Co je menší zlo? Odejít, nebo zůstat?

Údajně snad pokud bys měla faktury za tu rekonstrukci a prokázala by jsi, že jsi fakticky rekonstrukci zaplatila, protože on je 3 roky bez práce, tak teoreticky by to možná šlo nějak žalovat, ale nevím, jak by to dopadlo, asi ani takové řešení není moc dobré.
Kdyby se ti podařilo, aby něco podepsal, bylo by to nejlepší.
A ono s tím novým mužem to máš těžké - dokud jsi tady s tímto, tak asi nebude ani čas a ani možnost někoho nového hledat, protože to budeš muset tajit před ním a před okolím a to máš dost omezený prostor. Takže leda opravdu toho milence - ale to víš, když s někým takhle začneš, tak většinou až ucítí nějaký závazek, tak to s tebou skončí, také pochybuju, že někdo, komu jde o sex, ti nějak pomůže se splácením a ještě hrozí, že to praskne a tvůj přítel se s tebou rozejde, ze vzteku tě nechá ve splátkách samotnou.
Asi bych to řešila, jak jsi psala, tedy aby něco podepsal, šetřit peníze a až už to nebudeš moct déle vydržet, tak pak odejít. Myslím, že až po rozchodu je reálná šance někoho nového potkat.
Možná taky jestli je jediná věc, co ti na něm vadí jen to, že nemá práci, tak mu později nejdřív zkusit dát nůž na krk, že buď si něco najde a nebo jdeš, třeba by vzal aspoň něco, Jestli už s ním ale být nechceš ať práci má či ne, tak leda ten rozchod.

Podle mě je zbytečné ti říkat, jak si byla naivní - už dávno sis (v momentě kdy se uvolila vzít si úvěr) měla nahlásit trv. bydliště do bytu svého přítele - stačilo by, kdyby to podepsal souhlas (pokud teda byt patří jemu a ne rodičům, ptz od těch by to bylo horší). Máš na to plné právo a tomu tvému vyčuránkovi by aspoň hrozilo nebezpečí exekuce, v případě že bys prostě přestala půjčku platit - tzn. že v jeho zájmu by bylo úvěr splácet. V tom vidím jediné východisko - zahraj to na něj a nahlaš se tam, třeba že to potřebuješ kvůli práci, nebo tě vyhodí.
Ps: na Turka se vykašli - z toho podle mě nekouká nic kloudného.

Reaguji na Emma_Belle: Trvalé bydliště bych si k němu nahlásila, ale on by tím přišel o sociální podporu a příspěvek na bydlení, protože já jsem pracující. Pokud bych u něj měla trvalé bydliště a odešla od něj, on mě může přece ihned odhlásit, už právě kvůli tomu úvěru, aby jednoho dne nezaklepal exekutor. Řešením by mohlo opravdu být, kdyby mi podepsal dlužní úpis, dohodli se na nějakých splátkách a já třeba zažádala v bance o snížení splátky nebo konsolidační úvěr. Jenže pořád jde o to, zda by to podepsal, když by jako nepracant neměl z čeho platit... Aby spíš jednoho dne nevyměnil zámky.

Žádné další úvěry
Ty holt ten dluh budeš muset zaplatit,s tím už nic moc nenaděláš.Ale jeho bych donutila podepsat papír na částku minimálně 1/2 z toho co zaplatíš,já bych mu to tedy napálila celé neplatila bych rekonstrukci cizího bytu.Je jasné,že on to nebude splácet,ale ty budeš mít na papíře kolik dluží a dluh se dá prodat

Reaguji na pulspuls: Zatím to vidím jako nejschůdnější řešení, ušetřit a odejít, s tím, že se s ním zkusím rozumně domluvit. Asi to ještě nějakou chvíli potrvá, než si budu moct dovolit odejít (musím se připravit na situaci, kdybych musela úvěr opravdu platit sama), proto se trochu upínám k naději, že třeba někoho mezitím potkám. Vím, že prostory mám velice omezené, přece jen, kdybych byla nezadaná, můžu si dělat, co chci, nikdo se mě nebude ptát, kde jsi byla, s kým jsi byla, co jsi dělala, nemusela bych lhát a bát se, že to praskne. Navíc né každý muž pochopí moji situaci a nebude mu vadit. Myslela jsem si po celou dobu, že kvůli tomuto problému bych si našla leda tak nějakého zoufalce, protože kdo bude mít zájem o holku, která půlku výplaty odevzdá bance za úvěr, z kterého navíc nemá nic, a zbyde jí pár šupů. Nenašetří prozatím na dovolenou, bude mít problém uživit sama sebe. A tak jsem zkusila jít s jedním mužem na rande, seznámila jsem se s ním na seznamce. Bylo mu 40, na fotkách se mi líbil. Byl zaopatřený, velice inteligentní, hlavně PRACOVAL a slušně vydělával, byl galantní, sebevědomý... Bohužel však z mojí strany nepřeskočila jiskra, nepřitahoval mě. A jak naschvál on byl ze mě úplně unešený, pochopil i to s tím úvěrem a chtěl to se mnou zkusit. I když to nedopadlo (protože mě nepřitahoval), dal mi alespon naději, že nejsem až tak zatracená s tímto problémem.

