Cítí se taky někdo tak sám?

Holky, děkuji vám moc za odpovědi. K psychiatričce chodím jednou za čtvrt roku, spíše mi pomáhá psycholožka a to hlavně tím, že si s ní mohu povídat jako s kamarádkou - říci jí co mě v tu konkrétní chvíli trápí, jen se s ní vídám málo - tak jednou za 3 týdny, ráda bych s ní řešila mé problémy a povídala si častěji.

Přesně. Pokud má opravdu depresi a není třeba správně léčená, tak prostě nemá chuť k životu......a to se pak těžko cokoliv mění.

Zakladatelko, pomáhají Ti AD? A jestli ne, řešíš to s doktorem? Pomáhá Ti psycholog? Jak často docházíš na sezení? Psychika dělá hodně, dokud se nedáš do pohody psychicky tak těžko budeš fungovat mezi lidma.
Co práce - hledáš aktivně? V čem je problém? Co zkusit nějaké rekvalifikační kurzy?
S pejskem asi na procházky chodíš, co s ním začít podnikat něco dalšího (agility nebo něco podobného)? Nebo prodlužovat procházky a chodit svižněji, pohyb dělá divy
Začni po malých krůčcích, vytyčuj si malé cíle a ono to půjde Jo a přeruš kontakt s ex, jen Ti to ubližuje.

Jednou za 3 týdny je málo, potřebovala by jsi alespoň jednou týdně........Zkus nejdříve změnit to, věř tomu, že to pomůže

Já vím, že je to málo, ale častěji si za ní dovolit jezdit nemůžu-je z jiného města a pokaždé mě cesta za ní vyjde skoro na 200 Kč. Jinak s pejskem na procházky také moc nechodím, protože máme zahradu a on venku hrozně táhne-venku je to ďábel-těžko zvladatelný. Rekvalifikačních kurzů už mám spousty-žádný mi k práci nepomohl.

Otázkou ale je, jestli nemá práci proto, že by si ji nehledala a nebo proto, že to sice zkouší ale nikdo ji nepřijal. Je tu tolik mladých lidí, co nemají práci a ikdyž se snaží, tak se jim nic nedaří najít!

Musíš v sobě najít sílu a poprat se s tím Zkus se třeba na hodinku nebo dvě někam projít (máš pejska, ten bude taky určitě rád) a vyměň tučná a sladká jídla za něco zdravějšího. Určitě zkusit se poohlédnout po nějaké brigádě- budeš ve společnosti a ještě si vyděláš nějakou tu korunku
Ono to půjde, věř si!

Musíš začít postupně. V první řadě by sis měla uvědomit, že tvůj bývalý přítel je opravdu BÝVALÝ a s bývalejma se prostě nekamarádí. Nepřináší to nic moc dobrého a tady i vidíš, že on o to nemá zájem, tak ho vypusť a hledej si jiný kamarády.
Na tvém místě bych se pokusila zhubnout, protože ti to vyřeší hned dva problémy. Za prvé zhubneš a tím získáš větší sebevědomí a za druhé nic nepomáhá na trápení tak jako sport.

Souhlasím s názory ostatních a zdůraznila bych, že nejdůležitější je odprostit se od minulosti, prostě ji nechat jít a postupně si vybudovat sama k sobě lepší vztah, mít se ráda a myslet pozitivně.
Také jsem upadla do takové pasivity, brala prášky hlavně na spaní, protože jsem nemohla usnout při pomyšlení, že jsem k ničemu a živí mě rodiče apod. Myslela jsem na staré kamarády, ale nepodařilo se mi s nimi navázat vztahy. Zašla jsem i k psycholožce, ale ta mě jen nechala se vypovídat a nijak mi neporadila.
Co mi skutečně pomohlo a nakoplo mě byla L.Hay - její kniha "Miluj svůj život" a hlavně její filmové zpracování, které najdeš třeba tu: http://jnesnidalova.webnode.cz/inspirace/nahravky/ zároveň je na těchto stránkách spousta povzbudivých myšlenek a rad, které ti jistě pomohou.
Mít se sebou pěkný vztah je vážně důležité, zahrnuje to i kontrolu nad svým myšlením- převést negativní na pozitivní, nebrat zlé věci v životě jako překážky, ale jako výzvy a možnosti k tomu, jak být lepší, nebo jak dosáhnout něčeho nového.
Podobné myšlenky jsou i v dalších knihách a filmech,např. zde často zmiňované "Tajemství" , já myslím,že všechny říkají to samé, ale trochu jinak, takže jeden člověk pochopí jednu knihu a druhému se líbí jiná. Závěr je ale stejný.
Moc ti tedy doporučuji shlédnout ten film a stránky, na které jsem odkázala.
Já si ho pouštím často a vždy mám z něj nějaký nový postřeh, pracuji na sobě a postupně se dostávám ze dna a mám ze sebe větší a větší radost.Doufám,že ti to také pomůže.

