Nezapadnutí ve třídě

Přesně toto jsem zažívala když jsem přestoupila na novou školu ve 4.třídě a vlastně až tak do 17ti, pak mi to začlo být jedno. Naštěstí jsem teda nebyla na intru, stačily mi dvoutýdenní školní výlety, kdy jsem taky spoustu času trávila sama na pokoji.
Zkus si najít kamarádku, co je na tom podobně, na každé škole je pár takových, co se nezačlení do "stáda" a ty by pak měli držet spolu. A jak píše mle, snaž se udržovat vzhled a oblečení na dobré úrovni, ať se aspoň vyhneš útokům na to,jak vypadáš, pokud teda takový jsou
S přibývajícími léty se všem trochu změní zájmy, a mnohdy ti, kteří nebyli "začlenění" a nepatřili mezi školní oblíbence to dotáhnou mnohem dále. Znám pár případů kdy takzvaní outsideři si našli skvělé kamarády a žijí báječný život.

Reaguji na Lady_Kate: také souhlasím..ono taky hodně dělá to jak na lidi působíš...důvody pak mohou být různé...pokud působíš hodně stydlivě tak právě ve společnosti puberťáků z toho může být problém..určité skupinky si toho rychle všimnou a zařadí tě do skupiny těch co bývají terčem různých vtípků a posmívání...zkus se trochu prosadit..na druhou stranu můžeš mít problém jako mám já..nemám problém navázat kontakt, ale na lidi působím namyšleně (holt blbej obličej a styl oblečení) i když nejsem a někdy trvá než se přesvědčí o tom, že sem naprosto normální..

Hlavně se neuzavírej do sebe. To by byla největší chyba. Vycházej z toho, že všichni spolužáci kolem tebe nejsou zlý. Určitě se najdou takoví buberťáci, kteří si tebe vystřelí, aby podpořili svoje vlastní sebevědomí a předvedli se před ostatníma jaký jsou "drsní borci". Takových si prostě nevšímej. S ostatníma vycházej z předpokladu, že jsou to tvoji přátelé a nemají důvod, proč by tě neměli mít rádi. Začni se s nima bavit o nějakých příjemných věcech a snaž se při tom uvolnit a nebýt ve stresu z toho, že řekneš něco špatně, nebo že se jim na tobě nebude něco líbit. I když plácneš nějakou kravinu, tak se tomu třeba zasměj. Říkej si, že vůbec o nic nejde. Nemůžeš se líbit všem. Prostě zkus trénovat svoje sebevědomí. Až překonáš ten šok z nástupu do školy, bude to lepší.

o čemkoliv, najdi si koníčky (nebo už je třeba máš) a vždycky se můžeš bavit o nich, zjisti si, co dělají tvoje spolubydlící a třeba najdete společné téma
Já se třeba s kýmkoliv (i úplně neznámým) bavím o knihách. Pokud nevím co říkat sama, tak se vyptávám. Nemusíš přece mluvit jen ty za dialog se bere i když se ptá jeden, druhý odpovída.

Ono to chce mít v člověku určitou pasivitu na tento pocit, vybudovat si ji, každý je nějaký, nikdo není extrovert přes kopírák Kolik introvertů se skrývá např. mezi slavnými lidmi, udělají si svou práci a tím to hasne, nepotřebují společnost. Je to těžké, dá se s tím pracovat, ale i to přijmout tak, jak to je.
Jeden profesor z výšky nám vykládal, jak byl na střední škole sám, protože všichni jeho spolužáci byli ochlasti a kouřili. On byl jiný, neměl zájem o tyto aktivity, tak je posílal do háje a bylo mu jedno, co si o něm myslí

Zlatíčko, v první řade se zhluboka nadechni a přestaň se tak stresovat. Na střední jsem taktéž nebyla žádný oblíbenec, zažívala jsem šikanu a kdesi cosi, výhoda byla, že já jsem si nikdy nic moc líbit nenechala a měla jsem zázemí doma, tzn žádný intr. Že si nerozumíš s dětmi svého věku je zřejmé, ale takových je vás víc, tomu věř. Musíš si uvědomit, že Ty jsi ta, co je psychicky předběhla a dívat se na ně jako na malé děti a s tím je tak i brát (takže se nad jejich řeči a problémy povznes, oni z toho vyrostou). Nesnaž se za každou cenu mezi ně zapadnout, šťastná budeš jen tehdy až jednoho dne poznáš lidi, kteří budou jako Ty, pokud se naopak Ty přizpůsobíš jim, tak budeš smutná dál. Základ je, že si musíš věřit. Musíš vědět, že pokud s Tebou nekomunikují, tak to neni tím, že bys Ty byla ta špatná. Prostě jste jiní. Ty stojíš za hodně, jejich názory na to vliv nemají. Neboj se je klidně oslovit a na nějakou urážku zareagovat zpět nebo se jen pousmát, tak si jedině můžeš získat něco jako respekt. Musíš si ale uvědomit svou hodnotu. Rozhlížej se bedlivě kolem a zjišťuj, jestli tam není nějaká podobná osůbka nenápadně plachá, kterou bys mohla začít uhánět. Pokud ne, tak si prostě buduj své zájmy, buď svá a časem se nejspíš sžijete.. nikdy si ale nic nenech líbit. A i kdyby to nevyšlo.. holka.. za 4 roky jsi pryč.. na vysoké pak najdeš přátele jako jsi Ty sama, tam budeš svobodná a začneš žít svuj život, stojí za to to vydržet.. jsou to jen 4 blbé roky.. a přestoupit můžeš vždycky. Držím palce

Taky se mi moc líbí, jak to napsala LauraT.

