Ahoj všem, předem se omlouvám, jestli tohle téma bude "mimo mísu", ale nemohu ho vložit do sekce "Vztahy, rodina" (nemám přístupné). Ráda bych znala váš názor, případně získala nějakou radu.. s mým mužem jsme spolu něco přes 4 roky (vzali jsme se po 1,5 roce), když jsme se seznámili, byl to sportovní, společenský kluk s velkým zájmem o PC a vše, co s tím souvisí.. přesto jsme spolu vyráželi ven do společnosti, na procházky, mezi přátele, sportovali jsme.. jenže postupem času se to změnilo. Co se týká sportu, tak podle mě ztratil motivaci, sportoval, aby byl pro ženy přitažlivější a nějakou získal.. když si našel mě, začal polevovat, dopracoval to až k celkem slušné nadváze.. Co se týká nějakých aktivit, tak je pro něj i procházka problém (co venku, že), na posezení v restauraci nejsou peníze, do klubů se mu nechce chodit (nerad tančí a vůbec nepije alkohol - tudíž se nebaví, když tančím já), památky a výlety ho zrovna taky neberou, takže centrem zájmu se stala televize, počítač, hry, FB, elektronika.. Jeho koníček mu neberu (občas si s ním i něco zahraju), i když není zrovna nejlevnější, ale náš běžný den vypadá tak, že on má třeba celý den volno a je na PC, já přijdu večer z práce a on je stále na PC, uvařím jídlo (pravda, někdy uvaří a uklidí i on, nechci mu křivdit), najíme se, sedne k počítači nebo pustí film a tím to hasne.. když se zvedám, že půjdu spát, tak se ptá "tak brzo jo? jsme si sebe vůbec ani neužili", tak odvětím, že se nemá věnovat počítači a on se urazí s tím, že jsem s žádnou lepší náplní večera nepřišla.. jenže já už nějak ztrácím energii vymýšlet něco, co stejně zazdí z výše uvedených důvodů.. občas mi připadá, že mu stačí, jen moje tichá přítomnost, jídlo, sex a počítač a je spokojenej.. Jsem z toho už docela dost unavená, neříkám, že jsem závislá jen na něm, dokážu se zabavit sama, ale společný aktivity mi opravdu chybí.. nevím ale, jak ho k nim přesvědčit nebo docílit toho, aby sám taky vyvinul nějakou iniciativu.. A myslím, že naše manželství je dost čerstvý na to, abych z něj byla takovým způsobem znuděná.. možná je to i tím, že přece jen moc času odděleně netrávíme... Doufám, že jsem vás nezahltila, budu ráda, za vaše příspěvky.. díky
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Můj muž je srostlý s počítačem
Poslat SZReaguji na Cindova: Můžete popsat, kdy u vás nastal ten zlom?
U nás to začalo záhy po svatbě, celou dobu co jsme spolu chodili se přetvařoval,byla s ním zábava, byl obětavější, ale jakmile jsme se vzali, začal z něj být morous
Podle mého se tomu vyvarovat nelze, do druhého člověka nevidíš a v našem případě platilo, to co se říká : "Když ptáčka chytají, pěkně mu zpívají".
Reaguji na Cindova: začali jsme spolu bydlet asi měsíc po našem seznámení, ale společné bydlení není totéž, jako když řešíš vlastní.. řešit vlastní bydlení (úřady, peníze, úvěry, rekonstrukce) je opravdu záběr na psychiku, ale to je trochu jiný téma.. do svatby jsme taky každý jel na "svůj účet", to je myslím logický..
Asi je to stereotypem a já ho chci odbourat, ale z jeho strany právě ta iniciativa není.. když něco vymyslím, hledá výmluvu, proč to nedělat nebo proč to nejde.. ale nepřijde s žádným nápadem sám nechá se prostě bavit počítačem..
Reaguji na Shanti: Asi je to stereotypem a já ho chci odbourat, ale z jeho strany právě ta iniciativa není.. když něco vymyslím, hledá výmluvu, proč to nedělat nebo proč to nejde.. ale nepřijde s žádným nápadem sám nechá se prostě bavit počítačem..
