Už roky sa priatelím s kamoškou, s ktorou sme niekedy dokázali spolu presedieť aj hodiny a nevedeli sme, o čom skôr sa rozprávať. Síce sme nemali úplne rovnaké záujmy, povahovo sme si veľmi sedeli - obidve cieľavedomé, s kopou životných cieľov, plánov, či množstvom voľnočasových aktivít. Minulý rok v septembri však (bohužiaľ) narazila na jedného blbca, ktorý ju pomaly a postupne začal psychicky týrať. Nemusím ani hovoriť, ako sa doňho zaľúbila, fakt netuším prečo. Nejak si ju k sebe pripútal, a to aj napriek tomu, že sa k nej správa veľmi škaredo. Fyzicky ju síce ešte nenapadol, ale aj to je podľa mňa len otázkou času. Smeje sa z nej, ako vyzerá, niekoľkokrát ju vyhnal z domu, riadi jej program, zakazuje sa jej s hocikým stretávať, atď. O tom sa mi ani nechce písať, ale tieto veci, a ešte horšie, sú u nich na dennom poriadku. Najväčší problém je v tom, že s ním otehotnela. Ona to používa ako výhovorku, prečo sa s ním nerozísť, ale ja si myslím, že síce je to iné, ako keď sú sami dvaja, ale práve kvôli bábätku by som ho nechala, on totiž nie je normálny, a kľudne môže ubližovať obom, tiež mal dosť chorú výchovu. Ja sa už skoro rok snažím kamarátku podporovať, prakticky doslova pribehnem vždy keď mi zavolá a vypočujem ju(stále to isté, iba príbehy o tom, ako jej zasa ublížil), vždy jej radím to isté - aby ho nechala, on totiž ohrozuje aj jej tehotenstvo, pretože to, pod akým je ona stresom spôsobuje aj to, že vôbec nemôže jesť, nevie spávať, a dokonca aj stále fajčí. Ide však okrem tohto aj o to, že z dievčaťa, ktoré malo milión aktivít, a plánov, sa stala lenivá, vždy sa vyhovárajúca žena. Celé dni sedí len doma, dokonca ani sa jej nechce si navariť, vôbec sa nehýbe(viem, že tehotné ženy sa musia obmedzovať, ale tak snáď nie je vporiadku, že celé dni presedí na gauči bez akejkoľvek aspoň malej prechádzky). Dokonca ani nechápe, že niekedy naozaj za ňou nemôžem prísť, lebo mám toho veľa(okrem vysokej školy, pomerne náročnej mám ešte 2 práce, plus študujem po večeroch španielčinu, a okrem iného mám aj priateľa s ktorým chcem tráviť čas). Viem, možno si o mne viacerí pomyslíte niečo zlé, viem že za kamarátmi sa má stáť za každých okolností, ale ona odo mňa už rok vždy len berie, ani to si neváži, a mňa už nebaví jej stále omieľať to isté dookola. Okrem toho ma strašne bolí sa na to pozerať, ako sa sama ubíja a trápi. On ju dokonca presvedčil, že ženy by nemali toľko čítať a smeje sa z nej keď si kúpi nejakú knihu, pričom predtým knihy zbožňovala a v každej voľnej chvíli bola do niečoho začítaná. A navyše som sa minule dozvedela, že ju ten jej chlap dokonca odhovára od toho, aby sa so mnou stretávala, až mu musí klamať, keď so mnou je, čo ma teda veľmi sklamalo, pretože ja by som sa za svojich kamarátov bila až do kostí a nevydržala by som od nikoho - ani od svojho frajera počúvať, ako ich ohovára. Čo je podľa Vás správne? Stretol sa už niekto z Vás s podobnou situáciou?
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Kamarátka sa po rokoch zmenila na nepoznanie. Už si s ňou nemám čo povedať.
Poslat SZJa viem, súhlasím, každý máme to, čo sme ,,chceli,, .... A úprimne ľutujem všetky ženy, ktoré natrafia na takého blbca... Ale ta kamoška je(alebo teda aspoň bola) veľmi inteligentná žena, sebavedomá, a od chlapov si nenechala ani to keď sa nejaký na ňu vôbec škaredo pozrel. Musel ju nejak zmanipulovať a už nedokáže triezvo uvažovať. On ju presvedčil, že bez neho neznamená nič, a ak ho nechá, vezme jej dieťa a ona si nikdy nikoho nenájde(má 22 rokov). Asi sú vážne na svete aj takí chlapi, čo to dokážu, síce ja to asi nikdy nepochopím.
Ona je ta "situácia" velmi jednostranná...až moc.
