Pózerství

Reaguji na Lucrezia:
Promiň, nic ve zlým, ale právě tvé názory a tak je prezentuješ, mi zavání pozérstvím.

Já nechápu, o co vám jde!
To, že se člověk v kolektivu snaží ovládat a zapadnout, tak to vy považujete za přetvářku
Tak to si myslím, že si pletete dojmy s pojmy.

Reaguji na True: O co by mi mělo jít, na diskuzi řikám svůj názor, je něco špatně? Sama Janissinka jak to napsala,

vyznívá jako přetvářka prostě.
Třeba já bych taková prostě nedokázala bejt. Poznám nový lidi ale když mi je někdo nesympatickej a příjde mi takovej a takovej, tak proč ho tahat za nos a proč se přetvařovat jak ho mam ráda a je mi sympatickej? K čemu by mi to bylo? Aby mě měli taky všichni rádi? Je vidět že lidi jsou různý.. Kdyby se mi stalo že v novym kolektivu prostě nepoznám ani jednoho člověka s kterym bych si rozuměla, tak radši budu sama než abych se tvářila tak jaká nejsem. V tomhle případě mluvim o přetvářce..
A téma je tu o pozerství a u toho si zas představim např. že se povyšuje se nad ostatníma, co já vim ...dělá že má chatu na Bahamách, v garáži 3 Audiny atd. prostě se snaží bejt někým, kým neni ale ani né tak vlastnostmi jako třeba tím že je majetnej apod.

Přesně to jsem chtěla napsat, že Lucrezia nám tu předvádí ukázkovou pózu v podobě "je mi šumák, co si o mně lidi myslí"

Souhlas. Vůbec nechápu, proč bych měla chtít ( natož pod nějakou urputnou přetvářkou) zapadnout do nového kolektivu.

Kolektivismus už snad tady jednou byl a jak to s republikou dopadlo..

Vybírám si lidi, kteří jsou sympatičtí mně ( a já jim) a pokud musím být v nějaké movém kolektivu, který je daný ( v práci apod), tak se ke každénu chovám slušně, což mi přijde jako normální společenská norma, ale o nějakem miloučkém chování a předstíráním, že chci se všemi kamarádit, jak tady zaznělo.. no to mi přijde ...no snad až nedůstojný...

Takhle můžeš fungovat třeba ve škole nebo v kolektivu svých známých a přátel, ale v práci se takto přežívat nedá - pokud pracuješ někde, kde je třeba spolupracovat, pak ti tam nemůže nikdy fungovat to "tak radši budu sama" - v práci být sama nemůžeš a ve většině prací musíš s ostatními komunikovat a společně vytvářet nějaké hodnoty. A když přijdeš do nové práce, můžeš si na lidi udělat názor raz dva, ale takový názor je dost ošemetný. Proto je nejenom vhodné, ale především slušné chovat se mile i k těm, kteří ti nesedí - prostě proto, že o nich prozatím ještě nic nevíš.

Reaguji na Jully: s tou prací máš pravdu.. Někdy je přeci jen lepší radši zatnout zuby..

ale já o tom že se v takových případech k lidem který mi nesedí nechovám slušně neřekla

Tady vůbec nejde o kolektivismus, jde o přirozený pracovní kolektiv, to je kolektivismu na hony vzdálené. Představ si, že bez různých druhů kolektivů by se ekonomika položila.
Podle mě je zásadní, o jaký kolektiv jde - umím si představit, že třeba taková pošťačka se nemusí se svými kolegy prakticky vůbec bavit, umím si představit, že ženy v některých dělnických profesích si prostě jedou to svoje a na ostatní se nemusí ohlížet apod.
Já třeba pracuju v týmu lidí (a ten náš tým je navázaný na jiný tým) a fungujeme tak, že máme nějaký projekt, na kterém společně pracujeme: každý dělá nějakou svou část, ale každý k tomu, aby tu svoji část mohl udělat dobře, potřebuje spolupráci někoho dalšího. Takže ve výsledku spolu celý den mluvíme, radíme se o různých věcech, společně vymýšlíme plány jak dál atd. Kdyby byl mezi námi člověk, který by odmítal komunikovat s někým z nás, nebo by se nás stranil, nebo by někomu dával najevo jakýkoli negativní postoj, dostal by okamžitě výpověď, protože by tím zbytečně narušoval jinak příznivé klima, které v práci máme a které je nezbytné k tomu, aby všechno klapalo, jak má.
Jasně, že někoho má člověk rád míň a někoho víc, ale je důležité snažit se vycházet si vzájemně vstříc - a pokud je člověk v práci nový, platí to dvojnásob.

