Ahoj....
Potřebuju znát Vaše názory.. Je to trošku na dýl, ale zkusím to napsat tak, aby ste to pochopili....
Se svím přítelem jsem přes 4 roky.... Oba dva jsme z Moravy a před rokem a měsícem jsme se přestěhovali do Prahy.... Jenže.... přítel tu od té doby co tu jsme nenašel normální práci.... Vždycky to dopadlo tak, že pracoval na černo a výplata nic moc.... navíc pracoval z toho roku jestli 4 měsíce?? Takže sama platím nájem, což je 10500 a ještě nás musím živit... Jestli donese 4000 za měsíc někdy ani to ne..(kšeftuje s čím se dá) já jsme z toho strašně zoufalá, protože furt jenom řeším peníze, bojím se, že nebudu mít co do pusy, nemůžu si jít nakoupit nové oblečení (pracuju jako recepční, takže musím nějak vypdat....) Navíc.... Přítel si nasekal dluhy, měl je snad ještě před tím, než jsem ho poznala...nic s nimi nedělá, navíc si ani neplatí zdravotní (na pracáku není), takže to jsou další pálky.... takže co ho čeká? exekuce... za kým půjdou? Za mnou.. to je další věc, které se moc bojím... Já mám sen - chci si do budoucna vzít hypotéku a postavit si baráček..a k tomu potřebuju druhou polovičku, která nemá dluhy.... ale s ním se mi ten sen nikdy nesplní... Já mám období, kdy ho miluju, jsem ráda že ho mám, ale taky mám chvilky, kdy si říkám "pane bože, proč s ním pořád sem? proč to pořád prodlužuju, když s ním nemám budoucnost a nechci s ním být?" Jenže asi vyhrává láska, protože bych s ním už dávno nebyla.. Další možnost, proč s ním furt sem je z lítosti.. .Kde by byze mne byl? Nemá ani kde bydlet, takže ho prostě nemůžu jen tak vyhodit...ale vím, že nechci aby to tak šlo dál... Prostě se od něj neumím odloučit Kdyby si našel práci, stejně by to moc nepomohlo, protože má ty dluhy a vím že s nima nic dělat nebude.... Navíc, moje rodina mi furt říká, že mám na lepší, že ho mám u sebe jak nějakou "děvklu".. (že ho živím a tak)..... Že si mám najít normálního kluka co pracuje a začít nový život... Je mi 20, jsem s ním od 16 a představa, že s ním budu celý život mě děsí, protože nikdy pořádně nepracovat (ani tomu moc nevěřím, že někdy bude), nebude mít ani žádný důchod.... Co mám dělat? Mám se s ním rozejít, i když ho miluju? Je důležitější budoucnost, nebo přítomost? Jsem hrozně zoufalá, prořád doufám, že příjdu jednou z práce domů a řekne mi, že nastupuje zítra do práce ale ono pořád nic.. Navíc je nevyučenej... Prostě jsem si blbě vybrala Jako jo, jsem s ním šťastná, rozumíme si, ale prostě je toho víc proti než pro..... Co byste holky dělali vy? Čekali byste, jestli se to změní, nebo byste už konečně zakročily a začli od znova?? Taky se bojím, že zůstanu sama.. Nechci být sama To je možná taky důvod, proč s ním sem....
Děkuju za názory...