O ty před tím nejde, je to dlouhá minulost, ty mi nevadí, resp.naprosto je toleruji, ale prostě se kvůli společným přátelům dosud čas od času schází a s některými má i společný koníček (jedná se o jeden skupinový tanec) a právě i s touhle poslední. To znamená že čas od času mají i v kruhu přátelském nějakou společenskou akci sahající i mimo okruh skupiny, kam s ním někdy chodívám i já, protože jinak s jeho přáteli vycházím dobře. Tedy až na ní, jak jsem zmínila. Když spolu byli, došlo i k společnému soužití, ale nakonec mu utekla za jiným chlapem, při čemž on si o po krátké době našel mě (jsme spolu rok). Vím, že mě miluje. Ona nám ani neházela klacky pod nohy, takže jsem proti ní nechtěla být zaujatá a dávala jsem prostor tomu trochu jí poznat (nakonec si vše vyříkali a teď spolu s tím mým vycházejí). Jenže má vstřícnost se postupně začala diametrálně měnit po tom, co jsem jí párkrát potkala. Fakt mi přišla nemožná. Netaktní. S mým přítelem mluvila přede mnou i tím svým ve stylu:"pamatuješ, to když jsme...", jak kdyby se nerozešli tři měsíce, ale roky nazpátek, párkrát měla několik nevybíravých řečí a hlavně jsem zjistila, že mě kolikrát v nestřežených okamžicích sleduje pohledem. Moje "sympatie" vyhořely a zprotivila se mi tak, že jí nesnesu a místům, kde by měla být, se radši vyhýbám. Už v tom není ani žárlivost, že spolu např.spali atd. a v jeho bytě, kde spolu žili, mi jí už nic nepřipomíná. Tak jak přišla tak i odešla s mým rostoucím sebevědomí ve vztahu, ale doposud odmítám chodit na akce, kde má být ona a tím kolikrát brzdím určitý běh věcí a vlastně i tok vztahu, jenže fakt nejsem schopná jí strávit.
Máte nějaké rady, jak se na ni dokonale povznést a zjednodušit si tak život? Děkuji!
P.S.Nevadí mi, když se vidí oni dva. Nikdy mu nic nezakazuji.