O čem začít mluvit, když o druhém téměř nic nevíte?

Co třeba začít nějakým neutrálním předmětech? Např. se začít bavit o počasí, škole/práci, atmosféře (např. když se s někým seznámíš na nějaké párty, tak se zeptat, jak se mu tam líbí atp.)..

Tak to záleží na tom kde se zrovna nacházím, tak většinou podle toho..

S tímhle já mám taky problém... Většinou si pokecám s někým,kdo je víc hovornější a není to na mě,abych vedla hovor.... Když jsi s někým a mlčíš a ten druhý taky, tak to není jen tvoje starost,vymýšlet téma,ale měl by i ten druhý. Takže se kvůli tomu zas tak nemusíš nervovat.....

Pochval někomu např. tričko, účes, barvu očí, zeptej se, odkud je, co dělá... Počasí je vděčné téma. Také vaši společní známí, můžeš se zeptat, kde se s nimi seznámil, přidat nějaké vtipné historky spojené s nimi. Pokud jste na akci, tak se začněte bavit o písničkách, zhodnoťte tu, která právě hraje. Trénuj trénuj, pak to půjde čím dál líp

Jo tyhle situace taky nemám ráda. Jsem spíš málo mluvná, jen s dobrými přáteli se cítím na to, abych byla přirozeně hovorná a zábavná. Přitom mi právě oni a rodina říkají, jak se jim se mnou dobře povídá a že mám dobré názory, že spoustu věcí vím a mám přehled. Proto nechápu ty situace, kdy jsem s lidma, které vidím méně často nebo které neznám vůbec, to jsem v koncích. Pokud ten druhý není mluvka, tak stojím jako poleno a mlčím jako ryba. Asi nějaký blok, mám prázdnou hlavu, žádné nápady, nic. Je mi trapné zeptat se na jakoukoliv věc, říkám si, že to co bych řekla jsou nesmysly, koho to zajímá atd. Někdy i ty zdvořilostní otázky a povídání o počasí apod. nedokážou rozvést hovor a po pár větách je ticho. Čím déle to ticho trvá (v takové chvíli je i pár sekund dlouhá doba), tím horší je něco do toho ticha říct. A mít vedle sebe stejně "postiženého" chudáka je snad ta nejhorší varianta. Tady už dokáže zachránit jen tolik očekávaný autobus, jiná osoba apod.

Záleží na situaci a kde se s někým seznámíš.
Zajímej se o tu osobu, co dělá, co ho baví a další téma z toho rozhovoru vyjde samo. po čase ti to seznamováni půjde úplně samo a přirozeně. ničeho se neboj, ten člověk ti hlavu neutrhne. pokud se nebude chtít bavit, tak to poznáš a vůbec to neřeš. nemusí mít náladu nebo cokoliv jiného, ale rozhodně si pak nemysly, že za to můžeš ty, že ho nezajímalo o čem se chceš bavit a zbytečně se tím třeba i trápit. nebo můžeš chvíli poslouchat co si s kamarádem/kou povídají a připojit se do diskuze, když o tom něco taky budeš vědět.

Díky moc za tipy. Já jsem v tomhle fakt nemehlo Jak se druhému líbí na párty je celkem fajn nápad, stejně tak jako něco pochválit, to musí každého potěšit Tématu počasí se právě snažím vyhýbat, přijde mi to takové: tonoucí se stébla chytá Ale když to dopadne takhle

může to prolomit ledy

Reaguji na TheCarex:
taky jsem toho názoru s tím počasím

Reaguji na simuška: To mi přesně mluvíš z duše. Mezi přáteli v pohodě, ale jakmile se mám bavit s někým cizím člověkem, tak je tam blok, nenapadají mě témata. Asi to chce opravdu trénovat, zkoušet, nebát se toho. Jen se to lépe plánuje, než potom dělá

Dřív jsem na tom byla stejně (ty jo, já jdu ven s klukem, co si s ním povídat, co nepovídat atd...) ale poslední dobou chodím ven s klukama, protože jsem si udělala profil na seznamce a teď mám opačnej problem, nemám ráda trapný tichý chvillky, tak prostě melu a melu a je mi jedno o čem, až to jsou blbosti (a já si pak po čase říkám, že jsem ze sebe zase dělala blbku ) Myslím si ale, že když si padnete s tím druhým do noty, tak se to potom může rozjet a těch témat se najde, což se mi bohužel stalo málokrát, že jsem měla nenucenou schůzku.
Ale jak psala Monus, i takováhle věc může prolomit ledy

Já bych třeba začala, že jsem teď dočetla pěknou knížku, něco bych o ní začala vyprávět a zeptala se jen tak mezi řečí: nečetls to? A co ty vlastně čteš? ... Takhle to můžeš použít s filmem, televizním pořadem, cédéčkem. Nebo je dobrý takové to: to bys nevěřil, co se mi dneska stalo: třeba já mám strašný peripetie s parkováním nebo dost často se autem ztratím, protože jsem asi totálně bez orientačního smyslu. To jsou docela vtipné historky. Tak něco takového. Chvilku mluv, ale pak se snaž spíš klást otevřené otázky, které vybízejí k delší odpovědi (aby neříkal jen ano/ne) - není nic hroznějšího, než člověk, který mluví jen o sobě, tak ať mluví on, předpokládám, že tě bude zajímat...
Jo a jinak mám teorii, že lidi, kteří si sednou, se většinou mají o čem bavit. Pokud nebude vstřícně reagovat a rozvíjet téma, tak to asi nebude to pravé ořechové.

Já mám obrácený problém...furt mluvím a to i s cizíma lidma, takže když mě neznají, tak jim musím připadat šílená... Jinak většinou mluvím o něčem aktuálním, takže třeba na párty o tom, jak se jim tam líbí, jak dlouho už tam jsou a tak...prostě všechno, co mě napadá...jsem dost zvědavá, takže se musím hlídat Já se totiž tak bojím, že bude trapný ticho, že radši povídám i blbosti, co nikoho nezajímají, což taky není dobrý...

Jak začít? A co takhle se zeptat

nečetla jsem všechny příspěvky, ale mohu doporučit knihu (není tlustá) Umění lehké konverzace, autor: Debra Fineová