Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Mně je taky 22, jižní čechy...ale chystam se na další vejšku do Brna, tak bych se pak přidala

Koukam, že se docela křížíme

Ja mam v Brne brachu tak pripadne muzu dofrcet do Brna tam jsem jeste nikde neparila poradne

tavimi
Tedy, co na to říct .... některé "příběhy" zní až neuvěřitelně, ale těší mě tam ten happy end.

Pumpkin,
já jsem náhodou otevřela knihu Jiřiny Steimarové a tam je, jak ji po plastice prsou ještě s drény nechal muž s třemi malými dětmi a pláchl za hranice. V roce 1951.
M.

Kočenky já měla s láskou taky trable, je mi 26, prožila jsem různé lásky, ze kterých jsem si myslela že se nikdy nevzpamatuju a pak potkala člověka, od tý doby spolu bydlíme a před rokem jsme se vzali. Zpětně jsem strašně vděčná za všechny ty kopance, kdyby jich nebylo, tak si myslím, že jsem teď někde úplně jinde. Ale proč o tom mluvím. Můj táta mě mě mlátil a bylo to hodně drsný a já měla pořád ty samé typy, kluky co byly agresivní a pro facku nešly daleko. No trvalo mi, než jsem s to uvědomila. A už tím, že jsem si to uvědomila, že je to pořád to samé tak jsem se přeprogramovala a paradoxně si našla opak svýho táty. Kolikrát stačí jen si něco připustit a uvědomit a člověk najednou k sobě "přiláká" úplně jiný typy. Zní to hrozně paradoxně, ale u mě to zapůsobilo a mám i takovou zkušenost z okolí.

Evi,
to mně mrzí, všechno se ve mně vaří, když to čtu. Důtky a bičík na ně.
M.

Maria, mě to nemrzí, víš několik let jsem s tátou nemluvila ale pak pochopila, že to prostě tak být mělo. Vše co se mi stane beru tak, že to tak být mělo, někdy mi trvá než rozluštím, co mi to mělo dát.......ale jsem za to ráda. Ted spíš lituju, že jsem tohle pochopila až ve 26

Nelituj, dřív to asi nešlo. Mě, když bylo 27, tak mi táta před očima umíral na rakovinu plic a plakal, protože nechtěl. Bylo mu 56. Mě je o deset víc jak Tobě, do dvaceti jsem se plácala od jednoho k druhému a nikam to nevedlo a když jsem potkala svýho tenkrát budoucího muže, bylo mi jasné, že to je ON. První 4 roky jsme se hádali a bojovali o teritorium - to byla síla, ale pak jsme se vzali, jsme spolu jako manželé 12 let a čím dál tím víc je to pohoda. Rozchody jsem řešila známostma na jednu noc - spíš jsem si dokazovala, že na to mám. Hloupé... Hlavní je, že jsi teď šťastná a že jsi brzy poznala, kudy cesta nevede. Některé ženské to nepoznají za celý život a furt vyhledávají problémové typy. Jsi chytrá a přeji Ti hodně štěstí.

znam i ty bez happy endu
Muj bracha opustil krasnou (fakt), velmi inteligentni a vzdelanou zenu. 2 roky po svatbe. Deti jeste nemeli. Kvuli vypocitave devce (taky fakt, zajimaly ji jen prachy). Kdyz zjistila ze nema tolik kolik ona potrebuje, opustila ho. Asi mesic pote co on zenu. Bracha se zchlastal a jeho byvala zena si doposud nikoho nenasla. Je ji 41, vdavala se ve 20ti. Bracha ma novou zenu, ale taky nekolik leceni za sebou. Mam takovych pribehu dost i dalsich. Ale k cemu jsou? Pomohou nekomu? Kdyz nekdo chce ten svuj kriz nest az do smrti, tak se muze litovat a nest dal... Kazdemu co si preje

Evča82
super! Klobouk dolu zes to dokazala zlomit! Rovnez i Lenicka!

Tak mám za sebou první den po rozchodu. Můj ted už bývalý mi včera odpo volal. Chtěl jít na kafčo, naštěstí jsem byla v práci tak jsem nemohla. Nevím jestli bych mu jinak řekla, že nemůžu. Jinak to bere asi taky velice statečně na to jak pořád říkal, jak mě miluje, že nikoho tak nemiloval atd. Ani nenapíše. Kecy v klecy!

tavimi: To je přesně ten příklad jak jsem říkala

tavimi

Třeba nechce "ten svůj kříž nést až do smrti", třeba prostě nemá štěstí. Asi těžko funguje toto: "Milé Univerzum, dodej mi prosím takového a takového a do tehdy a tehdy ..... ".

Strašně moc někoho chceš....chtít ale nestačí....čím víc chceš, tím míň to v tomto případě dostaneš....znám to z vlastní zkušenosti....chce se na to vybodnout a být svá...janis

Hezký ale opravdu hezký den