme zjistila ,že mi to je absolutně k ničemu a opravu musím sama chtít si pomoct ..je to velmi těžké a u mě bylo pro co bojovat ,bojovala jsem a bojuju dál ..tvé emoce se nevytratí mávnutím kouzelného proutku pokud selžes nesmíš to brát jako prohru,ale jako motivaci dál bojovat ....myslím že máš pro co, tvoje motivaci je tvůj přítel a tvoje budoucnost s ním .

tyweee
Natalya
Já jsem byla jeden čas u psychologa, ale byla to špatná volba anijak mi nepomohla, tak jsem přešla na psychiatrii, trpěla jsem panickou úzkostí a depresema, pak se pokusila o sebevraždu a nějak se tam bojím vrátit, mám strach, aby to nějak nechtěli řešit i když je to už asi dva roky a nechtěli mě někam zavřít...

Nevím co to je ale kouknu na to na netu...

To dělám, ale když ve mě něco hlodá, tímhle se sice uklidním, ale za chvilku mám tendence se v tom zase šťourat... Jak jsem nedůvěřivá a podezíravá díky minulému vztahu, tak všechno moc řeším, ale já už nechci mít toho brouka v hlavě, chci to co ostatní lidi, aby mi to stačilo říct jednou a konec... Pak přemýšlím, jsem protivná, pak to vyklopim co mě štve, je hádka a tak dokola, vím, že je chyba ve mě... A celkově mám více špatné nálady než ty dobré a kor ze zimou s podzimem je to hrozné

Moc ráda bych, ale nevim jak začít...

To je pravda, že člověk musí chtít sám a já moc chci,ale potřebuju právě navést na tu cestu...

To je motivace veliká, ale nervy má už na prasknutí

fiffii
mám podobnou zkušenost - psychiatrie, sebevraždy. - Hlavně 3 psychiatri, co nepomohli. Nejhorší je to hledání toho, kdo pochopí. Nevím,jestli si zkoušela ženy, či muže jako doktory. Mě ženy zklamali. Naopak při vstupním pohovoru do ESETU, kam jsem nakonec nešla, jsem měla psyhiatra muže a s tím se mi povídalo nejlépe. Takže, jestli do budoucna bu du hledat nově, tak doktora.

Myslím ,že pro tebe bude asi nejlepší se nejdříve pomalinku zmiřovat se svou minulosti přestat se v ní utápět ,co nejvíce se vypovídat příteli a říci mu proč tak jednaš ,pokud u něj najdeš pochopení si na dobré cestě,myslím že neustále hledaš jistotu ..prostě jakmile si nejseš v něčem jistá a může to být opravdu kravina ...zazmatkuješ ...zmatek v tobě vyvolá velkou vlnu fantazie a možná i mírné paranoi ..následuje úzkost ....emoce ...a výbuch ..je to tak nebo se pletu ??

Máš pravdu, já byla u psycholožky a kdybych šla s kamarádkou na kafe tak to vyjde ještě líp, rok ztracenýho času, pořád se mějen ptala tak co s tím budeme dělat? No vy vypadáte hrozně, tak by jsme s tím měly něco udělat.. Tak jsem se naštvala a šla k psychiatrovi, byl to mladý chlap, ale byl super, jenže během měsíce odešel a já se dostala k ženě, byla milá, ale nějaké povídání, nic takového, jen napsat léky a alou domu.. Pak jsem byla na jedné skupinové terapii a tam se řešilo, že jedna má deprese z jednoho neumytého hrnečku, druhá z toho, že ji skončil kurz na počítači a takové podobné věci... Přišlo mi to směšné, spíš to byl takový drbací kroužek a ani semi tam nechtělo říkat, že mám chuť se zabít, byla jsem tam nejmladší a vím co by mi řekli, protože vesměs mohly být mojí mámou věkově...

Takže opravdu je to moc těžké najít někoho kdo poradí vyslechne a bude mít čas jen na mě...

pliska
Je to přesně jak píšeš do puntíku... Můj přítel je zlatíčko,ale razí názor, že proč ho trestám za něco co on nezavinil, což je můj minulý vztah, on neměl taky moc dobrý vztah, ale jeho to neovlivňuje... Chtěla bych to zvládnout sama, on tohle moc nechápe, asi ani nemůže, když to nezažil...

fiffii
to mě přišlo, jak na terapii v Bohnicíchl. Kolečko, každý povídal svůj příběh.
Napoprvé zajimavé,ale když další týden jsme museli vše povídat znova, protože došli dva nový pacoši, tak to jsem se smála.
Mě psycholog pomohl,ale zase jen v tom ESETU. Byla to tedy ženská,ale ona se ptala a já odpovídala a ty otázky byli tak super daný, že jsem si hledala odpoveď na mý problémy skrze ní,ale vlastně sama.
Ovšem psychiatr jedině chlap.

