Jak se zbavit pocitu viny z každé maličkosti

Co se nedělá? Zapejká se první týden školy, kde polovina přednášek není a druhá polovina je jen 5 minut, kde ti řeknou podmínky zp a zk? Tak kvůli tomu si radost z dovolené nekaž.

Jinak obecně na takovéhle psychické věci pomáhá práce. Člověk pak nemá čas přemýšlet. Všimla sis toho, že když má člověk moc volného času, že řeší blbosti? Neber to nějak osobně, ale když je člověk ve fofru, tak kolikrát zapomíná i na fóbie a všelijaký strachy.

Reaguji na Patty:
Jo. To mi vždycky říká přítel (nemůžu zatím vkládat smajlíky, takže jen "hihi"). Máš pravdu. Já kromě školy i pracuju a je to právě taková práce, kde když nejsou zákazníci mám dost času na přemýšlení. Doma se snažím něcím zaměstnat nebo si zacvičit apod, ale stejně se ty vlezlé myšlenky objeví. Chtěla bych být méně zodpovědná a sem tam hodit věci jen tak za hlavu. Ale na to asi rada není

Jen tě můžu ujistit, že to postupně věkem přejde.... člověk se naučí časem spoustu věcí neřešit a házet za hlavu.

Je mi 27, doufám, že to příjde brzo, hihi. Nebo budu taková poctivka až do smrti

Jestli Tě zaráží ten věk a VŠ, tak je to tím, že jsem nešla do školy hned po střední.

Ahoj já tohle normálně neřešim, ale řešim to kvůli mámě. Ona je kolikrát strašně poctivá a já si občas něco vyčtu takový ten syndrom výchovy, ale jak se říká pokud to máš takhle u sebe, tak si zaplň čas

Reaguji na EleanorWoods:
Moje máma je zase pravej opak. Docela lehkovážná a nezodpovědná. Takže možná to mám tady dáno výchovou - nechtěla jsem se chovat stejně.
Vidím to tak, že si budu muset dát nějaké předsevzetí (dřív než na Nový rok)

Reaguji na EleanorWoods:
Moje máma je zase pravej opak. Docela lehkovážná a nezodpovědná. Takže možná to mám tady dáno výchovou - nechtěla jsem se chovat stejně.
Vidím to tak, že si budu muset dát nějaké předsevzetí (dřív než na Nový rok)

Reaguji na EleanorWoods:
Moje máma je zase pravej opak. Docela lehkovážná a nezodpovědná. Takže možná to mám tady dáno výchovou - nechtěla jsem se chovat stejně.
Vidím to tak, že si budu muset dát nějaké předsevzetí (dřív než na Nový rok)

já jsem taky taková, poctivka poctivá na všechno, řeším každou věc co jsem udělala jenom trochu špatně nebo nesprávně nebo když mám s někým výměnu názorů tak pořád přemílám, jestli jsem to nepřehnala a mám tendenci za tím člověkem jít a vysvětlit mu proč jsem to řekla, prostě pořád všechno řeším a snažím se být bezchybná, aby mi nemohl nikdo nic vyčítat nebo se na mě zlobit, jenže ve finále je to naopak, a věkem ani prací se to u mě nezlepšilo, prostě to mám v povaze

Reaguji na Troolina:
Já myslím, že to je způsobem výchovy. Taky to mám tak v sobě nastavené.
Nejhorší bylo přesvědčení už z dětství, že jídlo, co mám na talíři, se dojídá!
Dnes už vím, že na žádný hladomor na světě nepomůže, když se přežeru jen proto, abych nic nevyhodila, protože to se prostě nedělá.
Dnes už jídlo vyhodím a žádné velké výčitky nemám, ale tam někde vzadu to stejně zůstane zasunuté...

Já s tímto bojuju celý život, poslední dobou úspěšně. U mě je to výchovou, rodiče na mě vždy kladli nároky, abych byla tip-ťop. Třeba na vysoké jsem nešla jeden den na semináře, protože mi nebylo dobře a pak jsem týden řešila výčitky svědomí, jestli my fakt bylo až tak špatně, abych mohla vynechat
Zásadní je si uvědomit, že není potřeba ohlížet se na názor jiných lidí (a to ani rodičů) a dělat věci, tak aby ti byly příjemné. Chceš více na dovolenou, nebo do školy? Předpokládám, že na dovolenou, takže není potřeba to dál řešit. My máme ve škole povolené většinou 2-3 absence, takže pokud se do nich vejdeš, tak pořád plníš své povinosti na jedničku.
Dneska už do školy nejdu, pokud mám jiné plány a žádné výčitky nemám, protože vím, že víckrát jak 2x chybět nebudu, což je pořád skvělá bilance.
Dále pocity viny, když si koupím něco drahého nebo zbytečného? U všech věcí se v duchu přesvědčím, že si je zasloužím.
Můj přítel mi před čtyřmi lety začal říkat, že bych měla být víc sobec, tak jsem to zkusila a od té doby je můj život pořád lepší a lepší. Snažím se, aby mi všechno, co dělám maximálně vyhovovalo, prvně myslím na sebe a svoje potřeby upřednostňuji. Někdo by řekl, že je to špatně, že člověk má myslet na ostatní, být pokorný a skromný. Já si to nemyslím, pokud člověk nedokáže udělat šťastným sebe, jak by mohl rozdávat radost dál.

Tahle věta mě rozesmála, ale je na tom hodně pravdy