Říct kamarádce, že má dceru asociála?

Je zajímavé, že když tě nemá ráda, že se účastní návštěv....Normální je, když daného člověka nemusím, tak se mu vyhýbám. Asi je fakt asociál Takže bych to s ní nijak neřešila, jen bych asi přímo ji nebo její rodiče požádala, ať s nimi nechodí k tobě na návštěvu, když se neumí chovat.

Takhle by to podle mě bylo nejlepší, ale taky bych si o tom promluvila i s rodiči, nemyslím tím "žalovat", co konkrétně ti provedla, ale spíš jen vysvětlit, že si s dcerou moc nesednete, nerozebírat to nijak do hloubky, jen aby měli trochu představu, jak to mezi vámi je. Kamarádka má už určitě dost životních zkušeností a ví, že někdy si dva lidi prostě nesednou a nebude z toho dělat nějakou aféru.

No a ty konkrétní věci si se slečnou vyříkat jen mezi čtyřma očima a vysvětlit jí, že to, že si dva lidé nesednou ještě neznamená, že by se neměli snažit navzájem respektovat. Snad to pro ni bude i trochu lekce do budoucna, málokdy se třeba stává, že jsou s vámi všichni kolegové z práce velcí kamarádi a přesto je potřeba, aby se s nimi dalo normálně dohodnout.

Proč do toho tahat její rodiče? Jste obě dospělé, vyřiďte si to spolu.

To je zajímavé, že ve svých 23 letech ještě chodí někam s rodiči. To bych si teda nedokázala představit. Je dospělá - teda aspoň po fyzické stránce. Podle mě je mentálně zaostalá a zasekla se někde ve věku 15-17 letech. Být tebou, tak ji začnu ignorovat, ono ji to přestane bavit. Když na tebe začne ječet zase na ulici, tak ji i přesto ignoruj. Ona se bude ztrapňovat před lidmi, ne ty. Prostě bych se ani nezastavovala.

Přesně, taky jsem se divila

Mě by spíše zajímalo na jaké téma tě napadá. Zřejmě ji něco na tobě vadí. A to bych se ji určitě natvrdo zeptala, co jí na tobě tak vadí. A pokud by to pokračovalo, nevidím důvod proč bys to nemohla řešit s jejími rodiči. Nenecháš se přece do nekonečna urážet. Tohle je fakt zvláštní situace.

Žádné velké debaty bych nepřipustila. Na rovinu bych jí příště řekla, že pokud se neumí chovat jako dospělá, ať do diskuzí dospělých jednoduše nezasahuje, a pokud jí tolik z nějakého důvodu vadíš, tak ať tě laskavě pro příště ignoruje, že tohle bude pro obě nejlepší řešení.
Pochybuju, že slečna sama je z toho otrávená, trápíš se tím ty a úplně zbytečně. S některými lidmi prostě nic nenaděláš, lépe je si s nimi stanovit určitá pravidla hned na začátku a pokud možno jejich společnost nevyhledávat (což ty asi neděláš). Nemá cenu to zbytečně rozpitvávat, řekla bych jí to jednou. Mockrát jsem se snažila vycházet úplně s každým, snažila se porozumět druhému, vcítit se do něj atd., ale časem jsem si došla k tomu, že je to nemožné a tyhle profláknuté čtyři dohody jsou pro život opravdu to nejlepší

1 První dohoda: Nehřešte slovem
2 Druhá dohoda: Neberte si nic osobně
3 Třetí dohoda: Nevytvářejte si žádné domněnky
4 Čtvrtá dohoda: Vždy dělejte vše, jak nejlépe dovedete
Neber si to osobně, řekni jí rázně, že takhle rozhodně ne a víc se tím nezabývej. Alespoň já bych to tak udělala.

Děkuji moc za vaše názory, při první příležitosti si s ní promluvím a dám vědět Manžel mě samozřejmě přesvědčuje opět to přejít s absolutním klidem, a nic neešit, ale já se pak užírám, jsem naštvaná. Příklad z nedávné doby, další společná známá se jí zeptala na jednu jejich "rodinnou" věc, a tahle ta holčina udělala dost nepříjenou scénu, že to ví určitě ode mě, protože to je jasný a já jsem příšerná drbna která všechno vykecá........ Na odpověď, že jí to řekli přímo její rodiče, zmlkla, neomluvila se. A takových drobností se kumuluje nějak moc, už si připadám divně, když se mě několik známých ptalo co spolu máme za problém. Skutečně si nejsem vědoma nějaké příčiny její "nesnášenlivosti".

A určitě ji rodiče nenutí.

Závist, žárlivost?

Reaguji na Bells:

pokud máš s někým problém nebo nějaký konflikt , řeš to s tím koho se to týká ne s rodiči ani s nikým jiným.

není nutné nic přecházet a pak se užírat. Řeš to efektivně přímou konfrontací , pak se nebudeš cítit naštvaná a ani tě to užírat nebude.

nechápu proč?

A proč to říkat kamarádce? Co ta s tím asi udělá?

Pokud ti něco nevhodného řekne, tak hned reaguj. Ale řekni to hned a řekni to jí. Nechápu, proč do toho zatahovat mamku. Ani nevím, co od toho čekáš. Řeš to přímo s dcerou.

To si myslím bohužel taky.

Reaguji na Bells:
Ty ses nikdy, jen tak mezi řečí, když na tebe zaútočí, nezeptala její mámy, co má holka proti tobě? Myslím, že je to nejlepší řešit hned a bez velkých vášní.
Ještě mne napadla jedna věc. Je docela možné, že vaši přátelé zase až tak velcí přátelé být nemusí. Možná, když je neslyšíte, mohou se o vás vyjadřovat před svou dcerou všelijak. Před vámi se ale umí, na rozdíl od holky, přetvařovat...
To je samozřejmě jen teorie.

Co je divného na tom, že slečna ve 23 letech chodí na navštěvu s rodiči?. Mně je 30 a rozhodně mi není trapné občas vyrazit s rodiči za našimi společnými známými. Asi jsem divná ale já na tom nic zvláštního nevidím.
Jinak co se týče zakladatelčiného problému rozhodně by si to měla na rovinu vyříkat s onou dívčinou a netahat do toho jeji matku. Jinak na teorii True by mohl být kus pravdy.

Nechápu, přoč by jsi měla řešit chvoání 23 holky s jejími rodiči. Taky nerozumím, proč jí teda něco neřekneš, když na tebe útočí? Není to malé dítě, aby se jsi se bála jí něco říct.
Mimochodem nenapadlo tě, že tě prostě nemá v lásce, jsi na její vkus protivná, otravná..?