Reaguji na foinikia: nádherně napsáno taky kouknu na ten film co jsi sem na něj dala odkaz.. Bohužel mám taky problémy s komunikací, musím na tom zapracovat..

Pokud je problém v hlavě tak dokud ho nevyřeší tak prostě nezhubne........Ono psychika je fakt mocná a úlevy v podobě čokolády (například) se pak fakt těžko zříká....I když ta dočasná úleva následně vede k dalším výčitkáma tomu, že je člověku mizerně

Vím, že když zhubne, že jí to nevyřeší všechny problémy, ale ono ztloustnout o 40 kilo, to by asi zamávalo s každým.

Podle mého je to tloustnutí důsledkem blbý psychiky a ne příčinou - a v tom případě opravdu bez toho, aby si dala do kupy psychiku se nikam nepohne.......Vím to z vlastní zkušenosti a i ze zkušenosti lidí v okolí i ze zkušenosti mé psycholožky

Tak to je blbý, nešlo by alespoň ěnkde najít nějakou malou brigádu, aby sis na to vydělala? protože dle mého by jsi častější sezení potřebovala jak sůl - ono jednou za 3 týdny je to děsně málo, pro mě bylo v akutním stádiu, kdy sjem řešila akutní problém málo i jednou týdně.....Myslím si, že častější sezení by Ti hodně pomohly.....Nešlo by si zařídit třeba nějakou dlouhodobější předplacenou jízdenku nebo slevovovu kartu? ono by se Ti ta prvotní vyšší investice brzy vrátila zpět......K pejskovi - a co zkusit nějaký cvičák? Že by sis ho vycvičila a pak bys mohla chodit na procházky Ono to chce prostě změnit stereotyp.....

Ahoj,taky jsem sama jak ten kůl v plotě. V práci se s kolegy dost míjím,takže nemám moc možnost se s nimi vídat. Bohužel mám spíš známe,ale pořádnou kamarádku ani jednu. Jsem společenský člověk,upovídaný aktivní. Chodím cvičit,snažím se najít si aktivity. Do kina,na nákupy nebo na party,ale nemám s kým vyrazit. Tak akorát dřepím doma,nebo jsem v práci. Bohužel tato situace trvá už nějakou dobu a už se mi to vůbec nelíbí, jsem pořád taková nešťastná i na silvestra jsem dřepěla doma,protože nebylo s kým někam jít.

Ahoj holky, děkuji vám všem za odpovědi. Máte pravdu, budu se snažit s tím svým životem něco udělat. Foinikio, děkuji Ti za odkaz, hned zítra se na film podívám. AD mi asi moc nepomáhají, možná je to i tím, že je v poslední době beru nepravidelně - třeba den nebo 2 vynechám a navíc si je vezmu ještě večer a měla bych je brát ráno. Dělám si to vše sama, je to se mnou hrozné-vím.

A to z jakého důvodu? Pravidelnost je opravdu důležitá. Záleží na tom, jaké máš, pokud vynecháš jednou, tak se nic neděje, ale pokud vynecháváš pravidelně, tak je to problém.

Jinak souhlasím s bakalářkou, lépe bych to asi nenapsala. Ono je jednoduché říct, aby začla cvičit, přestala se cpát a hned si našla práci. Kdo neměl depresi (tím myslím tu pravou), těžko si dokáře představit, co člověk prožívá. Sotva se přestane přecpávat, když je jídlo možná tou poslední radostí, co má. Tyhle rádoby rady, ať přestane brát prášky a začne cvičit, ani snad nebudu komentovat. Miluju tyhle chytráky.