S těma výbuchy - nejhorší je asi to, když v danou situaci ti to přijde logické,ale třeba za dvě hodiny si už řekneš, že to bylo zbytečné, protože ten problém nebyl tak velký, jak se zdál.

Bohužel budeš muset zapracovat na tom ,aby tě přítel pochopil ,ty potřebuješ jistotu ,aby přesně chápal jak se citíš a proč tak jednáš ,vysvětlit mu vše do putíku a vyjadřit citově jak se k tomu stavíš ..myslím že by mohlo zabrat mu to napsat,napsat svůj příběh na papír nebo do emailu a hezky v klidu vše sepsat a vysvětlit mu do podrobna jak to je a proč si taková ,říci mu že by jsi moc chtěla to změnit a zároveň ho požádat o pomoc ,svěřit se mu i z věcmi ,které on neví a vypovídat se do posledního puntíku .....tvůj přítel razí názor ,proč ho trestáš za svůj minulý vztah a nechápe to i přesto ,že on minulý vztah taky neměl ideální ....ty ho musíš přesvědčit ,že ho netrestáš úmyslně ...a pokud to pochopí budete oba dva na dobré cestě ..nevím o tvé minulosti nic ,ale myslím že potřebuješ rozebrat svojí minulost ,smířit se s ní pochopit věci ,které se tenkrát děli a najít odpově´di proč se tak dělo ...pokud to vše pochopíš ..zavřeš pak oponu nad svou minulostí a pak už můžeš pracovat sama na sobě ..moje minulost taky není nic moc ,je řteba se s ní smířit a i když budou slabé chvilky už tě nesmí pronásledovat jinak tě to zničí

souhlasím s Tebou. Taky jsem měla ten pocit. Nikdo jiný to za mě nemůže vyřešit..akorát ukázat cestu, to jedině.

muži to bohužel sami nepoznají a je potřeba jim to říci, jak se člověk cítí..jsem ráda, že mě manžel bere takovou jaká jsem, je to poklad

držím palce, je to pořád běh na dlouhou trať, dá se to, ale občasná série výbuchů u mě je pořád. /například v posledních 14 dnech mám pořád pocit, že dělám všechno špatně, že cokoli mi kdokoli řekne-hlavně manžel, že je to myšleno proti mě a já hned vybuchuju jako natlakovaný hrnec,ty emoce by se u nás doma daly krájet, hrůza...no snad jsem se po včerejšku zase trochu vzpamatovala/

Nesnaž se začít od emocí. To už je pozdě. Začni u myšlení. Když do Tebe v davu někdo ze zadu strčí, tak Tě to rozčílí, když se ohlédneš a zjistíš, že to byla babička o hůlce, která sama vrávorá, rozčilení je pryč. Myšlení o situaci vyvolává emoce - ty nepřichází samy od sebe. Emoce jako reakci ovlivníš jen změnou myšlení. Na Tvém místě bych začala u sebepoznání. Přemýšlej, jak se v konkrétních situacích cítíš, co si myslíš, jaký význam tomu připisuješ, jak se pak chováš a proč to tak může být (říká se tomu sebereflexe), můžeš k tomu zkusit psát deník, zajímej se o zpětné vazby z okolí, čti, můžeš zkusit sebezkušenostní skupiny. Nevím, kolik Ti je, ale počítej s během na dlouhou trať, vzorce chování, které sis utvářela roky, nezměníš za měsíce. Držím pěsti.

Na doporučení kamarádky jsem chodila před rokem na jednu kliniku a můžu jen dál doporučit. Je to moc příjemný prostředí a ani člověka nedopujou hned u dveří práškama, všechno je na pacientovi. Je tam toho víc, ale já tam prostě zavolala a nejdřív jdeš na takovou vstupní návštěvu, kdy teprve vymyslej ke komu a na co dál. Chodila jsem tam ke dvoum - psychiatrovi a terapeutovi a hezky se to doplňovalo Konečně jsem tam pochopila příčinu, i když mi to dlouho trvalo Tak kdyby náhodou někomu přišlo vhod: http://www.psychosomatika.cz/