Neber sama sebe jako že seš něco míň než ostatní, tak to vůbec není. Uvědom si, jaké máš dobré vlastnosti a v čem jsi dobrá, co ti jde. Mysli na to každou chvíli a zkus si sebe začít víc vážit, sama sebe v duchu pochval, když se ti něco povede. Uvidíš, že když začneš sama sebe brát líp, budou tě brát líp i ostatní. Když má ze sebe člověk dobrý pocit, tak to z něj tak nějak vyzařuje. Soustřeď se na školu, to je hodně důležité. A netrav volný čas tím, že budeš brečet, raději se věnuj nějakému kroužku nebo čti, koukni na film... to je určitě smysluplnější trávení času A važ si toho, že máš dobré vztahy v rodině, to také každý nemá a je to hodně důležité.

A toho psychologa bych ti rozhodně doporučila, často pomáhají lidem v podobné nebo stejné situaci jako seš ty a umějí to. Určitě by ti psycholog sebevědomí zvedl. Zkus o to poprosit rodiče ještě jednou a nebo si to zkus zařídit sama. Dojdi ke svému praktickému lékaři a ten ti dá doporučení k nějakému psychologovi. A nebo zajdi např. za školním psychologem.

No, takové řeči jsou u puberťáků bohužel časté a ještě nějakou dobu to bude trvat, než je to přejde, ale neboj, jednou je to přejde a začnou se chovat dospěle. Taky mě takové řeči nikdy nebavily poslouchat Asi jsi rozumově už dospělejší než oni, tak to je další věc, které si na sobě můžeš vážit

Neboj, život opravdu není jen o střední škole, uvidíš, že střední ti uteče jako voda a pak už je ten život v tom, co tě teď zrovna trápí, jednodušší

Přečti si taky knihu Tajemství,přitahuješ negativní lidi,jako ten homosexuál co chtěl dělat komika a ostatní ho pořád napadali.A když se zašneš soustředit na pravý opak,tak se to změní.O této knize je na omlaz. hromada zkušeností,to je věc mysli,jak a kam se bude ubírat tvůj život a hlavně koho do něj přitáhneš.

Jsi ještě hodně mladá, než skončí střední, může se toho ještě hodně změnit! Jde hlavně o pohled sama na sebe... Pokud si uvědomíš, že jsi stejně dobrá jako všichni ostatní a fajn holka se kterou je radost si povídat, všechno půjde líp... Spousta známých modelek byla terčem posměchu alá žirafo apod.. Ze spousty šedých myšek se stal sen mnoha mužů... Každopádně třeba i dobrý psycholog, jak radí holky, by mohl pomoci...

děkuju... jenže nejhorší je že já už ty 4 hrozný roky už jednou zažila... a nechci znova knížku tajemství jsem četla ale bohužel nepomohla ... :/

Reaguji na věrka4: Že nechceš znova je jasné. Ale skutečně asi budeš muset zabojovat se svym introvertsvím, minimálně v tom, aby z Tebe nebylo cítit, že se jich bojíš. Jsi tam vážně jen chvilku, dej jim (i sobě) šanci. Usmívat se, přisednout si. Pokud by odmítli, tak pak až se dá řešit, co se špatnou třídou, ale zatim nemáš potvrzeno, že špatní jsou. Nevěřim tomu, že za týden to je na skupinky a že tam neni jedinej človíček vyděšenej jako Ty..

v prváku sem taky nezapadala, cítila jsem se tam jako "bárbína" protože oni chlastali a neřešili hadry a já jsem spíš dívčí typ, nízké sebevědomí nemám ale občas říkají že jsem tichá...pak si tam našla kamarádku, pak se začala bavit s ostatními...a ted tam mám usper kámošky a oc ráda do té školy chodím držím ti palce at se to zlepší...musíš být ukecanější, sebevědomější, víc se o sebe starej a maluj se, kupo si nové oblečení.

Jsem na tom podobně, já jsem teď v prváku na Vyšší odborný škole a totálně v tý třídě trpim...já tichá nejsem vůbec, ale ty lidi tam jsou fakt příšerný.

Za tuhle větu bys potřebovala dostat pořádně na p.rdel
Seber se, začni si vážit sama sebe, protože pokud se Ty sama budeš považovat za trapáka, pak Tě tak budou brát i druzí.

Kašli na to, co říkaj lidi, mně tohle v prváku dělali taky, že jsem ošklivá. Pak jsem se sebou začla něco dělat, změnila se, vzhled a tím se zvýšilo sebevědomí. Ti, co se mi smáli pak jen slintali a litovali toho, jak se chovali. Chovej se jako dáma a neříkej si, že jsi nula.

Čím víc se budeš litovat, tím víc to ti druzí pocítí a začnou toho zneužívat. Nikdy se nelituj, buď na sebe tvrdá a změň se. Nesmíš být taková cíťa. To v dnešním světě vůbec nemá místo. Buď budeš tvrdá jak k sobě tak k ostatním, nebo prohraješ. Život je hra, je na tobě, jakou roli si zvolíš...