Jediné co si kdy řekneme je "čau" když přijde domů. A to ještě tak hnusně odsekne, že to opravdu normální pozdrav není. Když odchází z domu někam pryč, tak kolikrát ani to blbý čau neřekne. Nebo se semnou baví když potřebuje peníze, tak mu je pučím, slibuje hned zítra ti je vrátím. Peníze z něj tahám měsíc a když už se naštvu, ať mi alespoň netvrdí že mi je hned vrátí když ví že mi je nemá jak vrátit a on na mě začne hned řvát a skončí to tím, jakej jsem rozmazlenej fracek a ať sem laskavě zticha. Máme společný pokoj kde nemám absolutně žádné soukromí, nemůžu si roztáhnout žaluzie (takže to v pokoji vypadá furt jak v kobce), protože jemu to vadí a chce mít tmu, tak tam prostě tma bude. Nemůžu si zapnout rádio, protože jeho to ruší a musím si to dávat do sluchátek (zatímco jenom tam hrajou písničky furt, nemluvě o tom když hraje hry na pc tak to má strašně nahlasit a mě to prostě vadí). Ale to taky nemůžu říct ani slovo, abych hned nebyla "rozmazlenej fracek" a nebylo zas všecho po mém. Chtěla jsem si v pokoji vymalovat své dvě stěny aby to tu nějak vypadalo a musela sem se snažit asi 4 roky, aby vůbec něco takového mi prošlo. Už mě to nebaví, nemůžu si domů vzít ani kamarádku a už vůbec nemluvím o tom že kdybych si chtěla přivést přítele, tak bych z toho měla peklo (momentálně žádného přítele nemám, ale vždycky každého z nich nesnášel, asi už z principu). Hlavně že on si přitáhne v 5 ráno domů svojí kamarádku a šoupne jí k nám do pokoje, to je v pořádku. Jsem zoufalá, je mu 26 let a chová se jak malej kluk, donedávna sem nemohla si před ním ani zapálit cigaretu, protože hned vyhrožoval jak to řekne doma a budu mít průšvih. Jsem zoufalá . Teď si shání nějaký byt, dnes měl jít na prohlídku ale odložil to, takže si myslím že se stejně v nejbližší době neodstěhuje (doma má všechno, navaříno, uklizeno a nemusí ani hnout prstem, jen přijde z práce a celý den se pak válí v posteli až do dalšího rána). Je to hnusné, vím, ale fakt se strašně moc těším až se odstěhuje, jestli někdy vůbec, nesnesu ho tu už víc..