Platonická láska

Ahojky. Já jsem byla zamilovaná od 15let do jednoho kluka co byl o 10let starší... Ted je mi 20. Vím, že on do mě zamilovaný byl, ale nikdy jsme si to neřekli.. Já nic nedávala najevo, protože jsem se ho na jednu stranu bála.. Byl to opravdu velký věkový rozdíl.. Dokonce prý fetoval nebo tak.. Nevím. Je pravda, že na něj do teď hodně často myslím a pořád přemýšlím na tím, jestli jsem mu opravdu tenkrát neměla říct, že ho mám ráda.. Nevím jestli jsem do něj pořád zamilovaná, každopádně něco ve mě pořád je.. U mě je problém v tom, že se stejně ani nevidíme.. Vidím ho jednou do roka a vždycky ve mě tak hrkne Každopádně držím palce v odmilování.. Není to jednoduché.. Ale jsme obě mladé tak snad jednou přijde ta opravdová láska )

Přesně. Taky ve mě vždycky úplně hrkne. Je fakt že tehdy na základce, jsem byla opravdu šťastná, on chodil o ročník výše, vídala jsem ho denně. Ikdyž jsme spolu nic neměli, fakt jsem byla šťastná. Abych řekla pravdu, nemyslím jsi že jsem pro něj jen tak někdo. Buď jsem se mu taky líbila, nebo mě možná taky měl rád a nebo mě úplně nenávidí, protože tehdy si mě ani nechtěl přidat na FB a jinak si přidával kdejaký FAKE. Část mě by na něj chtělo zapomenout, ale druhá část zapomenout za žádnou cenu nechce.

tak tahle "láska" může vydržet hodně dlouho, když ho v podstatě neznáš, máš ho zidealizovaného...a navíc si asi nepotkala zatím nikoho "lepšího", kdo by tě znovu podobně zaujal...
taky mám jednoho, na kterýho jsem úplně nedokázala ještě přestat myslet...akorát, že u mě to je (nebo spíš bylo) bohužel celkem intenzivně udržované, během cca pěti let jsme toho spolu dost zažili, měli nějaké intimnosti a tak a vím, že jsem se mu vždy líbila, doteď se ke mě chová občas dvojznačně, i když mě na vztah nechce a já už jeho taky ne, rozumově opravdu ne, tak je ten náš vztah divný..
snažím se mu vyhýbat a nekontaktuji ho, ale občas se tomu nevyhnu, bydlíme blízko, navíc on to taky dlouho nevydrží neozvat se mi..
myslím, že definitivně z toho člověk bude venku, až to prostě "přebije" někdo jiný.../

Ahojky, mě platonické lásky provázejí snad od té doby, co jsem začala vnímat, že jsem holčička Nejdřív jsem celou základku milovala jednoho kluka, co s námi ráno jezdil autobusem a občas jsem ho potkávala ve městě Pak to pokračovalo na střední s jiným, ale pak už to nebyly čistě platonické lásky, ale s těmi chlapi jsem vždy chvíli "něco měla" a pak jsem do nich byla sto let zamilovaná a oni mě nechtěli. No a i když jsem měla i normální, skutečné vztahy, tak ty platonické lásky asi budu prožívat dál Je mi 28 let a v současné době jsem už přes 2 roky zamilovaná do šéfa (ted už bývalého, už pro něj nepracuji), který mě také nikdy chtít nebude a i když ho už konečně dennodenně nevídám, tak pořád "to tam je" .... myslím, že to má souvislost s nějakou bolístkou na dušičce, třeba z dětství, proto někteří lidé mají platonické lásky, ale já tedy díky bohu jsem i s tím schopna normálně fungovat a najít si normálního chlapa A na toho platonického myslím jenom tak koutkem mysli, nebo "srdce" ...

Přesně vyjádřeno. Já rozumově vím, že je špatný, ale srdci to vysvětlit nelze. Když se mi začal líbit někdo jiný, tak jsem na něj ani nemyslela, jenže jakmile mě to s tím jiným přešlo, nebo jsme se rozešli, bum a byla a jsem zpátky u toho prvního.

Reaguji na Mayci: Taky se snažím an ty platonické nemyslet a vnímat ty "reálné" se kterými bych i měla šanci, ale někdy to prostě nejde a i mysl ulítne. Já myslím, že ty platonické lásky tu budou pořád, aspoň u mě. I když se budou střídat s těmi reálnými.

