Strach ze samoty dokážu velice dobře pochopit. Každý vztah člověka změní a změní mu i jeho život. Člověk dělá některé věci jinak, nebo dokonce dělá i nějaké jiné věci a na to si zvykne. Zvykne si na ten běh života, tak jak teď ve vztahu běží. Ale stejně, tak jako si jednou zvykl na tenhle nový život, zvykne si zas i na ten další nový život. A tím dalším životem může být třeba nový vztah. Věřím, že teď možná ani nemáš pomyšlení a chuť zažít nový vztah, nebo poznat nové lidi. Ale věř mi, že ten rozchod pro tebe bude osvobozující a nabije tě energií k tomu poznat nové lidi. Myslím, že v každém případě, by je lepší se rozejít dříve, nežli ještě později. Jsi mladinká a mám ještě mnoho času potkat pořádného chlapa. A já si myslím, že každý na světě si zaslouží najít si pro něj dokonalého partnera pro celý život. Teď přemýšlíš nad tím, že nevíš co budeš dělat, až budeš sama, ale veř, že po nějaké době se z tebe vyvalí tolik energie, a budeš mít chuť do tolika věcí, že nudu ani neucítíš. Lidé se potýkají s jedním problémem. Ve většině případů, je ani nenapadne, že ho mají, v jiných případech o tom vědí, ale nedovedou s ním bojovat a jen ve velice málo případech s tím dovedou bojovat. Každý komu už tohle došlo, si tu onu věc představuje jinak. Já jsem si ho pro své potřeby popsala takhle. A pokud to někomu přijde hloupé, prosím nevyjadřujte se k tomu, je to jen má představa a v mnohém mi pomohla. Celý život mi na rameni sedí skřítek. Nechce tam jen tak sedět a nudit. Někdy to na něj přijde a je dost škodolibý, jen abych ten život neměla zas tak jednoduchý. Našeptává mi co bych měla, či neměla dělat. Třeba tam sedí a říká "tohle by jsi neměla dělat, co když se ztrapníš...". Nemá žádné jméno, protože jmen by mohl dostat hodně. Někdy bychom mu mohli říci strach, jindy zase nízké sebevědomí, lenost,... V tvém případě strach. Problém je ten, že jen málo lidí, kteří si uvědomí, že jim ten skřítek na rameni sedí, ho dokážou vytáhnout za nohu, podívat se mu do obličeje a říct, teď táhni! Teď se rozhodnu sama, jak je správné! Kvůli tomuhle skřítkovi už jsem promarnili mnoho šancí, které jsme kdy měli. Nepromarni tu šanci z toho bludného kruhu vyjít co nejdříve. Pokud nemáš odvahu mu do obličeje říct, ať táhne, což se ti nedivím, to je obtížné a chce to hodně času přemýšlením sama o sobě, pokus se ho alespoň oblbnout. Vyprávěj mu pozitiva,... Myslím, že by jsi mohla začít tím, že když ze vztahu odejdeš, najdeš si partnera lepšího, který tě bude opravdu od srdce milovat a bude si tě vážit, Možná ti na jen na slova neskočí, takže ho budeš muset přesvědčit i prakticky. Začni třeba vařit. Ale s myšlenkou, že to děláš proto že jako dobrá kuchařka snáz obstojíš ve vztahu. Protože dámy, co si budeme povídat, láska prochází žaludkem. Začni hrát třeba na nějaký nástroj. Vždyť jak je pěkné, když pak můžeš přítelovi něco krásného zahrát. Začni s nějakým sportem, aby jsi pak mohla říct přítelovi "hele, já ráda hraju...., co kdyby jsme to chodili hrát spolu". Zajímej se o přírodu, ať pak můžeš přítele okouzlovat vyprávěním o fauně a floře, jistě ho to bude zajímat. Můžeš začít dělat něco neobvyklého, co nedělá nikdo z tvého okolí. V této oblasti pak budeš za perlu a ještě ti to tím zvedne sebevědomí. A veř, že když to budeš dělat jakoby "pro budoucího přítele", nejen že se nebudeš nudit, ale budeš se na vztah tak těšit, že ti už ani pak nepomyslíš na to, co bude, až budeš sama. A hlavně tímhle snad obměkčíš toho malého skřítka na tvém rameni a dá ti na nějaký čas pokoj. Snad aspoň od tohoto problému. Na závěr bych chtěla říct, že sama o sobě a lidech hodně přemýšlím. Od doby, co jsem si skřítka uvědomila a není to zas tak moc dlouho, jsem se mu postavit a do tváře mu říct, ať mě teď nechá být, dokázala jen párkrát. Ale naštěstí většinou vymyslím něco, čím ho obelstím. Ale opravdu moc mi pomohlo, že jsem si ho uvědomila.