Strach ze tmy

Na tyhle nevysvětlitelné fóbie je dobrá regeresní terapie. Moc často je to něco co si neseme z min. života.

Já to mám taky ... Neprošla bych chodbou kde je tma ! nikdy! všude si musím rozsvítit , v noci když jdu spát tak mám u postele takové malé noční světlo to si zapnu a poslední týden se cítím a usínám lépe , pochybuju že mě to přejde , protože někdy mám vyloženě panický strach , ale to si vsugerovávám a tím si to dělám horší , tak to má asi každý ... asi by jsi se neměla dívat na horory, Já je zbožňuji , ale teď mám v hlavě hovadiny a čekám kde co bude kdo mě sejme

v tu ráno bych si myslela, že vidí ducha nebo nějakou postavu(př.zloděje) a mohli by me nýst nohama dopredu

Taky se bojím tmy, nemůžu třeba ani spát v jiné místnosti než přítel a když mám být přes noc sama, tak čekám na rozednění nebo si nechám rozsvícenou lampu. Venku se tmy nebojím, to si klidně chodím sama po nocích když není venku ani noha, ale v bytě jsem strachy po.s.raná
Ale hlavně se bojím sama spát a to i ve dne, nevím proč. Spím většinou dopoledne a v tu dobu se mi často děje spánková obrna, to vždycky slyším kroky jak se ke mně něco blíží a nemůžu se hnout, zrovna dnes dopoledne se mi to stalo třikrát
Nebojím se ani duchů a takových věcí, ale spíš různých úchylů.

Nekoukáš náhodou na horory ? Není ten strach z něčeho co se ti stalo ve tmě ? Já jsem se bála jen jako malá a přešlo to. Zkus od maličkých krůčků zkus třeba když spíš v obíváku a máš rozsvíceno v chodbě a ještě v obíváku zkus zhasnout v chodbě. čekej týden jestli to budeš zvládat a jestli ano zapoj další krok, např. v obíváku máš rozsvícené velké světlo a ještě lampu, zhasni lampu a zase vydrž týden nebo třeba jen 3 dny jak chceš. A takto pokračuj a dopracuj se třeba k tomu že budeš spát sama v pokoji. Nemysli při usínání na nic špatného, přemýšlej třeba o zážitcích s kamarády atd... A jestli to nepůjde tak bych vyhledala psychologa jinak držím palce !

Přesně... mně nejvíc pomáhá říct si v duchu, jaká jsem to trubka, že se bojím postav z hororů a duchů a je klid
Jinak psa taky doporučuju, pak nehrozí, že by se člověk lekl nečekané návštěvy a kdo se bojí duchů - zvířata to prej vycítí.. takže když ten můj vedle mě spí jak zařezanej, ničeho se nebojím

Jsem na tom stejně. Když jsem doma sama, tak je v celém bytě rozsvíceno. Už jako málá jsem nesnesla usínat za úplné tmy. Vytvářím si v hlavě představy a pak jsem celou noc vzhůru. Jednou se mi stalo něco hodně nepříjemného. Byla jsem se sestrou sama doma, bylo nám něco kolem deseti let a usnula jsem s ni v obývacím pokoji. Najednou mě sestra v té tmě budí a říká, ať se podívám ke dveřím. Holky, stála tam postava oblečená v modrém. Okamžitě jsem vzala ovladač a zapla telku. Postava zmizela a já jsem myslela, že se strachy po... Sestra to samé. Nedávno jsem na to vzpomínala a sestra na to nemůže zapomenout stejně jako já.
Další historka, která je k pobavení . V noci mě probudil přítel, jak šel na záchod a mě se chtělo také, tak jsem šla. Jenže on po cestě nerozsvítil a když šel ze záchodu, tak jsme se srazili. Začal hulákat na celý barák, jak se lekl. Tma jak v .... a on si myslel, že nám někdo vykrádá byt. Měla jsem z toho srandu, ale on se klepal jako malé děcko

No a já jsem asi úplný blázen.. když jsem ještě roznášela letáky tak jsem se bála jít do tmou zaplavené garáže ( taková ta jak je to udělané ze střechy.. někdy tam lidi mívají i dřevo jestli víte co myslím ) to jsem si málem nadělala do kalhot fakt

věřte nevěřte je pro mě horší než nějaký horor!

Ježiš, stalo se mi přesně to samý Při jedný školní exkurzi jsme spali s kamarádem spolu na pokoji (byli jsme ještě ubytovaný v takovym malym hotýlku na samotě u jezera) a uprostřed noci mě najednou vzbudil, ukazoval na strop a řiká: "Koukej, koukej, co to je?!" Tak jsem se uplně vyděsila, snažila se zaostřit do tý tmy a ptám se, co jako vidí. Na to mi jenom odsek "Nic.", otočil se ke mně zády a byl tuhej A já tam ještě půl hodiny křečovitě svírala peřinu a hypnotizovala strop Ráno taky o ničem nevěděl.

_____

Jinak, ze tmy mám taky strach. Nebojím se zlodějů nebo tak, to jsem vždycky zamčená a vim, že jsem v bezpečí, ale spíš mam strach z něčeho paranormálního. Třeba někdy před dvěma lety jsem viděla Čtvrtý druh a dodneška, když se vzbudim někdy okolo půl čtvrtý (nebo co to bylo v tom filmu za hodinu), tak radši vstanu, rozsvítim, zapnu telku a počítač, a radši jsem chvíli vzhůru (než ten strašidelný čas přejde ).
Taky musím usínat při televizi a když někam jdu, všude si porozsvěcet... No, co nadělám, to už se asi nezmění a přes koleno to lámat nebudu. Jakože bych si dělala nějaké pomyslné bobříky a schválně někde courala po tmě, to fakt ne.