Mluvíš mi z duše
To samé prožívám, vždycky si říkám, že by mohl něco vymyslet, cokoliv, jen, aby se aspoň na chvilku rozbil stereotyp, prostě každý den je stejný, a to je ubíjející
Reaguji na Bladdy: Reaguji na Shanti: Holky odkud jste že bysme vyrazily večer někam spolu.
To je škoda, mohly jsme se pobavitNo tak budeme čekat, jestli nás ti naši PC povaleči někdy něčím nepřekvapí
Cituji císařovna: Takže já dělám od té doby to že mu dávám najevo že mě nemá tak jistou.Začala jsem chodit s kamarádkama večer ven, hlídá babička
myslím, že je to fajn nápad. Chlap občas potřebuje probrat - setrvávání s ním doma večer i když je zanořený do pc, by mohlo být kontraproduktivní. Oni občas mají nízkou schopnost empatie. Někteří. Když se skvěle baví u pc a žena je hezky bezpečně doma, to je fajn večer, ne?!
Mě tohle žádnej až tak nedělal, ale je pravda, že s nikým jsem nebyla víc let v kuse, v jedný domácnosti. A jak tu někdo už napsal: když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají.
To přetvařování na začátku vztahu nesnáším. Já vždycky vyložím karty, i to nepříjemný, ale chlap jen natřásá pírka, jak je aktivní, workoholik, ale zároveň empatický apod, a po čase je reál jiný. 
Shanti
A není tam ještě nějaký jiný problém? Třeba nějaká deprese? Ztráta chuti do života jak píše Cindova? Ještě když si psala, že i přibral a tak? Jen mě to tak napadá.
Já mám ajťáka, svůj počítač miluje, je to pro něj práce i zábava najednou, dokáže u počítače s přestávkami na jídlo (a i na to občas zapomíná) prosedět celý den. Bylo tomu tak na začátku vztahu, je tomu tak i teď po čtyřech letech. Nemá v podstatě jiné koníčky než počítač (a mě, pokud se budu počítat za jeho koníček), je analytický typ, takže do dokáže zaujmout nějaký problém, od kterého se neodtrhne dokud ho nevyřeší. Což v překladu znamená: já usnu kolem půlnoci, vzbudím se ve dvě ráno a pořád se svítí a on klepe do klávesnice. Když jsem to zažila poprvé, pěkně mě to naštvalo a nutím ho aspoň zhasnout největší světlo, protože takhle se mi blbě spí.
Večer se mi věnuje, zajíma se a celé hodiny se spolu bavíme, ale před spaním si stejně znovu dřepne k počítači. Jenže mě to nevadí, protože vím že to miluje, pro něj to není zabíjení času nebo rezignace nad životem, prostě si jen vybral něco co má rád a čím se i uživí a tomu věnuje svůj čas. Není znuděný ani rezignovaný, ale spokojený a já chci žít se spokojeným člověkem Hlavní je, že na mě si čas najde.
Introvertní způsob života nám vyhovuje oboum (i když já čas vyplním jinak než on) a společně si občas taky vyrazíme, ale tam zas řešíme problém, že máme jiný vkus na hudbu a divadlo, takže vždycky jeden dělá kompromis...
Pokud bych ale cítila, že patrner sedí u počítače, protože jen zabíjí čas a žije život, který ho nebaví, tak bych s ho nutila pořádně se zamyslet nad svými životem, co od něj očekává, kam to chce dotáhnot, čemu se chce věnovat, každý má spoustu možností, které třeba hned nevidí... Sama bych udělala to samé se svým životem, začla bych chodit ven i bez něj (jazykov kurz, kavárnu, s kamarádkou do divadla, nákupy) a pak bych se mu chlubila, co jsem dělala, koho jsem potkala a zeptala bych se, jestli příště nechce jít taky - je otravné být v přítomnosti spokojeného člověka, když vy sami nejste - což by ho mohlo motivovat
