Můj táta je po mrtvici

Ahoj, je to zhruba asi půl roku co mrtvice postihla mého dědu (60let). Nemohl dýchat udělalo se mu špatně tak ho hned odvezli. Naštěstí na žádnou část těla neochrnul ale s mluvením to bylo také zlé. Chodila za ním logopedička a během pár týdnů už mluvil normálně. Jen sem tam se ještě zakoktne. Děda nikdy se zdravím problémy neměl ale od mrtvičky má něco s nohou neustále ho bolí, ale doktoři mu s tím nic nedělají, pak má něco s nervem v zádech. Myslím, že je to způsobené tím co se stalo.

Tvého tatínka lituji a hlavně i vás, vím jaký to byl pro mě strašný šok a to se z toho děda proti tatínkovi dostal ještě "dobře". Držim všechny pěsti at se brzy uzdraví!

Hodně sil všem! Verča.

Ahoj Verčo, děkuji Ti a to i za příspěvek a příběh. Držím palce Tvému dědečkovi - ať už ho nic podobného nepostihne a jeho zdraví se jen zlepšuje.

já mám několik případů v rodině

strýc (ten není pokrevní, ale byl to rodinný známý, skoro rodina prostě) měl mrtvičku, nemohl po ní vůbec mluvit, ze začátku jsem teda vůbec nevěděla co říká, pak jsem mu tak tak rozuměla, třeba mi řekl podej mi buchtu ale musel na ni ukázat rukou protože jsem vůbec nevěděla.. Taky nemohl chodit, prostě nebyl sobestačný, musel se o něj někdo pořád starat! staral se o něj můj děda pak strýc umřel a mrtvičku měl děda ten ochrnul na levou nohu a ruku, ze začátku mluvit nemohl ale pak se trošku rozmluvil, ale byl pořád smutný že nemůže pracovat na baráku (což byl donedávna jeho smysl života nebo jak bych to řekla) atak. třeba měl pořád otázky na vnoučata- jestli ho máme rádi a tak.. my jsme mu to běžně neříkali protože v naší rodině je to tak nějak samozřejmé že se máme všichni rádi, neříkáme si to no děda byl takový osláblý nemohl chodit na velkou a nakonec zemřel na zápal plic

pak mrtvičku měla tetička, ta ji ale měla když prala prádlo ve vaně a jak ji ranila tak se potopila do vody a její syn tam přijel až další den, takže zase smutný konec

Pak měl mrtvičku strýc ve 45 letech ale tomu nic není, dokonce zhubl, má zdravou životosprávu takže ten je Ok..

No a teď už se jen bojím že ji bude mít někdo další z rodiny, je to hrozné, o člověka se musí někdo 24 hodin starat.. aby si mohl dojít na záchod atd.. ale pamatuju si že děda měl vždycky ohromnou radost z pokroků, když se mu třeba podařilo více pohnout nohou atak..

Pak měla mrtvičku od babičky (z mamky strany) teta a ta tedkom leží v nemocnici a nevypadá to s ní moc dobře. Je jí už dost let teď přesně nevím kolik.

A zdá se mi že i od mamky taťínek měl mrtvici, ale to nevím jistě protože jsem ho už ani nezažila

vouraro, děkuji Ti za obsáhlý příspěvek. Začátek opravdu moc veselý není - to je mi líto. Alespoň, že strýc je Ok A tetě držím palce. A hlavně ať už vaši rodinu nic podobného nepostihne.

Ahoj nevím jestli se s toho tvůj táta může úplně dostat aniž by zůstaly nějaké následky to by ti spíš měli říct lékaři ale určitě se jeho stav může ještě hodně zlepšit. Chce to jen hodně cvičit a až ho pustí z nemocnice chodit kvůli řeči k logopedovi.
Jinak moje dva strýce postihla taky mrtvice. Jednoho v 57 a druhého v 66. Jeden se z toho dostal skoro úplně(bohužel došlo k lehké zmněně osobnosti a krapet zadrhává v řeči). Druhý strejda je na tom krapet hůř. Ze začátku vůbec nemluvil a byl plně odkázán na druhé. Teď po dvou letech je co se týče fyzičky na tom jakž takž dobře ale pomoc druhých potřebuje pořád a z řečí má velké problémy do teď. Pořád navštěvuje logopeda a nějaké pokroky tam jsou ale normálně mluvit už nebude nikdy.

