Rodina vs. Kariéra

Myslím, že to jde obé, rodina i kariéra.

Já jsem si vždycky říkala, že dítě budu mít do 30. Teď je mi 30 a ... posunula jsem to do 35. To bych chtěla stihnout 2. Tak jsem zvědavá .

Kariéra se dělá na úkor dětí rodiče se střídají v opatrování,většinou je i výpomoc v podobě chůvy.Štěstí je,že těm malým dětem je to v podstatě celkem jedno,alespoň jsou otrkané a nebojí se lidí.
Jedno dítě ti asi bude stačit a to se zvládnout určitě dá.Na mateřské může být i otec a tak nějak se podělíte o péči.
Důležité je mít na chůvy a hlídání peníze.

Říká se, že všechno jde, když se chce, ale člověk by měl být ve svých ambicích realista. Záleží, v jaké budeš za pár let situaci, varianta je i jít za rok po porodu do práce a na rodičovskou poslat tatínka. Do té doby se můžeš naplno realizovat v práci.

Vidím kolem sebe ženy kolem třiceti až pětatřiceti, které trpí nějakým falešným pocitem nepostradatelnosti v práci, přitom dělají třeba asistentku oddělení , a odkládají tak mateřství na dobu, kdy už třeba může být pozdě. Já mám dobrou práci, ale zároveň nechci zažít lítost, že jsem se kvůli ní vzdala rodiny. Pokud někdo nechce děti, tak ať je nemá, ale hlavně ať si pak nestěžuje. Znám ženy, které ve čtyřiceti hekají, že budovaly kariéru a teď jsou samy. Neznám jedinou, která by litovala, že ji děti zpomalily v kariérním růstu.

Já bych upřednostnila kariéru, k čemu se dřeš ve škole, kdyby ses hned po promoci uvázala k plotně. Na děti bude dost času později. A především se na to nedívej tak, že to musíš řešit proto, že jsi žena. Chlap se o rodinu může starat stejně tak.

Já jsem si vždycky myslela, že dítě před třicítkou by pro mě byla katastrofa. Teď jsem dodělala druhou vysokou a mám k tomu dvě děti a to mi není ještě ani 25 moje plány, jak budu dělat "kariéru" vzaly za své. Teda spíš se staly nereálnými už v době, když jsem si začala s klukem, který také dělá kariéru. Tu svojí jsem musela obětovat, protože u nás bohužel nejde, abych si trajdala po světě a střídali jsme se ve výchově. Ale zase se můžu realizovat jinak
Když jsem byla malá, tak naši měli oba hodně časově náročnou práci a my se sourozencema měli guvernantku, protože bez toho by to prostě nešlo.
Člověk něco x roků buduje a jde za tím, obětuje tomu hodně času a pak by to měl zahodit kvůli dítěti.. pokud po dítěti vážně netoužíš, tak bych se teď věnovala kariéře. Určitě to nějak dohromady skloubit jde, ale pokud ji budete dělat vážně oba dva, tak se bez chůvy neobejdete.

K tomuto tématu už bylo napsáno i na omlazku mnoho.Je to vždy o konkrétní osobě...
Já jsem třeba promovala s dvouměsíčním miminem, řádně v termínu, a mnohokrát jsem si vyslechla, že jsem zahodila kariéru atd.
Kde jsem dnes po jedenácti letech já?U plotny rozhodně nesedím.Prošla jsem kdečím od práce v KS, PR agentury až po HR v IBM.Tím chci říci, že pokud opravdu chceš, máš určité předpoklady a samozřejmě i trochu štěstí, všechno jde.Rozhodnout se pro mateřství nemusí nutně znamenat, že už budeš celý další život vařit kašičky u plotny nebo posléze kávu v kanceláři, když to trochu zlehčím.
Stačí mi přečíst si první polovinu tvého příspěvku a je jasné, že jsi neuvěřitelně akční člověk, tudíž bych se o tvé uplatnění nebála.Zvládneš to.Z mého pohledu bylo naopak horší, když jsem ve třiceti odcházela na druhou mateřskou, tehdy jsem měla opravdu pocit, že vyskakuji z rozjetého vlaku.
Jsem moc ráda, že jsem se o ten pocit být mámou neochudila.

svatá pravda, každý je nahraditelný

Asi je kariéra a kariéra. Každý si pod tím vybaví něco jiného.

Ďakujem veľmi pekne za všetky postrehy V princípe súhlasím s každým z vás.
Reaguji na Doudou: tak držím palce k dvom detičkám, určite to nebude problém
Reaguji na LadyMiss: njn, takých prípadov je snáď viac. Chlap je najprv milý, úplne dokonalý, a už keď má ženičku pod palcom, tak ukáže svoju pravú tvár, ale to už je na ceste prvé bábo. Nezávidím kamarátke, ale môže si za to sama. Deti sú obrovský záväzok, a mať ich s hocikým a hocikedy, to nie je najlepší nápad.
Reaguji na Tiakia: tak opatrovateľkám sa určite nebránim, je to super, keď si rodičia potrebujú vybavovať vlastné veci, a je to určite lepšia alternatíva, ako dať 2ročné dieťa do škôlky.

