Soužití s (chorobným) lhářem

Zkušenost přímo s partnerem takovou nemám, ale mám takového kolegu, který si strašně vymýšlí a přesně jak píšou holky, on tomu snad i věří. Nejhorší je ale, že si vymýšlí fakt v takových kravinách např. ptala jsem se ho, jak bylo na poradě, on mi řekl, že nuda, že ho to tam nebavilo a pak jsem se od dalšího kolegy dozvěděla, že tam vůbec nebyl. Nechápu, proč to neřekl narovinu, když mě je úplně jedno, jestli tam byl nebo ne. A takové mini lži jsou u něj na denním pořádku. Vím, že má manželku a děti, ale nechápu, jak ta ženská s ním může žít

Nechci být hnusná, ale ptát se tady nás na takovou jasnou věc, je ptákovina. Otázka: Chceš žít s takovým člověkem a neustále být v nejistotě jestli ti opět nelže? Chceš aby ti pořád lhal a vymýšlel si? Na tohle chceš vědět názor nás ostatních? Nevím no já bych teda s takovým člověkem nebyla ani dva dny.....

Utíkej, utíkej, utíkej...pokud chceš být v životě šťastná. S těmito lidmi totiž není šťastný nikdo.

[cituji=EleanorWoods]Takže důvod proč chlap může lhát je ten, že se ho možná partnerka až moc vyptává nebo nevím

Na tohle jsem si vždycky dávala pozor, abych mu nezavdala příčinu, ví moc dobře (z mnoha rozhovorů) že pro něj vždycky bude lepší nelhat a říkat věci upřímně a na rovinu, že mu hlavu neutrhnu, jsem přístupná jakékoliv diskusi a krom toho se to stejně pak jednou provalí, což je ještě horší.

Holky, omlouvám se, nějak mi nejdou správně vkládat citace. Tak snad to nebude chaotické. S tímhle člověkem jsem 10 let a máme rodinu - bohužel, kdyby tomu tak nebylo, tak jsem zdrhla dávno, bohužel jsem to nechala zajít až tak daleko. Ano trápení a nedůvěra a dá se říci, že chvílemi i zoufalství je to, co je mi velmi známé a skoro na denním pořádku. A nejhorší je, že to je KRUH, ze kterého není úniku. Vztah je dávno tímto narušený. Vím, že pro ty, které si to nezažily - je to lehké rozsoudit, ale pakliže jste na někom "závislé" tak to není tak jednoduché. Dlouho jsem také věřila, že se to snad četnými domluvami může změnit. Ale nepomohlo nic - slzy, hádky, prosby .....Teď už nevěřím ničemu. Snad jen jako poslední možnost - dát mu přečíst tuhle diskusi, ikdyž tím riskuju výbuch vzteku a agresivitu (jako mnohokrát předtím, když jsem ho tváří v tvář konfrontovala a namísto zadostiučínění a vyjádření pravdy mi byl odplatou nával vzteku).

to Mia_Sofia Moc krásně napsáno, taky jsem měla sny, touhy a naděje na společnou budoucnost a cíle, ale vše je zmařeno.

to frenchy Víš o nějakém konkrétním super chlapovi? Sem s ním!

to Marffin V tomto případě už to také není jen o tom, že se dělá lepším. Je to snad už nemoc a velká manipulace.

to Marlinka Taky nikdy nepochopím (na to mi asi můj mozek zkrátka nestačí) proč lže i v kravinách a ve věcech, které jsou mnoha lidem (včetně mě) úplně lhostejné.

Ten můj je takový, ale toho si zdovolením nechám . Všichni chlapi nejsou přece lháři. Je spousta upřímných, hodných mužů, kteří k sobě hledají podobnou slečnu. A věřím, že existuje spousta mužů, kteří by si tě mnohem vážili než ten s kterým jsi a byli by štastní že s nima jsi .
Ale to si musíš srovnat sama. Jestli ho tak moc miluješ, že skousneš i to jeho lhaní. Mohlo by se taky jednoho dne stát, že se dozvíš o jeho milence, ale on za to přece ,,nebude moct''.

Reaguji na EleanorWoods: toto je asi jiný případ...
Reaguji na edita777: nedá se to vydržet, pár let možná (i když i to je na palici), ale celý život? proč? neznám jediný důvod...

Já s takovým lhářem prožila rok a souhlasím snad se vším, co tu bylo řečeno. Taky mi lhal ve všem od totálních maličkostí až po důležité věci.Prvního půl roku jsem to ignorovala, protože jsem byla zamilovaná a nechtěla jsem to vidět.Potom už to ale přehlížet nešlo a ve chvíli, kdy mi nakecal,že mu zemřela máma a hrál na mně divadýlko s tím, jak ho čeká pohřeb atd. a já potom zjistila, že si to vše vymyslel,jsem se s ním rozešla.Jenže po dvou měsících jsem se k němu vrátila, ani nevím proč...A kolotoč lží mohl začít znovu a já nebyla schopná od něj odejít,protože jsem strašně chtěla věřit tomu, že se změní...trvalo mi, než jsem pochopila,že on takový prostě je a bude pořád,protože on s tím ani nechtěl nic dělat,jemu to lhaní přišlo normální...Ale k definitivnímu rozchodu jsem se odhodlala, ted je to čtvrt roku a jsem ráda, že už nemusím pořád něco řešit, stresovat se...Nedá se to vydržet...Respektive dá, ale za jakou cenu...?

Kdyby ti to přišlo normální, tak by jsi se asi neptala
Nedovedu si představit, že by (mi) partner pořád lhal a já o tom věděla

Reaguji na edita777:
bohužel, z vlastní zkušenosti vím, že takový vztah nemá dlouhého trvání...
bude se to jen stupňovat a za chvíli ani chudák nebude vědět, čí je...

... mne keď takto prvý krát zalhal, tak som ho v duchu ľutovala, že chudáčik, on stráca pamäť! /58/ ... to bolo vidno že tomu fakt veril ,
Aj som si poplakala, že čoskoro zomrie
však načo by mi klamal, ked som bola pritom aj ja, no nie?

Reaguji na tamaris:

Tak to je mazec.....

Také sem se setkala s takovým přítelem (lhal mi též v úplně banálních věcech), ale taky s kamarádkou, která mi lhala snad ve všem (o svém studiu, o rodině, o příteli, atd...)...že jsem si pak následně říkala, jestli mi taky nelhali v tom, jak se opravdu jmenují ...
Někde jsem četla, že tohle už je opravdu nějaká nemoc a měla by se léčit...