Máme s přítelem rozdílné plány - jak to řešit?

Já myslím, že nakonec sis odpověděla nejlíp sama:
Nebo to mám hodit za hlavu a žít si po svém a buď se připojí nebo ne?

Tak... aby chlap po 30 ještě bydlel u rodičů? Už se měl pěkných pár let smejkat.
Jestli až takhle moc nespěchá, tak bych začala mít obavy, aby se vůbec kdy hnul.

Takže souhlas s Vanity. Tohle už je prostě buď a nebo.

Och, tak podľa mňa to snáď také zlé až tak nebude. Mne hneď napadlo, že keď už predtým býval s inou priateľkou vo vlastnom, a rozišli sa, tak čo ak má obavy? Že aj medzi vami dvoma sa to pokazí? Možno sa len snaží byť viac opatrný, to že má niekto ,,už., po 30tke neznamená, že automaticky po pár mesiacoch chodenia musí riešiť spoločné bývanie alebo dokonca aj svadbu. Skôr len už nechce niečo pokaziť.
A keď ešte aj píšeš, že nemá najlepší vzťah s tvojim otcom? Čuduješ sa mu, že nechce bývať k vám? Ja s priateľom tiež aktuálne začínam riešiť spoločné bývanie, pravdepodobne u nás doma, tiež takisto riešené ako píšeš ty, ale tak zas on má 25, a perfektný vzťah s mojim otcom. Myslím, že pre 30ročného chlapa by bolo trocha ponižujúce ísť bývať od jednych rodičov k druhým a ešte keď s vašimi najlepšie nevychádza.

Když jsem četla Tvoje řádky, tak mě napadlo jediné....na svůj věk je hodně naivní...., ale ono to není o věku jako o zkušenostech a ty prostě při bydlení s rodiči můžeš mít jen těžko.

I když chápu Tvoji touhu jít bydlet jinam, tak musím říct, že Tvůj přítel má celkem rozum.
Hned Ti povím proč.... ono bydlet dvě generace v jednom domě / ve dvou blízko sebe atd., to je i při sebelepší situaci v rodině slušný nášlap na rozchod nebo minimálně na mnoho neshod.

Jít bydlet někam jinam... ve dvou... zní to pěkně, já vím. Jenže sama píšeš, že toho moc nemáš a ani Tvůj přítel a i když věřím tomu, že nepotřebuješ mnoho a umíš třeba být i hodně skromná, tak prostě stokrát nic umořilo osla a peníze, resp. jejich nedostatek je ten největší zabiják vztahu.

V neposlední řadě nemluvím o tom, že život ve dvou to už není jako "u mámy", starosti, odpovědnost, rozhodnutí a schopnost zvládnout partnerský život.
Neříkám, že bydlet společně je něco špatného, to vůbec ne, ale není to tak jednoduchý a i když i to patří k životu a vy dva už byste se měli někam dál posunout, tak randění je prostě randění .

Spíš nerozumím tomu proč ještě bydlíš u rodičů a ne sama.

No ja by som ešte rozhodne počkala..pokiaľ medzi vami všetko funguje tak ako má, tak pravdepodobne už aj na to spoločné bývanie čoskoro príde. Ale človek nemôže mať všetko čo chce, vzťah je vždy o dvoch. Pokiaľ by si ho teraz nejak donútila ísť do toho bývania, ver mi, že by sa ti to nevyplatilo a on by ti to vrátil. Podľa mňa je normálne, že ešte bývaš s rodičmi, vlastné bývanie nie je vôbec lacná záležitosť, a pokiaľ máte s rodičmi dobrý vzťah ako píšeš, tak prečo to nevyužiť a nešetriť ešte chvíľu. skôr by som povedala, že je trocha čudné, ak počujem o chlapoch po 30tke, ktorí ešte nepustili mamkinu sukňu )

Nebo to mám hodit za hlavu a žít si po svém a buď se připojí nebo ne?
Ano. A nepřemýšlela jsi, že by jsi začala bydlet sama? Postavit se na vlastní nohy? Taky bydlíš ještě stále u rodičů a zkušenosti člověk získá především tím, že se postaví na vlastní nohy. U 30ti letého chlapa mi nepřijde normální, že bydlí stále s rodiči, promiň, ale přijde mi, že je trošku pohodlný. Jeho maminka určitě uvaří, uklidí, vypere, vyžehlí.... Najdi si nějaký podnájem, odstěhuj se od rodičů a uvidíš, jestli se připojí. Třeba potřebuje popostrčit...Ukaž mu, že se dá začít bydlet někde jinde, ikdyž není úplně zařízený byt podle představ.