Hlavně se držte a nic si nevyčítejte, pokud byl opravdu takto bezpříznakový, nemohly jste to tušit, ale přijde mi zvláštní, že netrpěl ani bolestmi hlavy - ale starší pacienti nevnímají bolest moc intenzivně. Bohužel, jak to vidím ve svém okolí, kouření je asi hlavní faktor u cévní mozkové příhody. Určitě je dobré, že chodí na rehabilitace, je dobré, aby jel i do toho Podkrkonoší, aby se zkusilo vše, pokud není proti. Postižení mozku je často nevratné, ale zlepšovat se to samozřejmě může o hodně, ale naprosté zázraky asi spíš nečekejte - vzhledem k věku to asi nebude jako před příhodou. Strašně moc ale dělá psychika a chuť do života a s takovým přístupem není nikdy nic ztraceno! V mé rodině jsou bohužel jen negativní zkušenosti, ale nechci Tě s tím nijak strašit - vždycky záleží na tom, která část mozku byla postižena, jak dlouho trvalo než se dostal na pohotovost, jak se s tím dotyčný vyrovnal a jak bojoval, snažil se cvičit mozek... Je důležité dbát pak na pitný režim, určitě přestat kouřit - nejvíce prostě záleží na tom, jaký je to bojovník a to nikdo přes omlazení neřekne - to víte vy a můžete ho v tom podpořit! Můžu tu napsat statistiku, ale upřímně si myslím, že je lepší takové věci nezjišťovat a věřit! Každé onemocnění nejvíc zhoršuje beznaděj a zlepšuje naděje.
Přeji hodně sil, aby měl tatínek kolem sebe pozitivní atmosféru - to je to nejlepší, co pro něj můžete udělat!

Ahoj, mám tátu ochrnutého po mozkové příhodě, bohužel tam došlo k určitému prodlení ze strany zdravotníků a to jeho stav hodně ovlivnilo k horšímu.
Nejsem doktor, ale hodně jsem si o této problematice načetla.
Velice důležitá je rehabilitace právě v této době, tj. krátce po mrtvici. Mozek má schopnost vytvořit si náhradní spojení za ta postižená, ale tato schopnost regenerace časem mizí, proto je důležité, že krátce poté, co se to stalo, začal rehabilitovat. Určitě bych doporučila, abyste mu i po propuštění domů zajistili logopeda a ambulantní rehabilitaci. Důležité je, aby cvičil i sám několikrát denně. Na jemnou motoriku jsou dobré stavebnice pro děti, např. Lego Duplo, různé nasouvání kroužků na tyč atd. Ještě bych doporučila najít na netu obličejovou gymnastiku (já jsem tátu naučila dělat některé cviky, které dělám proti vráskám a dvojité bradě , a taky mu to docela pomohlo k lepšímu vyslovování).
Pokud by tatínek zůstal v něčem omezen a pohyblivost by se plně neobnovila, což je bohužel možné, poptej se u vašeho lékaře na možnost kompenzačních pomůcek (stavební úpravy, sedátko do vany, vyšší záchod atd). Doporučení většinou dává neurolog, schvaluje to revizní lékař příslušné pojišťovny. Většinou se z nich dá něco "vytřískat", i když doba je taková, jaká je, a hodně se šetří. To samé platí pro příspěvek na mobilitu a ZTP.
Ještě bych upozornila na jednu věc - postiženém člověku se může změnit psychika a reaguje jinak, než dříve, takže s tím je také třeba počítat.
Budu držet palce, ať se dá tatínek co nejvíc do pořádku. Vám doma přeju pevné nervy, protože péče o postiženého člena rodiny je mnohdy hodně fyzicky a zejména psychicky náročná.
Kdyby tě zajímalo něco dalšího, klidně mi napiš SZ.

Ahoj holky, moc děkuji vám všem za příspěvky, vaše zkušenosti, rady, povzbuzení. Děkuji vám i za přání, aby se vše zlepšilo. I já vám přeji, ať se zdravotní stav vašich blízkých zlepší.

Já mám jen jednu zkušenost. Od babičky přítel dostal mrtvičku někdy behěm rána (den předem byl uplně v pohodě), nemohl vstát, ani mluvit už byl na půl těla ochrnutý takže volali zachranku. Ale ani v nemocnici už mu moc nepomohli a za pár dnu zemřel. U něho se to ale dalo čekat jelikož na tom zdravotně nebyl nejlip a kouřil o sto šest. Ať se tvůj taťka z toho co nejdřív dostane