Ahoj....dnes jsem tak nějak otevřela oči a zjistila, že přítel zdaleka nemá se mnou tolik plánů jako já s ním....
Studujeme oba školu, ve které hodláme od příštího šk.roku pokračovat dálkově, on chce jednoznačně do práce, a já budu hledat práci, pokud mě nevezmou na jinou školu, na kterou chci. Oba bydlíme zatím u rodičů, jsme spolu rok. Ano, to není moc. Ale já už se ve svém věku ( 22 let) cítím dost stará na to, abych šla bydlet z domu.
On mě docela dlouho udržoval při myšlence, že když se dostanu na školu, půjde se mnou do toho města bydlet, najde si tam práci ( tam je mnohem více příležitostí, než tady).
Teď se přiznal, že mě jen chtěl motivovat, abych se tam dostala. A že nikam nepůjde, dokud tuhle školu dálkově nedokončí. V podstatě je rozdíl v tom, že kdyby pracoval tam, kam chci jít pracovat/studovat a bydlet já, tak by týdně musel jezdit dvě hodiny vlakem. Nájem bude totiž muset platit i rodičům, i když nižší, takže v tom takový rozdíl není.
Také mi prostě naznačil, že náš vztah tedy ještě 2 roky vidí jako doposud. Chození ven, občas spolu přespíme o víkendu u nich ( náš byt je mini).
Mě se z toho dělá úzko, že ještě dva, tři roky to bude takto, jakobych z toho už vyrostla, chci prostě s klukem bydlet, a okolo mě je spousty se stejným názorem.
Pohádala jsem se s ním a uvažuju o rozchodu. Je to asi směšné, že se du poradit sem, ale chci slyšet názory, jestli nechat přítele kvůli takové věci je ok, nebo jen rozmazlenost. Jinak je to super kluk a jsem spokojena, jen už chci víc...on ne....děkuji za názory