Je ti 27, vykašlala bych se na to, co přítel a šla bydlet sama. Myslím, že v tomhle věku už bys měla mít svojí hlavu a svoje zázemí a ne stále bydlet u rodičů a zařizovat se podle ostatních, momentálně podle přítele.

O tom jsem už také několikrát přemýšlela, jenže jít bydlet sama to bych prostě nedala. Nevydělávám tolik, abych dokázala všechno utáhnout a navíc jsem z menšího města, kde není jen tak sehnat byt. Žádnou kamarádku nebo známou, se kterou bych bydlela taky nemám, protože buď bydlí také ještě u rodičů a nebo už vždy s přítelem. Jen bych se chtěla nějak pohnout a nevím jak. To bydlení v domě rodičů si myslím, že záleží na domluvě. Měli bysme jakoby vlastní byt a společnou jen zahradu a hlavní chodbu. Ať zvažuju jakkoli, tak takhle by to vyšlo lépe a odstěhovat by se dalo vždycky, pokud by to neklapalo. V dnešní době mám přece jen strach, protože práci nemá nikdo jistou a co potom? Asi tomu dám ještě čas, nějak to dopadne..Vím, že bydlení s rodiči je pohodlné a randění pěkné a že ke společnému bydlení patří i víc starostí ale i s tím počítám a šla bych do toho.
A děkuji za všechny příspěvky

Reaguji na minax: V tomhle máš pravdu, řekl mi, že se bojí, že by se nám to taky pokazilo. Má z toho minulého vztahu špatné zkušenosti, zatímco já toto nikdy nezažila, proto bych do toho tak šla..Zase si říkám, že jestli nám to nemá vyjít tak se to aspoň ukáže dřív.. Ale já jsem hodně tolerantní on také, takže bych se toho nebála. A ponižující nevím, tak by to asi nebral, platili bysme našim normálně za všechno takže by to bylo jako jinde v bytě akorát bysme byli ve vlastním. Kdyby byl problém, šla bych s ním klidně i do podnájmu ale to jsme už taky rozebírali..Třeba to přijde nějak samo tak snad to zase do té doby nepřejde mě

Reaguji na Veselka10: Proč si myslíš, že takovéto bydlení je nášlap na rozchod? Dokážu si představit, že by to nebylo bez problémů ale já bych si od našich do ničeho mluvit nenechala a i za přítelem si myslím, že dokážu stát. Naši tak také začínali a jsou spolu dodnes Ale asi je to všude jiné, třeba s tím máš zkušenosti. Ale dopředu to nikdo neví, jestli by to tak fungovalo.

Nerozumím těmto názorům...pokud by slečna v tomto věku měla bydlet sama, ne každej má tak velkou výplatu, aby sám utáhl nájem a vše ostatní....mě osobně to přijde jako vyhazování peněz z okna...
A taky ne každý, kdo bydlí s rodiči, je mamánek kolem kterýho mamka lítá jako služka

No, fakt bych se na tvýho přítele nezlobila, pokud takto bydlet nechce...někdo tak zvládne vycházet, někdo ale ne...taky bych se třikrát nehrnula do bydlení s tchýní Ale na druhou stranu vím o rodinách, kde to zkrátka klape...

Tak to pochopím u 20ti letý holky co studuje a jen si někde přivydělává. Ale u dospělý ženský ? Bydlet člověk musí a do práce se chodí kvůli penězům, člověk by se měl umět o sebe postarat a ne zůstávat i v dospělosti bydlet u rodičů jen proto, že v samostatném bydlení by se musel minimálně ze začátku uskromnit a že práce je dnes nejistá.

To tu nikdo netvrdí Holt trend dnešní doby - zůstávat co nejdéle u rodičů.