Máš v zásadě 2 možnosti: buď budeš dál kamarádka nebo půjdeš takříkajíc od válu.
Zase to, že si s někým rozumíme v určitém odbobí automaticky neznamená, že to tak musí zůstat napořád.
Ne nadarmo se říká, že láska je slepá. A i chytrá, krásná žena, se může zamilovat do hlupáka, agresora, nemakačenka...Takže se v první řadě vykašli na nějaké spekulace, jak jí ten její musel zmanipulovat a že ona by si dřív nenechala nic takového líbit. Holt se blbě zamilovala.Jenže za to, jak to pokračovalo, si může sama. Když se k ní přítel začal chovat hnusně, měla zapojit i trochu toho rozumu a vzít nohy na ramena. K tomu těhotenství se ani vyjadřovat nebudu, to je podle mě průšvih. Protože to už od něj neodejde. A ty s tím nic neuděláš, každý svého štěstí strůjcem...
Ja viem, ona sa zachovala zle, a aj to viem, že ľudia si nemusia rozumieť celý život, a kamarátstvo nemožno donekonečna živiť spomienkami na dobré časy, aj keď už dlho upadá, len mi je jednoducho ľúto ju nechať v takých problémoch samú, príde mi to akoby trocha sebecké. Keby sa aspoň viac starala o svoje bábo, končí už 7my mesiac a ešte ani netuší, čo všetko jej vôbec treba, akú výbavičku, a v jej prípade by som sa vôbec nečudovala predčasnému pôrodu pri toľkých stresoch. Čo už, ľudia robia aj zlé rozhodnutia.
Cituji LadyMiss: by si měla nechat vzít to dítě pokud neni pozdě
No, to bohužel je, když končí 7mý měsíc 
Jinak ale souhlas, taky jsem měla podobnou kamarádku, i když to nebylo v takovém kalibru. Ale přítel se k ní taky choval hnusně, nehnul by pro ní prstem, byl vůči ní dost opovrživý či jak to říct...No jak ke kusu hadru...A ona za mnou taky furt chodila a vyzpovídávala se, brečela...Ze začátku jsem to ještě tolerovala a snažila se jí chápat, ale přesně jako u LadyMiss - i tady kamarádka nechtěla o rozchodu nic slyšet a bylo to furt dokola. Takže už jsem jí pak taky na rovinu řekla, že můj názor zná a ať už s tím za mnou nechodí. Nakonec se rozešli, ale musel jí do zadku kopnout on.
Jak je ženská zamilovaná, tak s ní nehneš. Pokud už na to nemáš sílu z určitého důvodu, tak se na to vykašli. Ona sama pochopí. Teď třeba ne, ale za pár let od něj odejde sama. Jestli to nedojde do stavu, kdy už nebude fungovat vůbec a bude v háji. Jak je tam dítě. Bude čekat, že ho to změní. Pak přijde ta krutá realita, že ho to nezmění a pak je to vše na ní. Zbytečně do ní můžeš hučet a dělat jí vrbu ve výsledku budeš akorát za špatnou. To je lepší čas investovat jinde. Kamarádi si mají pomáhat, ale z mých zkušeností toto nemá smysl.
Jako bys psala o mojí "kámošce", akorát my se už dlouho nevídáme..zvolila si toho psychopata a taky je s ním těhotná
ale komu není rady, tomu není pomoci..už se nemůže stýkat pořádně ani s rodinou. Zkazila si život, ale je to holt její věc a její volba. Mrzí mě to, byla to fajn holka..a s ním zůstala ze zvyku a strachu ze samoty, jak mi jednou sama řekla. Když si vybavím, jak mi kolikrát s brekem volala kolem půlnoci, je mi z toho zle. A na její slova, že přece na ní ze 7 dnů v týdnu je 3 hodný, asi jen tak nezapomenu. Bohužel už jsou spolu přes 5 let, takže se to nejspíš ani nezmění. Kdoví, jak to u nich doma teď funguje, ale když jí po pár měsících vztahu sprostě nadával na veřejnosti, citově ji vydíral nebo schválně jezdil s autem rychle se slovy, že je oba zabije, tak si myslím, že se nic nezměnilo. 
No celkom sa mi uľavilo, že máte podobný pocit pri takejto situácii...takže najlepšie je nechať tak a nerobiť zo seba ďalej bútľavú vŕbu... Pretože mňa to už dosť dlhú dobu poriadne otravuje, hlavne preto, že pre ňu neexistuje iné východisko, len od neho odísť, a to som jej už zopakovala milionkrát...ja jej neviem inak pomôcť...pre mňa je to strata času počúvať stále o tom, čo jej nové vyviedol...a vždy sa mi pri tom až zdvíha adrenalín..