Jinak já jsem v soukromí dost ostrá a k tělu si pustím málokoho, nemám ráda takové to být kámoš s každým, naopak mám jen několik velmi dobrých přátel, a když mi nědo nesedí, ignoruju ho. V práci je to ale jiné - tam je třeba se naučit být milý a vstřícný a hlavně neřešit kdo na mě jak působí z osobního hlediska, ale řešit jen a pouze jeho pracovní výkon. Takže mi někdo může být stokrát nesympatický, ale pokud se můžu spolehnout na to, že svou práci udělá bezchybně, budu ho respektovat stejně jako toho, kdo je mi milý. Jediný rozdíl bude ten, že s ním večer nezajdu na drink, ale v práci se k němu budu chovat stejně přívětivě jako k ostatním.

Souhlas.

Podle mě:
Pozérství - hraní si na někoho hustého, drsného, super zajímavého, zábavného, skvělého...
Slušnost - chovat se mile, přívětivě, ale nepřehánět to...
Vlezp.delismus - chovat se přehnaně mile, sladce, důvěrně...

Reaguji na AneTickaa_:

Podle mě se každý člověk dostane do situace kdy se zachová jako pozér ať už je to úmyslně či nikoliv.Pro mě je to člověk , který dává najevo svoji důležitost

mno nevím , osobně ji neznám nemůžu posoudit, existuje plno lidí , kterým je úplně ukradený co si o nich druzí myslí a nemusí to být jen póza. Šťastný to člověk pokud to tak má. Mě osobně to taky vůbec netankuje. Nevím proč by mělo.

pozérství je jen jedno nerozlišuje se zda prospěšné či nikolv, děláš to ve svůj prospěch a to mi O.K rozhodně nepřijde je to obyčejná vypočítavost .

překvápko - drtivou většinu věcí v životě člověk dělá ve svůj prospěch, a to už od pravěku
v práci se to alespoň snoubí s tím, že je to současně i ku prospěchu těm, se kterými člověk pracuje, a obvykle i ku prospěchu práce samotné

jinak těžko tě může netankovat, co si o tobě myslí lidi v práci, protože na tom mimo jiné závisí to, jak dlouho v té práci setrváš - a když je to fajn práce za pěkné peníze a většina kolektivu ti sedí, neboli celkově ideální zaměstnání, byla by blbost všechno zahodit a zkazit si to vyhroceným jednáním vůči osobě, která ti nesedí

Ano, ale to co popisuješ, je přece naprosto běžné a samozřejmé ve firmě

Pracovala jsem v nadnárodní společnosti a komunikovala a spolupracovala se spoustou lidí, jako nadřízený, podřízený apod - a příjemná pracovní slušnost a vsřícnost je naprostá samozřejmost a bez toho by to nešlo a koneckonců jsme za to všichni placeni, že.

Něco ale jiného je ( navíc urputná) snaha zapadnout do kolektivu a předstíráním sympatií k někomu nad běžný rámec slušnosti ( to je prostě přetvářka, která není nutná a to ani v práci)

Trošku mě zaráží to, co uvádíš a nevím, co si předstvit pod pojmem, že by někdo narušoval atmosferu tím, "že by se stranil a dostal by okamžitou výpovvěď.". hm, tak já si myslím, že kdyby to někdo šikovný dal k praconímu soudu, tak by ho vyhrál..dokonce jednoho takového znám.)

K výpovědi musíš mít pádný a prokazetelný důvod.. že si to ti vyhození nechají z 99% líbit, je ale věc už jiná. Dostanou raději odstupné, dobrý posudek..hm..

Jinak třeba v mé bývalé práci ( významná švédská firma) by se toto asi stát nemohlo.. jako příklad tam mám jednu mladou paní, která začínala jako asistentka,, dodělala si VŠ a vypracovala se ve firmě na vrcholnou manažerku a dnes pracuje pro firmu v zahraničí.... je opravdu velice schopná, což každý velmi ocenuje, spolupracuje s desítkami lidí po celém světě, a vše v nejlepším pořádku.. nicméně je to typ, co si po OSOBNÍ, nikoli pracovní stránce nepouští nikoho moc k tělu, na oběd chodí raději sama, na neformální večírky firmy nechodí. ( na formální, pracovní pochopitelně ano)

Nejsem si vědoma, že by si někdo z firmy dovolil o tomto jejím právu pochybovat, a o nějaké výpovědi nemůže být ani řeč..a rozhodně není ani neoblíbená, je prostě jen. respektována, pracovně i lidsky, tak nějak bych to řekla

No vevím, jak by ve vaší firmě dopadl třeba gay, muslim apod..

Prostě asi tak

no já jsem právnička, něco o tom vím bavíme se celou dobu o tom, jak by se měl člověk chovat, když nastoupí do práce - máme tu výpovědní lhůtu, která bohatě stačí k tomu, aby některé věci vyplavaly na povrch, mimo jiné právě to, jak člověk zapadne do kolektivu

tohle je něco úplně jiného, řešili jsme, jak se lidé mají chovat v práci, s kým si jdou na oběd a jestli chodí na věčírky je něco zcela jiného - já osobně na oběd nechodím vůbec a firemní večírky nemám ráda, takže se jim také vyhýbám