toto si presne vystihla hlavne, že všetky ženy sú také kariéristky podľa mňa ži´jú v predstave, že každý deň ich môžu povýšiť, napr. na výkonnú asistentku tak načo zbytočne riskovať nejakým dieťaťom..
Reaguji na Candy86: No to určite, ale tak zas až tak veľmi veľa času na deti nie je..keby bolo, tak by to každý tak neriešil... už po tridsiatke to môže ísť omnoho ťažšie... teda viem, že v mojej rodine to tak je, lebo moja mamka mala tiež problém s otehotnením, zhodou náhod so mnou
Reaguji na Dendínka: tak to veľký obdiv ) a ako si to prosím ťa dokázala? tak ako ja mám zopár spolužiačok s dieťaťom, ale väčšinou prerušili to štúdium na minimálne rok, a skúšky robia vždy na druhý-alebo tretí krát..
Reaguji na Lusinda2: vaaau, asi presne takéto povzbudzujúce prípady som chcela počuť ) muselo to byť poriadne ťažké.. ale aspoň vidieť, že sústavné odkladanie rodiny nie je zárukou úspechu, že človek niečo dosiahne..
A ináč myslíte si, že je úplne normálne, keď sa o dieťa stará chlap? Aj tak, že je s ním napr. doma na materskej? Ja viem, že u nás čoraz viac chlapov zostáva doma namiesto mamičiek, ktoré zarábajú. Ja som asi ešte stará škola, ale príde mi to trochu čudné. Ako sa má chlap cítiť, keď on prebaľuje, zatiaľ čo jeho žena zarába na domácnosť?

Ano, proč by nebylo?
Sama jsem u druhého dítěte šla po cca roce a půl do práce na částečný úvazek, o dceru se staral manžel, který jako IT mohl bez problémů pracovat z domu.
Finance jsme měli vždy společné, takže odpadlo řešení kdo kolik přináší do domácnosti, pracovně se také realizoval, nijak zvlášť mu to nevadilo.Ale přiznávám, že pokud by ta možnost nebyla, bez okolků bych zůstala doma, nejsem totiž příznivcem celodenního odkládání dětí do dvou tří let do jeslí či k chůvám.Proti občasnému nebo krátkodobému hlídání samozřejmě nic nemám, ale to už jsme asi OT.
A sestra se švagrem také uvažují, že se na rodičovské prostřídají.

Pokud se na to člověk podívá bez tzv. profesní slepoty tak zjistí, že ve valné většině oborů mu, snad s výjimkou medicíny a některých tech. oborů, ani při roce dvou úplné absence vlak neujede.

Reaguji na panda08: V žiadnom prípade som sa nechcela z nikoho vysmievať! A mrzí ma, ak to takto vyznelo, skutočne som sa nechcela dotknúť nikoho. Áno, spomenula som asistentky, pretože viem, že veľa žien nastupuje po VŚ do firiem, kde dúfajú, že ak budú 2-3 roky vybavovať telefonáty a spravovať administratívu, tak sa stanú aspoň nejakými úspešnými manažérkami. Samozrejme, že nie každá. Len som tým chcela povedať, že je obrovská hlúposť, ak ženy stratia dajme tomu 10 rokov života kvôli práci, ktorú aj tak nemajú radi.
A áno, osobne som z väčšieho mesta, z Košíc, čo je na východe Slovenska, ale tu je priemerný plat žalostne nízky, v prepočte tak cca 10 000 Kč. Čiže tých 20 000, ako spomínaš, si myslím že je vážne slušný zárobok.

Tohle ti ubohé nepřijde?

Tvé vyjádření je zase výsměch ženám, které se rozhodly plně věnovat dětem, protože jim to finanční situace umožnila.I to je totiž jejich věc, řečeno tvými slovy.
A zrovna výroky holek, které jsi citovala, výsměchem nebyly, byly o nahraditelnosti každého z nás.

To posledné, čo som plánovala pri zakladaní tejto diskusie bolo to, aby sa tu spustili hádky. Samozrejme, každý sme iný, všetci preferujeme niečo iné, niekto napr. po deťoch netúži vôbec, niekto iný chce mať napr. 8 detí, a kariéra je preňho nepodstatná. Chcela som len zistiť, ako na to pozerajú iné ženy, aké majú životné priority, prípadne ako svoju situáciu vyriešili oni. Ja som napríklad vystriedala množstvo brigád, dokonca som robila aj upratovačku, kde som každý deň asi tak 20krát šľapala na 13 poschodí s vedrami vody, pretože tam neboli výťahy, takže určite by som sa nevysmievala zo žiadnej práce.
Jedine presne ako niektoré holky tu už spomínali, tiež mi je známych pár prípadov, kedy sa žena venovala výlučne práci s tým, že za 10-15 rokov nikam nepostúpila a potom si búchala hlavu o stenu, prečo premárnila toľko času, keď už mohla byť úplne inde.

Reaguji na minax: Mám kamarádku, je podobná jako ty, taky právnička. Vůbec jsem si ji neuměla představit s rodinou, spíš vyloženě zaměřená na kariéru... pár let už právničku dělala v mezinárodní firmě. Po svatbě vloni zkusili dítě a povedlo se hned. Ptala jsem se jí jak to ted doma zvládá a je nadšená, práce jí vůbec nechybí a doma chce být 3 roky. Docela jsem na ní zírala. Ono do budoucna se zas tak plánovat nedá.
Já podnikám. Děti jsem nikdy moc nechtěla... když jsem se konečně rozhoupala, tak byli hned 2 naráz, podnikat přestat nemůžu. Někdy je to děs, dost stres a honička. Někdy bych ze všeho vyletěla z kůže. Navíc se za 3 roky povedla nečekaně třetí , chůvu bych nechtěla, naštěstí hlídá jedna babička občas teda. Je to náročný, mám pocit že vlastně nic nedělám úplně pořádně, ale když pak potkám nějakou uknouranou maminu s jedním dítětem co se doma spíš nudí, tak si říkám jak to krásně zvládám. A určitě bych nic neměnila . Zvládnout se toho dá opravdu hodně, kolikrát stačí jen chtít...