Psychický nátlak ve škole

Ahoj, tak přidám svou zkušenost. Kvůli zdravotním problémům jsem často dlouhodobě chyběla. Naštěstí spolužáci věděli, proč tomu tak je a žádné problémy mi nedělali, nikdo na mě nebyl zlý, ale přesto to pro mě bylo hrozné. Sice mi do očí nic neřekli, ale bylo na některých vidět (nebo mi někdo řekl o nějaké pomluvě), jak hrozně je to štve. Jak už tady bylo zmíněno, přišlo jim hrozně nefér, že oni chodí každý den do školy, píšou písemky a já si tam přijdu jednou za měsíc. Záviděli mi to, jako by ta nemoc snad byla nějaká výhra. Neuvědomovali si už, že oni každý den poslouchají výklad, profesoři jim vše vysvětlí, písemky mají hezky rozložené..Zatímco já jsem se vše musela nějak naučit a pochopit sama, psala jsem 10 písemek v jeden den, popřípadě jsem měla komisionální zkoušky z učiva za celý rok. Naštěstí jsem studijní typ a se školou jsem nikdy neměla problém, a tak jsem přesto, že jsem tolik chyběla, dostávala jedničky..No a to nemohli už vůbec překousnout, že já mám jedničky a oni, kteří tam jsou každý den, mají trojky. Místo, aby si řekli: "no tak ta je dobrá, přesto, že tolik chybí jí to učivo tak jde, já holt budu muset trošku více zabrat", tak říkali, že ty známky dostávám zadarmo jen proto, že jsem nemocná, přišlo jim to nespravedlivé a bylo vidět, jak mi to nepřejí. Mysleli si, že profesoři mě litují a dávají mi je ze soucitu nebo nevím, přitom opak byl pravdou. S profesory jsem paradoxně měla největší problémy, někteří mi doslova házeli klacky pod nohy, někteří měli jen stále nějaké narážky, ale ty se mě opravdu hodně dotýkaly a psychicky to období bylo velmi náročné. Když jsem měla komisionální zkoušku, neměla jsem problém se naučit během chvíle, ovšem učila jsem se z půjčených sešitů, z knížek, skript..Ale jak to tak bývá, profesor často v hodině řekne nějakou zajímavost, něco, co v knize není. Jeden profesor se mě schválně právě na tyto věci ptal, a pak vždycky řekl: "no to jsme si říkali v hodině, kdybyste tam chodila, tak byste to věděla". Nebo jsme nějaké učivo z knihy vynechávali. U zkoušky jsem ale samozřejmě dostala jako otázku právě to neprobírané učivo a když jsem mu oponovala, že to jsme nebrali, bylo mi zase řečeno: "a jak vy můžete vědět, co jsme brali a co nebrali, když tady vůbec nechodíte?" No pokaždé jsem měla na krajíčku a byla jsem přesvědčená, že z gymplu odejdu. Před maturitou mě napadaly i takové myšlenky, že klidně půjdu na nějakou školu znovu od prváku, jen, hlavně, abych odtamtud vypadla.

Jak psala Patty, ta psychika taky dělá hodně, ne, že by mi zdravotní problémy způsobovala, ale rozhodně je zhoršovala nebo případně se přidaly ještě další problémy - psychosomatické a myslím si, že kdybych ve škole našla více podpory a pochopení, určitě bych se se všemi zdravotními problémy prala mnohem lépe (třídní profesorka ale byla úžasná, ta mi se vším pomáhala, jak to jen šlo).
Nejhorší asi bylo, že když jsem se objevila ve škole, vypadala jsem naprosto normálně, nešlo na mně nic poznat, a tak studenti i profesoři nevěřili, že mi něco je. Představovali si, že nebudu mít ruce, nohy nebo minimálně budu vypadat na umření, ale nedokázali pochopit, že spousta vážných nemocí ani není na první pohled patrná a na člověku hned vidět není. Teď zpětně si ještě uvědomuju, že jsem byla hloupá, když jsem nechtěla, aby na mně šlo něco poznat, a tak jsem si i dávala make up, abych nevypadala jako zombie, namalovala jsem se, aby na mně nešlo nic poznat. Jenomže tím jsem si taky hodně škodila, protože si pak všichni říkali: no tak tak špatně jí asi není, když má čas se ráno ještě malovat.. Takže teď bych už to asi udělala tak, že bych opravdu do školy dorazila někdy ve špatném stavu, kdy člověk vypadá opravdu hrozně a je mu zle, aby to všichni viděli. Nakonec ale mělo vše dobrý konec, doklepala jsem to tam, odmaturovala jsem, šla na vysokou, kde už je to o něčem jiném a jsou tam dospělí lidé, kteří nikomu nehážou klacky pod nohy a každý už má spoustu svých vlastích problémů a neřeší ostatní. Takže ať už se rozhodneš jakkoliv, zůstat tam nebo přejít jinam, věř, že pak příjdou mnohem lepší časy, vím, že to teď zní jako taková fráze, ale je to tak, tak to nevzdávej

Omlouvám se za "slohovku"

Jinak já jsem jinam nepřešla, protože těch "zlých" bylo jen pár, zbytek byli opravdu kamarádi, kteří mi půjčovali sešity a snažili se mi pomoct. Já jsem měla problém opravdu hlavně s profesory..A jelikož jsem takové plašší povahy, nechtěla jsem přijít do nového kolektivu, kde bych nikoho neznala. Ale kdybych měla takové spolužáky jako ty, asi bych o tom vážně uvažovala, to bych se do té školy bála chodit i v dny, kdy bych byla zdravá. Věřím, že všude nejsou takoví puberťáci, tak by možná bylo dobré se poptat, jestli někdo nezná někoho z té školy, kam chceš přejít. Mohla bys je pak kontaktovat třeba přes facebook, vysvětlit jim situaci, zeptat se, jaké to tam je, jaký je kolektiv a aspoň bys už i tak trochu někoho "znala" a nešla bys do nové třídy úplně naslepo.