Reaguji na Catastrophe: Ale takovej ten zvuk jako když se vyfukuje petka dělá světlo když se zasne. Spolubydlící na intru furt říkala, že ji prdí petka, a pak ji vyhodila, ty zvuky ale pokračovaly, a pak jsem přišla na to, že to dělá světlo když se zasne

jako že by mě půl hodiny po zhasnutí lampičky dělalo světlo takový zvuky ? To by to muselo bejt asi pravidelný,ale ono se to objevovalo občasně. Ale už sem z toho byla na nervy a v noci sem se budila strachy z těch zvůků různých. Když je třeba otevřený okno a ten studený vzduch se opírá do nabýtku a různě to křupe vrže, tak sem si musela koupit špunty do uší

Tmy se nebojím, ale s bývalým přítelem jsem bydlela v takovém docela strašidelném starém baráku a vždy, když jsem byla doma sama, jsem musela spát při rozsvícené lampičce. Důvod? Jednou v noci se můj ex zničehonic probudil, začal se mnou třást a šeptal: "Nemůžu najít svůj telefon, podej mi svůj, musím zavolat policii." Já na něj koukala a říkala si: "Cože, co blbneš?" Ale podala jsem mu telefon a on opravdu začal volat na tu policii a říkat: "Přijeďte sem, někdo se nám vkrádá do bytu." V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Doplížili jsme se s kudlama v ruce ke dveřím, já se odvážila podívat se do kukátka a fakt, stál tam chlap s kuklou a dobejval se k nám, holky já myslela, že padnu. Mého ex tenkrát napadlo pustit hi-fi věž opravdu hodně nahlas, takže ten týpek se leknul a utek. Policie přijela rychle, ale bohužel ho už nechytli. Takže od té doby, kdykoliv jsem byla doma sama, jsem spala jedině s rozsvícenou lampičkou, s kudlou pod polštářem a s baseballkou vedle postele. Se současným přítelem bydlíme v baráku, který je hlídaný, máme dole mříže na čip + vrátnici, kde pořád někdo sedí, takže tady se už nebojím, že by se k nám náhodou někdo vloupal, tím pádem spím i docela klidně ve tmě a sama, protože přítel chodí hlavně na noční.

Mám stejný problém, když jsem občas sama doma, tak musím mít rozsvícené alespoň dvě lampičky. Také musím mít roztažené závěsy, i když k nám jde večer dost vidět z protějšího baráku a normálně to nenávidim, když jsem sama, nemůžou být zatažený, mám takovej pocit, že kdyby se mi něco stalo, že by to někdo viděl a pomohl by mi . Vedle sebe mám dva byty a když v tom jednom nikdo nebydlel a já byla doma sama a uslyšela jsem nějaký divný zvuk, tak to bylo hrozný. Úplně jsem si vsugerovala, že tam někdo škábe na zeď. ... Samozřejmě, že mám puštěnou tv, dám si na ní sleep asi dvě hodiny a naštěstí mám tvrdý spánek, ale kdybych se probudila do ticha, tak bych se zbláznila, ale zas lepší než šumění . Máme malý byt, představa, že jsem sama ve velkém, mně děsí. Jak jste tu někde psaly s koupelnou, že musíte mít otevřené dveře a podobně, tak zas já musím mít vše zavřené. Děsím se toho, že bych se v noci probudila a v chodbě "něco" viděla. Jednou jsem byla sama doma pět dní za sebou, chodila jsem spát v pět ráno, to bylo děsný! Ale to byl trochu hardcore, teď už usínám. A taky se snažím vždy usnout před třetí, protože to se ďábel vysmívá Svaté trojici, je to opak ke třetí hodině odpoledne - hodině zázraků. Ach ty horory . A to jsem minulý týden byla na Sinister fakt

Jo, to mám taky. Nesnáším otevřené dveře - co kdyby v nich náhodou něco stálo

Tak já dřív bydlela v bytě, tam člověk pořád slyší sousedy, lidi na chodbě atd. takže jsem nějak neměla problém zůstávat v noci sama.
Teď jsem pár měsíců v domě a doufám, že je to jenom o zvyku, protože jsem z toho docela na nervy. Psa sice mám, ale je hluchý jak poleno, většinou se nevzbudí ani když přijdu já takže by to asi moc nezachránil. Na schodech jsme doteď neměli ani světlo, takže se dole muselo celé odpoledne a večer svítit, v noci bych sama na záchod asi nešla.

Nejhorší je, že se mi tam asi poprvé v životě taky přihodila nejspíš spánková obrna - přítel měl přijít pozdě, já už spala, najednou jsem se probudila cítila že se nade mě sklání, aby mi dal pusu na tvář, já se k němu chtěla otočit ale nemohla jsem se hnout a když jsem se snažila aspoň zaostřit, najednou se celá silueta rozplynula. V tu chvíli jsem kupodivu vůbec strach neměla, nějak jsem si uvědomovala, že to byl jenom výplod mojí hlavy a za minutu zase spala. Později jsem to ale probírala s kamarádem a ten mi do hlavy natlačil tolik věcí (duchové, bla, bla)..že jsem se bát začala . Hlavně, že se to bude opakovat...

Taky se mi už asi 4x zdál sen, že tam máme zloděje, dveře nejdou ani pořádně zamknout, takže prostě radost.
Přítel se mi směje, já doufám, že si zvyknu . Jakoukoliv radu uvítám (pořádný zámek dyndám na příteli od začátku).