Rezignace partnera (23 let) - důvod k rozchodu?

Neporadím ti, co dělat - já bych odešla, ale na to musí člověk dojít sám. Zažila jsem totiž něco podobného - můj bývalý se po maturitě nedostal nikam na školu, práci nechtěl "jen tak nějakou", tak se jen tak flákal po brigádách (pokud vůbec), hrál na automatech a měl samé "promyšlené" plány na podnikání, šmelařinu a bohatnutí bez práce. Trvalo to rok a půl, pak jsem ho opustila (jednak proto, že byl flákač a jednak proto, že jsem se "odmilovala" - což šlo asi ruku v ruce, šla jsem na vysokou a trochu si rozšířila perspektivy o životě). Nedovedla bych si takového člověka vážit a teď se mi takoví lidé vážně protiví Teď mám už čtyři roky super vztah a nedávno jsem se doslechla o tom bývalém, že stále nemaká (!) a dluží kam se podívá (mimo jiné mě taky, ale to by bylo na další téma ). Je to určitě člověk od člověka, ale myslím, že když do toho zabředne, tak je těžké to změnit.

V Afrike je kopec chorých detí, ktoré potrebujú tvoju pomoc a ty si vyvaľuješ zadok pri chlapovi, hanbi sa ty sebec V prvom rade musíš myslieť na seba, potom na ostatných. Chcieť byť šťastný nie je sebecké.

Reaguji na Brambleberry:
Děkuju moc za pěkný názor.. S tím odmilováním a nevážením si to je tak i u mě

Reaguji na Majka69:
Tak v Africe jsem zrovna nedávno pomáhat byla.. taky děkuju moc za názor, je to asi pravda..

Uvědom si, že je to dospělý svéprávný člověk, tudíž pokud nepracuje a ani práci nehledá, je to prostě jeho stanovisko, lenost a pohodlnost a s tím ty nic neuděláš. A rozhodně to není důvod, abys mu pomáhala - v čem jako ? On nechce. Tečka. Tak se na něj přestaň dívat jako na chudáčka, který potřebuje tvoje ochranná křídla a vybodni se na něj Mimochodem mám podobnou zkušenost s mým ex, taky nemakal a nemaká dodnes Člověk musí chtít sám, nikdo jiný ho nedonutí

Reaguji na CarolS:

aa když to je pro mě tak hrozný pomyšlení se teď na něj tak vybodnout.. Vím, že už nemám skoro žádný důvody s ním zůstávat, ale nějak se bojím, že to beze mě nebude zvládat.. že mi stejně napíše, že je sám a je mu smutno a já vyměknu, kéž bych měla víc kuráže.. A není to právě jen o práci, ale celkově upadá do jakési deprese, že neví, co se svým životem, což je ještě horší

Vy ale máte být rovnocenní partneři, tohle je spíš vztah ochranitelské matky a malého dítěte Neneseš žádnou zodpovědnost za jeho život, to jen on sám. A není v žádné kritické situaci do které by se dostal nedopatřením, on si to vybral, tak se nesnaž to za něj napravovat

Tak si myslím, že pokud ho už nemiluješ, tak je to dvojnásob důvod s ním nezůstávat, to už je jen soucit. Abys jednou nelitovala, že jsi s ním ztratila cenný čas.

Navíc píšeš: "Bohužel musím říct, že to jsou už skoro 2 měsíce a nic se nezměnilo. Jen mi přijde hrozně sobecké ho opustit proto, že je neperspektivní partner pro budoucí život a lenoch"
- On ti něco slíbí, nedodrží to a od tebe je sobecké se s ním rozejít? Nene, TYmáš právo vybrat si partnera, který ti bude vyhovovat, kterého budeš milovat a který bude jednou schopný se postarat o rodinu, když budeš na mateřské apod. - z toho co čtu ten tvůj nesplňuje ani jedno. Možná by bylo "sobecké" rozejít se s někým například proto, že málo vydělává, kdyby pracoval a snažil se, ale tenhle nepracuje, ba naopak se ani o nalezení práce nesnaží...

Než abych řešila jeho, tak by jsi měla řešit především sebe. Co ty chceš? Být ta superženská, která bude chodit do práce, starat se o domácnost a výchovu dětí + chlapa. ( Dnešní emancipace, která přijde každému výhodná nejvíce asi mužům) a nebo jestli chceš chlapa, který je silný a dokáže se postarat o rodinu? Vzhledem k tomu jak je na tom ekonomika, tak bych si hledala k sobě někoho schopného a určitě bych nechodila s někým jen ze soucitu, protože jednoho dne se probudíš a budeš litována i ty ze strany svých rodičů například a to ještě není nic oproti tomu, když člověk lituje sebe. Chlap se má starat o rodinu. Sice se teď k tobě třeba chová hezky, ale i to ho za pár let může přestat bavit.

Reaguji na Majka69: Tvoje komentáře mě baví )

No, vypadá to, že nemá moc chuti svůj život nějak řešit. Zkus mu narhnout psychologa, když je takto "vyhořelej", uvidíš, zda projeví ochotu něco se sebou dělat. Ale moc optimisticky bych to s váma neviděla...

23 let, 3 roky bez práce, živí ho nejspíš rodiče. práce mu nevoní. Dobře sis vybrala.

Okolo sebe mám mnoho mužů, kteří nedělají, to co by chtěli. Proč? Protože prostě museli pracovat, jinak by umřeli hlady ...

Reaguji na elvo:
Já si ho vybrala, když byl ještě na střední škole, to člověk ještě opravdu nemohl vědět..

Všem ostatním děkuju moc za názory, pomohly jste mi se rozhodnout a dneska jsem to ukončila.. Jestli to tak zůstane napořád teď říct nedokážu, ale věřím, že to bylo správný rozhodnutí a doufám, že mu to trkne a začne si ve svým životě dělat pořádek, moc bych mu to přála.. Někdy je dobré slyšet názory nezaujatých lidí, děkuji!

Když to neudělal doteď, hned tak to opravdu nezmění, s tím nepočítej.

Reaguji na Apolena1:
Udělala jsi dobře. Jen pozor na další plané sliby...

Je to těžké, ale sama jsem si prošla tímto chováním partnera.. Chodili jsme spolu od střední školy a přesto že to byl jinak moc pracovitý, šikovný kluk, víc ho zajímaly lehké drogy. A po škole (učňáku) ne a ne vydržet v práci déle jak 3měsíce. Skončilo to tak, že mě nakonec lhal, že vůbec do nějaké práce chodí a jelikož ho díky tomu odmítli živit vlastní rodiče, ukradl peníze mě. A ne málo.Moc jsem mu asi důvěřovala po těch letech... Bohužel, nemazli se s ním... Držím palce !