Já si vůbec nemyslím, že by jsi s tím úvěrem byla jakkoliv ztracená. Přece nikomu novému nemusíš vůbec říkat, jakou máš výplatu, jaké máš výdaje a že máš úvěr. Přece se seznamují i holky, co například vůbec nepracují, nebo i ženy v horší situaci. Nemyslím si, že mužům jde primárně o to, kolik máš peněz. Spíš, když se někomu budeš líbit, tak nebude řešit, jestli máš úvěr, nebo tak něco.
Jde spíš o to, že s někým začneš randit, ale třeba po pár měsících dospějete k tomu, že spolu být nechcete a ono se dost těžko randí s přítelem v zádech a pak třeba nebudeš mít ani jednoho. Naopak myslím, že po rozchodu máš možnosti seznámení větší. Ale zase je třeba k tomu ten prostor - poznávat se a tak a to je prostě s tím přítelem v zádech špatné. Ono totiž ze začátku ti někdo nový může naslibovat cokoliv, ale třeba pak to neklapne - a nebudeš mít nakonec ani jednoho, protože ten původní to zjistí. A pak hrozí, že ti přestane platit tu půlku splátky a ten nový už nebude. Jestli je ti to už ale jedno, tak se normálně seznamuj, do toho šetři a třeba to ani nepraskne.

Já jsem se až do nedávna za sebe úplně styděla, jak jsem mohla takovouhle hloupou věc udělat. Sama sebe nechápu, asi proto, že jsem v něm opravdu viděla svého životního partnera. Úvěr a to, že nepracuje, jsem tajila i před svými nejlepšími přáteli, dusila jsem to v sobě, až jsem to prostě jednoho dne nevydržela a svěřila se, nikdo z mých přátel totiž nechápal, proč s ním jsem, věděli, že se ke mně v poslední době dost hrozně choval, dokud nedošlo skoro k rozchodu z mé strany, to, že nepracuje, se v jeho chování dost podepsalo. Nůž na krk jsem mu dala před měsícem, začal si práci hledat intenzivněji, ale podle mě to stejně nestačí. Ani by to nezachránilo náš vztah, ale alespon bych ho neměla stále doma za zadkem. Ale nikoho, komu jsem to řekla, nenapadl dlužní úpis, nevím, proč mě to také nenapadlo, hned je mi o něco líp, myslím, že to by mohlo klapnout

Reaguji na Elizabetta:

možná, že kdyby přišel o příspěvky (promiń, ale mladý chlap, co může dělat a zneužívá tímto sociální dávky, protože mu náramně vyhovuje sedět doma na zadku - to usuzuju, že měl nabídky, ale žádnou nepřijal, ani dočasně, je pro mě stejná osina jako romská rodina, která v životě nehla a ani nehne prstem - prostě parazit), tak by byl nucený tu práci konečně najít.. Je mi tě líto, ptz tohle je docela bezvýchodná situace a na koni bude ať tak či tak tvůj bývalý.

Zajímalo by mě, jaký to máš úvěr a čím tedy ručíš. Mám stavební a ručím tou nemovitostí. No každopádně být Tebou, tak se jdu informovat k té instituci, u které úvěr máš, případně si zajdu i k právníkovi a zeptám se, jaké jsou možnosti. A další možnost bych viděla v tom, říct to jak svým, tak i jeho rodičům. Než jsem se pročetla k tomu, že je mu 38, tak jsem tak tipovala max. 28. On je prostě nemakačenko a náramně mu to takto vyhovuje. Jak to máš s jeho rodiči, znáš je? Jim nevadí, že jejich syn nepracuje a byt mu platí přítelkyně? Nejlepší by bylo, kdyby ten byt prodal, zaplatil ti z toho tvoje náklady a každý jste si šli svou cestou, ale to je asi něco nereálného.

