Samota 2

Aha tak tudy cesta asi nevede...a nemůžeš se na něj obrátit třeba jakože kvůli nějaký věcem do školy? Jako jestli by ti nemohl s něčím pomoct?

takže jako nejhorší vidíš takovou tu dobu, kdy je ještě nejasný, jestli spolu nakonec budete nebo ne? Takovou tu nejistotu na všech frontách od toho, jak jsi psala, že nevíš, jestli byste si měli o čem povídat a nevíš, jaká bude ta první pusa a tak? Myslíš, že by to vážně odpadlo, když by to byl někdo, koho líp znáš?

Ještě mě napadá...jak moc je pro tebe obecně důležité mít věci pod kontrolou?

Reaguji na Kláruš:
no on už letos končil, ale nějak mě to přešlo, jak už ho nevídám, ale určitě bysme si rozuměli... no odpadl by úplně ten prvotní strach, ale je jasný, že pak by to bylo stejný...
Teď nevím, jak to poslední myslíš, uveď nějakej konkrétní příklad... ale stejně myslím, že v tom problém neni...
Prostě jsem stydlivá a bojim se, ale až když vim, že o něco jde a jsou v tom i city, jinak s ničím problém nemám

Myslela jsem tím jen to, jestli ti třeba vadí, že úplně nemůžeš kontrolovat, jak se to první rande bude vyvíjet, protože toho člověka neznáš....Jestli, když bys třeba věděla, že bys tu situaci měla pod kontrolou, ctila by ses líp.

Mně přijde dost klíčové, abys sama pro sebe zjistila, co je to za strach čeho se to přesně bojíš....takhle mi přijde, že je to hodně nekonkrétní, že máš strach z celé té situace a že by se lépe překonávalo, když bys přišla na to, z čeho ten strach je...např. strach z toho, že si nebudete mít co říct apod.

A když píšeš, že se bojíš, když "vim, že o něco jde a jsou v tom i city, jinak s ničím problém nemám " tak co prostě zkusit někde flirt jen tak? třeba by tě to uvolnilo.

Anebo až tě někdo bude zvát na rande, tak to zkusit nejdřív naaranžovat nějak tak, že byste se potkali vě větší skupině lidí, aby sis ho trochu otestovala?

Reaguji na Kláruš:
já myslim, že takhle už to moc rozebíráme jsem prostě jenom stydlivá a ukecaná jsem, až když toho člověka poznám
... on je ten strach asi vždycky od všeho něco... Jak píšeš o tom flirtu, tak nad tim už taky začnu přemýšlet do hloubky, jako bych i tak s tim dotyčným měla prožít zbytek života... a s tim naaranžovánim, to bych potřebovala o tom jsem vždycky přemýšlela, kdyby přišla takováhle náhoda
Ještě jednou ti moc děkuju, že se takhle snažíš, až takovouhle reakci, jsem vůbec nečekala))

Podle mě problém může být i v tom, že si ty kluky co bys brala zidealizuješ a naopak ty, který ti hned nepadnou do oka ihned šupneš mezi ty, s kterýma by to nevyšlo. Ale ono zdání klame, a jestli si s někým budeš rozumět nebo ne nemůžeš určit dokud ho blíž nepoznáš. A od toho jsou randění a schůzky. Nemusíš to brát hned jak rande, to jestli na konci bude pusa si taky můžeš bybrat ty sama. Ber to jako schůzku s kanarádem, a uvidíš co bude dál, co?

Reaguji na ifka.d:
jj, máš pravdu. Určitě to tak je, nějak si to ale dokážu dostatečně uvědomit
S tim klukem ze školy jsem to myslela spíš proto, že má stejný vkus a hrozně ráda bych s nim pokecala, klidně i jako kámoška... ale beru v úvahu to, že může mít jinak třeba povahu, která by mě nevyhovovala...
Ale jinak máš určitě pravdu, taky už mě to napadlo... musim se snažit, něco s tim udělat no

Já bych se jenom chtěla zeptat, co si o mně nebo o jakékoliv jiné holce na mém místě myslíte? Já nikoho takového v okolí neznám:/

Reaguji na zareza:
já myslím, že prostě musíš tak nějak postupně, zkusit se sama přesvědčit, že první rande nebo flirt je úplně nezávazný a že to pak nějak půjde a když to vezmeš takhle, uvolní ti to ruce, nebudeš to brát tako moc vážně od toho nic extra očekávat a teba to bude nakonec super
Anebo když by to nějak šlo, zkusit to setkání naplánovat při těch více lidech
Já mám jednu kamarádku, která to má stejně jako ty...nedaří se jí najít toho, koho by si představovala už hodně dlouho. Ale ona je opravdu taková hodně perfekcionistická

Reaguji na Kláruš:
Já myslim, že se taky taková zdám být, ale já spíš hledám obyčejnýho kluka. I když mě hodně zajímá móda a kupuju si stále nové oblečení, tak nechci nějaký metro

každý je jiný....jsou slečny a asi jich je většina, které si prostě s klukem třeba začnou i když je nějak extra neoslovuje a třeba se z toho něco vyvrbí nebo ne...ale prostě zkoušejí...¨
já tohle taky nedokážu, protože u mě to prostě tak je, že když ze začátku nepřeskočí jiskra, nebo mě něčím nějak nezaujme, tak ani za deset let...navíc nemám ani čas chodit se všema co mě píšou na kafe a zkoušet jak se to vyvrbí )) když jsem tuhle zásadu někdy porušila, tak jsem vždy doplatila ..pak je to vždycky nepříjemné, když ho nechceš...navíc asi nejsem až tak hrozně společenská a je to pro mě spíš ztráta času, když ho trávím s někým, kdo mě vlastně nezajímá....ale to je můj pohled, někdo to má zase úplně jinak...

a ještě si myslím, že kdybys potkala někoho, kdo by tě fakt zaujal, tak o tom takhle přemýšlet nebudeš a prostě do toho nějak spadneš, potom už jde ta racionalita trochu stranou a srdce převáží))