Ahoj holky potřebuju pomoc nebo aspon nějaký povzbuzení protože jsem na dně.Nastoupila jsem do prváku a jsem na intru jenže je to tu hrůza jsem na pokoji s cizí holkou a s kámoškou ze ZŠ ale oni mě začaly ignorovat, ve škole sedim sama na pokoji jsem taky pořád sama už asi tři dny celý dny brečim uplně se klepu protože jsem tohle zažila už na dvou školách. Ve škole se snažim nebrečet ale je to dost těžký. Pořád bojuju s mojí povahou že jsem tichá a s nízkým sebevědomím, takže ve třídě plný uřvaných puberťáků co furt mluví sprostě a kecaj o tom jak chlastaj, holky kolik měly kluků (já ještě něměla žádnýho připadam si jak trapáček) si připadam jak z jiný planety navíc nevim proč ale skoro každej se na mě vůbec ani nepodívá jak kdybych tam nebyla. Myslela jsem že si tady nakyho kluka najdu ale nikdo o mě ani pohledem nezavadí. dneska jsem byla v jídelně a podívala se na nakyho kluka a on pak prošel a řekl něco jako fuj a pak jsem slyšela něco jako ty jsi ošklivá nebo co takže jsem brečela znova.Mam pocit že se zhroutim. A ted se ve mě něco zlomilo a mam pocit že už se s nikym ani bavit nechci takže asi budu napořád sama.Volala jsem rodičům a když jsem jim to řekla tak mamka brečela taky protože ví že sem moc kamarádů neměla nikdy a myslela že se konečně s někym skamarádim a ono nic přidělávam jim akorát starosti. Říkaj at si s v jídelně třeba k někomu sednu ale to nejde mam pocit že každýho budu jenom obtěžovat a budou si myslet že jsem divná. Přemejšlim o sebevraždě už to nezvládam připadam si jak ta největší nula na světě. Co mam dělat nechápu se na jednu stranu chci kamarády a na druhou ne.