Ahoj. Keď som mala asi 10 zamilovala som sa platonicky do jedného chalana, ktorý bol odomňa starší len o rok. Ja som mala pocit že sa mu páčim, ale nikdy sme si to nepovedali, bola som šťastná aj keď ma len pozdravil a každý deň som dúfam že ho zase uvidím a prehodíme spolu aspoň pár slov. Povieš si že hej, 10 ročná, vtedy som ešte nevedela čo to láska je, ale ťahalo sa to so mnou až do nejakých 16 rokov, a vtedy som si už uvedomovala že som nešťastne zamilovaná, a trápila som sa nad tým, ako na neho zabudnúť, lebo som vedela že to nemá žiadny zmysel .Neverila by som že sa mi to niekedy podarí, ale stalo. Až som stretla jedného chalana, ktrorý bol pre mňa užasný. no on bol zadaný, ale vždy keď sa naskytla príležitosť sme boli spolu ( nemyslím sex, ale také tie objatia, bozky) poznáš to.. Zase som ale vedela že to bude nešťastná láska. Keď bol so mnou tvrdil mi, že sa mu páčim, a hoci mal frajerku, viem že to bola chyba že som sa s ním zahadzovala, ale ja som mu proste nevedela odolať. Všetci mi tvrdili, že to nemá význam, že aj keby sme boli spolu robil by mi to isté čo jej, ale mne bolo vtedy všetko jedno. Len som dúfala že raz budeme spolu ako naozajstný pár. Žial nestalo sa, vykašlal sa na mňa, našial si inú (s tou čo s ňou chodil sa rozišiel). A hoci sú to už asi 3 roky čo som s ním prerušila kontakty, čo som zitila že sa so mnou iba zahrával, stále som úplne nezabudla. Hocikedy sa prichytím pri tom, ako na neho myslím, a neviem kedy a či vôbec na neho dokážem úplne zabudúť.. Uf, trochu som sa rozpísala, prepaáč

To je v pohodě já si ráda počtu, navíc miluju slovenštinu
Tvůj příběh úplně chápu. A to že ti bylo tehdy 10 jak jsi se zamilovala, u mě to bylo stejné, taky mi mohlo být tak 10. A jak jsem se zamilovala v té 7 třídě, tak to jsem si říkala ne nesmím (asi jsem tušila že to dopadne zle), ten kluk bude jen na koukání, taková ozdoba školy a dne, no, vydrželo mi to tak měsíc a pak už to se mnou jelo a už jsem v tom byla až po uši a ne a ne se z toho dostat. Paradoxní je, že od té doby, tj. asi od 9. třídy, jsem nebyla pořádně šťastná.

Presne já tak isto. Keď aj spoznám iného chalana, ktorý je fajn, necítim pri ňom to, čo vtedy. To boli moje dve najväčšie lásky. Jedna zo základnej školy, druhá zo strednej a ani jedna nedopadla dobre. Ty stretávaš stále toho chalana?

Reaguji na Alessandra.: jaj, ta druhá láska ze střední je skoro přesně, jak jsem to měla já )) akorát se to stále tak nějak táhne:/

Reaguji na xTery:

A čo, nie je to na dobrej ceste?

Reaguji na Alessandra.: bohužel, má jinou už rok a já bych ho ani rozumově nechtěla, ale něco v něm je, co mě přitahuje a co jsem u nikoho jiného zatím necítila:/ taky jsem jednu dobu chtěla utnout kontakty, ale bydlíme nedaleko sebe, máme společné přátele, takže to prostě nejde....a pokud se mu neozývám, tak má najednou takové výpadky, že mi přinese kytku nebo napíše, jak ho mrzí, že se to mezi náma takhle pokazilo atd...a pak zase půl roku nic....on mi taky řekl, že se mu líbím jako holka a vždycky se ke mě choval jako bychom byli víc než přátelé..já na něho nečekám, to rozhodně ne, ale prostě, když jsem třeba s jiným klukem, tak mi najednou vleze do hlavy on a je mi líto, že tam není místo toho kluka on, což je blbý:/ nevím, jestli to někdy skončí..

Ano, sice né tak často, jako kdysi, protože to jsme byli spolu na základce a teď jsme každý jinde (ale ve stejném městě), ale i tak ho pořád potkávám. Zrovna pozítří ho zase potkám, protože jako hudebník bude na jednom koncertě, na který jdu (budou tam i jiné kapely). U mě je problém ten, že část mého já chce na něj zapomenout a část nechce. Ta druhá část by ho chtěla pořád potkávat a právě ta část ve mě vítězí.