Duchem úplně mimo

A ještě k tomu, není to jen když jsem s přítelem, někdy mám takovou náladu, že jen sedím třeba v autobuse a nepřítomně čučím před sebe a vůbec nic mě nezajímá.. Připadám si jak blázen

Ahoj, mívám to taky to "čumění" a to že nechci s nikým komunikovat. A s tim přítelem? To mi mluvíš s duše...když jsem byla s ním, nevěděla jsem najednou co říkat, o čem se bavit, je to měsíc co jsme se rozešli a dost se mi ulevilo. Mám teď dojem že jsem se tak moc soustředila abych něco neplácla až jsem z toho byla takhle nepřirozená. A to jsem přitom dost komunikativní

teď co jsem ve druhým ročníku vysoký mám to samý, sem raději sama, doma nemám chut se s někým bavit, natož ve škole, jediný s kym ano je s mým přítelem, a taky to nechápu

já když jsem se svými kamarády tak dobrý, ale když jsem někdy sama nebo s přítelem nebo jeho přáteli tak se tvářim jak kakabus a nemluvím.. přitom bych jako ráda, ale prostě to nejde pak mě to mrzí, protože to dělá špatnej dojem, normálně taková nejsu.. taky mi to odstartovala vejška, ještě že už ji mám z krku..

Tak já tě naprosto chápu, asi se mi to stalo právě s nástupem na vejšku.
Jindy jsem bývala naprosto ukecaná, dělala jsem srandu.
Teď se mi nechce ve škole mluvit se spolužáky, dokonce jsem si k nim vypracovala takový vztah že je ani neberu jako spolužáky,ale lidi se kterými bohužel trávím nějaký čas.
Dnes jsem například byla u kamarádky bylo nás tam asi 4 holky, a já jak jsem právě jindy užvaněná tak dnes jsem zarytě koukala z okna nebo do podlahy .. Neuměla jsem se pořádně bavit. V autobuse mi pomohla knížka, pořád čtu,jinak bych asi taky koukala do blba. A nejhorší je že se mi to stává i ve škole, nic mě nezajímá, jen koukám z okna ven.

a nemáš v tu chvíli zájem o nic že? hlavně mě štve, že tím člověku utíká ta přítomnost, vůbec ji nevnímáš :/ a rozmluví mě jen alkohol :/

Taky mám tento problém. Ale už delší dobu. Sedím s přítelem a kamarády, oni se baví a já čumím a jsem mimo. Bohužel to fakt trvá tak rok a přítel si to vzal tak, že mě nebaví to, co baví jeho, že nemáme společné zájmy a tak to vypadá po více než 3 letech na rozchod Ale jak se toho zbavit? Taky mi dost pomáhá alkohol, ale to bych musela být alkoholik, abych se toho zbavila...

Mám to samé, ještě k tomu mě nic nebaví,všechno mě štve(práce,vztah)...jde to z kopce a nejde brzdit...

a nejsi třeba psychicky unavená? ono takové to čučení nikam je prý i tím, že dáváš mozku jakýsi druh "odpočinku" tak třeba se nějak zregenerovat?

Tak já mám občas něco podobného. Když se se mnou baví někdo, kdo není můj blízký kamarád, tak se mi stává, že koukám nepřítomně, moc nevnímám, co říká a přemyším nad tím, jak tam nechci být a radši bych byla doma:/. Na druhé, myslím si, to musí působit divně a mrzí mě to a nevím, co s tím dělat...

dievčata ja si myslím že je to úplne v poriadku, mám na to svoju teoriu, že človek stále nad niečim premýšla tak si aj mozog potrebuje oddýchnuť.
sama to poznám, mám 2r. syna a tento rok končím VŠ ešte k tomu domácnosť a všetko okolo toho. takže moj mozog dostáva zabrať...a niekedy vypnem tak dokonale že nedokážem partnerovi odpovedať ani na banálne otázky. proste "ani obraz ani zvuk"

Já mám sem tam taky tyhle stavy pokud jsem s lidma, se kterýma nejedu "na jedný vlně" tak prostě kolikrát nic neříkám a občas i nevnímám. Horší je to pokud bych se s nima chtěla bavit, ale nevím o čem Nastoupila jsem do práce, kde jsou sice fajn lidi, ale jsou uplně jinde než třeba mý kámošky ze školy, takže i když jsem na škole byla extrovert, kterej musel všude být a všechno komentovat, teď sem tam prohodím pár vět a asi působím docela uzavřeně.

To je mi povědomé. Dokud jste kámoši, je to samá sranda a najednou se to přehoupne do něčeho víc a to kamarádský pošťuchování jakoby přestalo fungovat. Já nevím, jestli se člověk začne hlídat aby před tím druhým něco neplácl debilního

Jsi jen psych. unavená. Ona komunikace s lidmi, i když se to nezdá je opravdu náročná, hlavně s přáteli, kde dělláte různé srandičky atd.

Sama jsem měla tento stav nedávno.
Pokud je to možné, dej si chvíli pauzu od lidí. Tak dlouho dokud nebudeš cítit, že už ti to chybí.
Pak půjdeš do společnosti, pár setkání se budeš rozkoukávat a pak bys měla být jako dřív.

Pokud v tom není nějaký vážnější problém.

A vnímáš přitom okolí? Jsi přitom schopná vnímat, nebo když na tebe někdo mluví, tak ho nevnímáš? To je důležitý...