Ahojky, tak jsem dneska šla do školy a hned jak jsem přišla, začali se někteří jedinci smát, nadávat mi že jsem p..a a potom když jsem šla,tak říkali, že jsem se tam přišla jen ohřát... měli jsme volnou hodinu, uvědomila jsem si, že je na čase s tím něco dělat a už nestačí jen přemýšlet, co budu dělat. Zašla jsem si na sekretariát pro žádost na individuální studium... šla za třídní, řekla ji co a jak, že si jdu k doktorce pro lékařskou zprávu, ona se vším souhlasila a říkala, že si myslí, že to pro mě bude nejlepší.
Lékařka si mě vyslechla, řekla jsem ji i o situaci ve třídě, ona se mě vyptávala, jako jestli by mě nemohli přeložit do jiné třídy, co individuální plán vůbec znamená... potom poprosila o číslo na učitelku, řekla, že se s ní skontaktuje a zeptá se jí, co tam vůbec má napsat atd.... řekla ať přijdu ve čtvrtek a dořešíme to, že už bude vědět, co tam napsat atd.... takže nevím, co si myslet, jestli mi to napíše, nebo nakonec nenapíše...

Individuální plán se mi zdál nejlepší proto, že bych si nemusela zvykat na nové učitele, znám je tam, tak vím co čekat, jak zkouší atd. Jsem tišší typ, takže nevím, jak bych se v nové třídě začlenila. Nicméně zkusím tohle a potom kdyby to nevyšlo, tak bych přešla na jinou školu.

Moc bych si přála, aby mi to vyšlo a měla už konečně klid...

já jsem právě individuální plán měla, ale přesto jsem musela normálně chodit do školy. Jen mi díky tomu individuálu omlouvali mé absence. Ale tak u vás je to možná jinak, že už pak nebudeš muset chodit na hodiny, ale jen si chodit například do kabinetu dopsat písemky nebo se přezkoušet?

Taky ti to moc přeju

Ano, s každým kantorem bych si domluvila konzultace a v těch konzultacích bych byla přezkoušená za učivo, co mi předem zadali.

Reaguji na martinam: Mockrát děkuji!

Právě jsem dočetla diskuzi a je mi Tě líto. Nechápu je, jsou ubozí. Tobě přeji, ať Ti individuální plán vyjde a do budoucna moc a moc štěstí a hlavně to zdraví. Snad to půjde ruku v ruce, když už nebudeš tolik ve stresu

Reaguji na Pajucha:
A dej vědět, jak jsi dopadla!

zažívám téměř to samé. Také jsem ve 3. ročníku. Jen nebývám nemocná, ale vyčnívá z řady. Také chci přestoupit, protože jsem až moc citlivá a hroutím se. Vím, že mi přestup možná nepomůže, ale v té třídě nemůžu vydržet.

Prosím napiš mi, jak si dopadla

Mám uplně stejnej problém jen trochu z jiný strany.. prostě šikana a kvůli ní sem tam přestala do tý školy chodit, už taky nemůžu sem ve 3. a těm lidem sem nikdy nic neudělala, a když náhodou přídu a protože mi je z jeich chování zle že probulim hodinu na záchodech a du pak domu, protože mi nic jinýho nejbejvá tak ještě choděj za učitelem a řikaj mu jak je štve že v tý škole nejsem... samozřejmě je na jejich straně když je 30 lidí bez chyby a jeden má problémy tak je rači na straně silnější strany a nepřijde mu divný že se asi něco děje když sem ,,jediná,, uplně mimo... zkoušela sem psycholožku, mluvila sem s třídnim o tom a nic, vždycky se jen něco o sobě dovim co sem ani neudělala. Už nevim jak se bránit protože jich je prostě víc. Nikdy sem nebyla žádná chudinka, dokázala sem se jen tak seznámit s novými lidmi a ted? se bojim někam jít mimo svoje kamarády. Lidi sou svi.e

Hlavně ty id.oti tam, když tak nesnesou že tam nejsi a oni jo a štve je to tam, tak ať třeba nákej den zatáhnou, at mi takový neřikaj že tam ,,musej,, bejt každej den, s timhle na mě taky choděj ale at sou doma když tam nechtěj chodit nikdo je nenutí

Reaguji na dulcecandy: ale přece každej tam je sám za sebe nikdo nemá nikoho řešit, když tam jeden nechodí tak at si ostatní dělaj co chtěj, když se jim to nelíbí tam bejt tak at taky zůstanou doma