jsem totálně na dně. Nevím co dělat včera se se mnou rozešel přítel po 3 letech a měsíci. Jako důvod napsal že si myslí že bude lepší když budeme bez sebe, že má plný zuby toho co se děje u mě doma (matka je blázen, rozvedla se a má v ČR arabáča, vyhrožovala mu pořád a chtěla jezdit za jeho rodičema a vyhazovala ho z bytu) a že už to nemůže vystát a nechce se přepínat. Že chce být kamarád a bavit se se mnou a pozdravit se, že se nechce nenávidět ale že se mnou už nemůže dál chodit a že mu vadí jak se v některých situacích chovám. Že mu mám napsat až s ním budu moct normálně mluvit, že to nechce protahovat a že je konec nic víc nic míň. Jsem totálně na dně, chci se zabít. Dneska mám jít na pokec s kamarádem dost si toho taky zažil, doma bych dýl nevydržela sama. Nevím co opravdu dělat. Jediná výchozí situace je doufat že mu začnu chybět a bude se chtít vrátit chci mu dát čas, týden, dva a potom se sejít a promluvit si o tom. Neřekl mi to ani do očí pouze přes FB a pak mi zavolal že je konec a tipl to. Vím že se to stalo hlavně kvůli mým problémům v rodině a zbytek dodělalo to že mu vadilo že trochu žárlím. Co si myslíte, je šance že se vrátí? Už jednou se nám něco podobného stalo ale v mnohem slabší formě.. předevčírem jsem si ještě plánovali jak půjdeme na akci k němu do města a že budeme spát u jeho babičky. Včera jsme si nepsal a já mu až večer napsala zda to platí a on že bude lepší když se tento víkend neuvidíme a já se začla vyptát proč, že jsem se těšila a on to začal pomalu psát, že už nemůže dál, nechce se vidět a smutný kvůli tomu co se stalo a zranilo ho to ale že už se nechce vidět a chodit se mnou. Měli jsme naplánované jak pojedeme s partou na festival, lístek máme už koupený na to napsal že mám jet nebo ho prodat ale že chodit se mnou už nechce. Pak jsem mu napsala že tomu můžeme dát čas, neřešit nic a po 2 týdnech se sejít a uvidímě, prve psal proč to protahovat a tak ale potom napsal že ne že chce žít svůj život a nechce vztah že je konec.. Bolí to moc! Poraďte jak se nezhroutit! Všude ho vidím, musela jsem uklidit celý pokoj, všude tu jsou jeho věci, dárky od něj i myš k ntb je od něj. Strašně se trápím a nemá žádnou oporu nemám rodinu, kamarády komu bych to řekla..až na jednoho, který si zažil něco podobného a dnes je za vodou. Jediné co mě drží nad vodou je myšlenka že se za 2 týdny sejdeme a budeme spolu..jestli ne tak končím :