Ááááá, potřebuju se vypsat. Chápu, že se lidem stávají horší věci, ale zítra měl být můj poslední den v práci, šéf mi ale dneska řekl (protože nebylo busy), že můžu skončit už v jednu a ne v pět a zítra už chodit nemusím. Tečka. Žádný loučení, žádný díky, prostě běž, nazdar. Dělala jsem přes dvanáct hodin denně pět dnů v týdnu. Šla jsem po práci do baru a sama skolila tři skleničky, bylo mi najednou vše strašně líto, i když jsem tu práci občas nenáviděla. Chtěla jsem si svůj poslední den užít. Tak jsem si sama pobrečela. Ve středu mám odlítat do Čech a jsem z toho trošku vystreslá, je toho na mě moc. Přišla jsem z práce, přiopilá a spala čtyři hodiny v kuse.
Stále mi chodí smsky typu "Tak co, už se ti to krátí viď?" "těšíme se, už balíš kufry?" mám chuť zakřičet ne, nebalím, já nikam letět nechci.
S přítelem jsme se dohodli, že spolu budeme ode dneška až do soboty. Těšila jsem se, chtěla jsem slyšet jeho podporu, ohledně práce a tak všeho. Teď mi přišla smska, že se strašně omlouvá, že se musí zdržet v práci a že se neuvidíme, že zítra nepůjde na party s přáteli, nevynechal páteční akci s klukama poslední dva roky a budeme rovnou spolu. Co do háje může být v práci tak brutálně důležitého, že se tam musí zdržet. Neuvidíme se měsíc, možná dva, jestli vůbec...!
Měla jsem jít zítra večer na rozlučkovou párty s holkama a teď nevím, jestli to kvůli němu rušit nebo ne. Chci být strašně s ním, ale jsem umíněná, když on si nedokázal zařídit jeden blbej den v práci, proč já bych měla rušit svou akci.... co byste dělali vy?
Poslat SZ
Galerie obrázků