Je to úvěr konsolidační, potřebovali jsme tenkrát ještě zaplácnout jeho a můj dluh na kontokorentu plus na rekonstrukci jeho bytu. Asi 1/4 půjčky šla na mě, 3/4 na něj. Ručit jsem nemusela, nebot mi do banky chodí pravidelná mzda. Svůj byt by neprodal ani za nic, drží se ho jako klíště. V jeho rodině jsou velice špatné vzahy, vůbec bych tam nepořídila. Já za něj neplatím byt, splácím s ním jen úvěr, který je psaný na mě, náklady máme přibližně vyrovnané. Ale když od něj odejdu, vidím to tak, že bych úvěr platila sama, k tomu navíc někde nájem a to by mi prozatím finančně nevycházelo. Proto se snažím najít jiné východisko, než žít 5,5 roku v bídě. A ani se mi nechce vyhodit ty peníze do luftu, strašně mě to štve a mám strach, jak by to bylo, ale vím, že jsem si to zavinila sama.

Tedy mu nijak nepřispíváš na nájem a služby a žiješ u něj zadarmo.

Platí ti polovinu splátky.
Chlapec je pěkný vykuk a parazit, který umí oškubat systém a nemakačenko, ale mně na druhou stranu nepřijde úplně ok ani to, že ty se nijak nepodílíš na platbách za nájem a služby, když on ti půlku úvěru platí.On by tedy po tobě mohl zase zpětně chtít polovinu nájmů atd, zvlášť, když čtvrtinu úvěru jsi použila na zaplacení svého dluhu.

Promiň, ale vzhledem k tomu poslednímu příspěvku mi nepřijdeš až tak zneužitá.A zaplést se s nějakým Turkem z Balkánu mi přijde jako ta nejhloupější varianta.Abys neskončila jako dvojitý sponzor a teď už opravdu s holým zadkem.
Raději si s přítelem sedni, spočítejte z těch zbylých tříčtvrtin kolik už ti splatil, odečtěte polovinu z nákladů na bydlení a na zbytek po něm požaduj dlužní úpis.Stěží po něm můžeš chtít celou částku, když čtvrtinu jsi použila na splacení svého kontokorentu, část už ti zaplatil na měsíčních splátkách a bydlíš u něj zadarmo.
A pak už jen bič a pryč, protože zdravý chlap, který je ve čtyřiceti plně závislý na sociálních dávkách jen proto, že je líný jako veš, není do života žádné terno!

Reaguji na Lusinda2: Ne ne, takhle to není, asi to vyznělo jinak, než jsem chtěla, nikdy bych u nikoho nebydlela zadarmo. Náklady na domácnost a jídlo máme napůl, to už jsem psala. Chtěla jsem tím říct, že úvěr nebyl na koupi bytu, ale jeho rekonstrukci. Ani jsem nikde nepsala, že by mě přítel zneužil nebo si tak připadala, jen jsem se chtěla poradit, jak z toho ven, abych nezůstala sama na úvěr, z kterého bych nic neměla - když nepočítám tu částku, která šla na mě - ani bych po něm nechtěla doplatit nebo dosplácet celý zbytek úvěru, ale jen polovinu zbytku, přece jen kdyby neměl byt, my bydleli někde v podnájmu, nájem by byl vyšší než jsou náklady za jeho byt (nezahrnuji do toho splátku). Ale kdybych to měla platit po rozchodu sama, fér by to rozhodně nebylo, ale to bych pominula nad faktem, že bych to nezvládla.

Tak to je samozřejmé, navíc by ti to x let znemožňovalo normální život.

Zase tak skromná být nemusíš, prostě si sednout, spočítat náklady, odečíst to, co ti už zaplatil a celý zbytek včetně navýšení uhradit.
Chápu, že jsi z něj zklamaná, ale neupínej se na toho Turka, to by bylo z deště pod okap.

Reaguji na Lusinda2: Turek pokud by přijel, zase odjede, myslela jsem jen takové odreagování, povyražení, vím, že asi bych už nic podobného nezažila. Prostě a jednoduše mám absťák po přitažlivém chlapovi. Je taky možné, že zase dlouho žádného pro mě přitažlivého, kterému se budu také líbit a bude něco možné, nepotkám. Jinak sama vím, že bych do toho jít neměla, že můžu pěkně spadnout na *ubu s prominutím. Třeba ani nepřijede.

Chtěla bych se vás ještě zeptat, zda byste se s přítelem rozešly, když by tak dlouho nepracoval, třeba i práci sháněl, nikde ho nechtěli přijmout, prostě by za tři roky vlastním úsilím vydělal na brigádách cca 10 000,- Kč, toť vše, byl na sociálce, pracáku... Přitahoval by vás ještě takový chlap? Už jsem mu párkrát nůž na krk dala, ale nikdy jsem nedokázala odejít, zahodit tolik let, stále jsem doufala v změnu a neměla sílu udělat stop.