52504 2. 11. 2011 7:30
Já měla dítě po třicítce a vyšlo mi to tak, jak jsem chtěla, byla jsem snad poslední ze spolužaček, kdo dítě ještě neměl, všechny měly děti kolem dvacítky, někdo už v osmnácti...s dítětem mi hodně pomáhal muž, prostě jsme se starali spolu a děláme to tak i dnes, kdy je dceři 11 let...chodila jsme mezi lidi, jak mezi matky, se kterýma jsem rodila, tak i mezi holky, které děti neměly...na pískoviště na drby jsem nechodila, tam se často srocují právě ty maminky, které nic jiného, než děti a péči o ně, neřeší a do toho jsem nechtěla spadnout...což se mi myslím podařilo....hodně jsem se o sebe starala, jako vždy před dítětem, a dost mi říkaly holky, že nechápou, jak můžu chodit nastrojená, umytá a usměvavá, když ony první tři roky běhaly po venku v teplákách a s mastnýma vlasama....to si ani neumím představit, že bych neupravená vyběhla mezi lidi...od dvou let dítěte jsme dávali hlídat i babičkám, třeba na týden a to jsem si to pak užila, denně jsme s mužem pařili po hospodách s kamarády, chodila jsem nakupovat, do kina, prostě všude....ale i když zrovna nebyla holka u babiček, tak jsem si vyrážela k holiči, na kosmetiku, na nákupy, protože buď hlídal muž, nebo chůva...je to všechno o tom zázemí...matka, co pomoc nemá k ruce a je na vše sama, tak žije jinak, než ta, která tu péči okolo sebe má...pokud mi dítě spalo, rozhodně jsem si nesedla k vyšívání, protože ruční práce opravdu nezvládám, ale dělala jsem si svoje věci, myla jsem si vlasy, četla, koukala na telku, něco poklidila, nebo jsem prostě jen tak spala a klidně jsem se dívala na obývák plný hraček a vytahaných krámů z linky a ze skříní, prostě mi to žíly netrhalo - stejně jsme měli úklid a když jsem věděla, že přijde za chvíli uklízečka, normálně jsem se na to vybodla a nechala to ležet...stejně po probuzení dítěte stav domácnosti se rychle vrátil do původního stavu - tedy zase vytahaná prkýnka, kuchyňské náčiní, milion hraček, CD a podobných věcí - dítě musí zkoumat okolí a u nás tedy prostor mělo....ale asi, kdybych neměla kolem sebe tu pomoc, tak bych možná ani nestíhala, protože přebalovat, krmit, vařit a uklízet a ještě se chystat ven s kočárkem, to je práce dost náročná na čas, a tak se nedivím matkám, které prostě na sebe rezignují, a ven jdou nemyté - běžně mi kamarádky říkaly, že se třeba ani tři dny nečesaly, že nebylo kdy, že chodily i málo na záchod, že nebyl čas ani na čurání, takže tohle mne tak nějak minulo...taky je to přístupu - matka by neměla brát jen dítě a nic jiného, sebe upozadit, muže taky, prostě by to mělo být nějak s symbioze - všem svůj čas nějak podělit, nevzdávat se věcí, na které byla zvyklá před dítětem, jinak se lehce může dostat do té situace, že prostě opravdu zblbne, aniž si to uvědomí a když matku někdo na to upozorní, tak si to ani není schopna připustit...