Bydlíme od sebe docela daleko, poslední 3 roky se vídáme jen 1-2x ročně na akcích, na FB si píšem přibližně jednou týdně.
Je o 7 let starší, máme toho hodně společného. Je inteligentní a strašně krásný.
Dlouho jsem se pokoušela odmilovat (divné slovo, ale nevím, jak jinak to napsat). Během těch 5 let zamilovanosti jsem měla několik partnerů, pár jen na sex a jeden delší vztah, který trval rok a půl. Všechny chlapy jsem s ním musela srovnávat, když mi někdo ublížil, myslela jsem na něj, že by to s ním bylo lepší, že by se ke mně takhle nechoval. Prostě jsem to nezvládla a myslím na něj pořád.
Od začátku roku si pohrávám s myšlenkou, že mu to řeknu.
Na 99 % sice ztratím svého kamaráda, ale mám pocit, že bych své hlavě mohla ulevit - nesrovnávala bych s ním své budoucí partnery, takže by se mi po vztahové stránce mohlo začít dařit. Bude pro mě snazší vzpamatovat se z odmítnutí, než se v tomhle plácat další roky.
Nemám koule na to, abych mu to řekla z očí do očí. Stejně jako mu to rozhodně napsat přes facebook/v smsce.
Oba dva milujeme jednoho spisovatele, jehož starší knihy jsou už skoro k nesehnání a na bazarech se prodávají za tisíce.
V poslední dobře je sháním a nakupuju, protože sama chci ty knihy vlastnit. Od kamaráda ale vím (řekl mi to na autogramiádě spisovatele), že svojí cennou sbírku někomu před lety půjčil a už se mu nevrátila.
Napadlo mě, že bych mu ty knihy mohla poslat. Není hloupý, takže by mu podle mě došlo, co mu tím chci říct. Nemusela bych se s ním vidět, nemusela bych mu to trapně psát na fejsbůku.
(Pokud se tu najdou nějaké rejpalky, co budou argumentovat příšerně drahým dárkem - peníze pro mě nejsou problém.)
A teď babo raď. Jak moc je to hloupý nápad? Co byste dělaly vy?
Poslat SZ
Galerie obrázků
