Zakladám túto tému hlavne na zamyslenie sa. Myslím, že toto je problém, ktorý musí vyriešiť 99 % žien. Veľmi ma zaujíma, aký máte k tomu postoj Vy, prípadne čo preferujete. Môžte sem napísať aj svoje životné skúsenosti. Pre priblíženie sa pokúsim opísať svoj problém.
Študujem na právnickej fakulte, tento rok bude môj posledný, tak viacmenej začínam rozmýšľať, akým smerom by som sa mala uberať, i keď v štúdiu by som chcela pokračovať, ale už to nie je denná forma štúdia, skôr mojou náplňou bude písanie záverečných prác, odborných článkov a pod, čiže priestoru na ,,normálnu,, platenú prácu budem mať dosť. Vždy sa chytím akejkoľvek príležitosti. Mala som perfektnú príležitosť stážovať dva roky na súde, teraz mi táto práca skončila a vybrala som si druhú stáž zameranú na jazyky - konkrétne preklady odborných článkov, tiež v dobre renomovanej advokátskej kancelárii. Popritom vyučujem anglický jazyk v materských škôlkach a chodím ešte do jednej kancelárie robiť administratívu - čisto pre privyrobenie si, nakoľko zo stáží žiadne peniaze neuvidím. Popritom sa venujem štúdiu španielčiny a mám ešte aj iné koníčky. Je toho pomerne dosť, ale povedala som si, že chcem pre seba urobiť čo najviac, predovšetkým pre to, lebo konkurencia je veľmi vysoká, a bohužiaľ vysokoškolský titul už nikde nestačí. Štúdium na VŠ si myslím že je pomerne náročné, ale tak či tak má študent kopu času aj pre seba. Je len na každom, či ten čas využije efektívne, alebo si užije tie študentské časy naplno. Niekedy trochu ľutujem, že nemám toľko času na zábavu, ako väčšina mojich spolužiakov, ale koniec koncov som rada, že čas investujem do seba a všetko, čo robím, ma napĺňa. Veľmi by som chcela v živote niečo dosiahnuť a nájsť si prácu, ktorá ma bude predovšetkým baviť, a samozrejme bude aj dobre ohodnotená.
Prosím, neberte to ako samochválu, to je to posledné, čo som tým myslela, chcela som tým len priblížiť moju situáciu. Môj ,,problém,, je v tom, že mám aj priateľa, ktorého veľmi milujem a chcela by som si s ním založiť rodinu za nejaký ten rok. Deti tak skoro neplánujeme, ale tak zas nie som z tých, ktoré čakajú aspoň do 30tky, kým si dosiahnú všetko čo chceli, teda aspoň sa o to pokúsia. Človek sa zas nemôže pretrhnúť a byť na viacerých miestach naraz. Zas všetko si vyžaduje svoj čas, keď to človek chce robiť poriadne. Aj teraz sa snažím byť s priateľom skoro každý deň, i keď len nachvíľu, lebo viem, že je to dôležité, a o to viac bude, keď budeme manželmi. Pár ľudí, čo mám vo svojom okolí sa vyjadruje jasno - väčšina z nich dáva jednoznačne prednosť kariére a rodina až po tridsiatke, a niektoré ženy trochu naivne tvrdia že si nájdu zabezpečeného chlapa a budú sa venovať iba rodine.
Aký máte k tomu názor Vy? Prípadne tie, čo už máte aspoň jedno z toho, ako ste to vyriešili? Dá sa podľa Vás venovať obidvom veciam primerane naraz bez toho, aby Vám stroskotalo manželstvo, alebo práca?
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Rodina vs. Kariéra
Poslat SZCituji minax: Museli ste vždy jedno z toho odsunúť na druhú koľaj na úkor toho druhého, príp. si myslíte, že ide zvládnuť oboje?
Myslím, že oboje najednou lze zvládnout jen velmi těžko. Najít v takovém případě rovnováhu mi přijde...nemožné? Snad pár vyvolených s adekvátním zázemím to dokáže. Nevím, tohle mě minulo.
Nehledě na to, že nesporná výhoda kariéry je v tom, že z hlediska času dává větší prostor oproti víceméně omezenému období "rodím rodinu". Pokud máte cca do 30 odrozeno, pořád vám zbývá cca 30 let na prácičku v jednom kuse. Obráceně to až tak nefunguje.
Takže jsem musela "odsouvat", ale nepoužila bych výraz na úkor. Byla to racionální volba, která vycházela z mých priorit. Dobrou práci jsem chtěla, ale rodinu víc a tím bylo víceméně dané, čemu se budu kdy věnovat.
Ale ono je jedno, jak si to kdo udělá, hlavní je, aby na konci byla spokojenost.
Reaguji na minax:
Postihla nás v rodině tragická událost, která zapříčinila, že mám nyní děti dvě, i když jsem odrodila jen jedno a to teď nedávno. Takže se zase nemůžu chvástat, že bych si pořídila děti a k tomu si studovala školy, to ne 
studovala jsem dvě naráz, jednu dokončila dřív a při dodělávání druhé prožívala těhotenství. Když člověk musí, tak se prostě zapře a překoná sám sebe.
Osobně si myslím, že některé školy rozhodně jde studovat s dítětem, stejně tak některou práci jde s tím skloubit. Já jsem podle Tvého popisu kariéru pochopila jako takovou tu "vysokou", kde jsou ty nároky asi vyšší, pokud je tím myšlená normální slušně placená práce, tak je to, myslím, docela dobře proveditelné i s dítětem
Z odstupu si myslím, že je lepší mít děti třeba ve dvaceti a cca od 25 let (27,28...) až do důchodu budovat kariéru. VŠ se dá studovat i při MD, pokud nejde zrovna o medicínu...Připadá mi to lepší než budovat kariéru do třiceti a potom jí na několik let přerušit a vracet se na pracovní trh už ve "starším" věku...A ještě mít po třicítce problémy s početím... Ačkoliv sama jsem to měla jinak, ve dvaceti jsem děti ještě nechtěla. Ale záleží na pocitu každé ženy, když se na děti cítí a touží po nich, šla bych do toho ve výše zmiňovaném věku a pak budovala kariéru už celý život.
Děti a kariéra se skloubit dají, dokonce i hodně "velká" kariéra. Záleží na osobnosti, někdo zvládá dělat například tu zmíněnou asistentku a už toho má plné brejle a jiný zvládne řídit firmu a velkou rodinu 
Každopádně věřím, že všechno má svůj čas a když někdo děti chce a sní o rodině, tak je většinou mít bude a je jedno, jestli je to manažerka nebo asistentka. Obětovat své životní sny kariéře považuji za hloupé rozhodnutí a když mluvíme o kariéře typu sekretářka ředitele apod., tak tím víc. Pozor, nezaměňovat s tím, že někdo děti nechce vůbec a má na prvním místě práci - to chápu a respektuji. A proti asistentkám nic nemám, jenom si myslím, že málokterá žena obětuje své sny o rodině kvůli podobnému místu, zatímco u světoznámé zpěvačky, úspěšné podnikatelky apod. už se to pochopit dá (ačkoliv většina z nich děti má a skvělou kariéru také).
Reaguji na Johannka: Úplne s tebou súhlasím. Veď práve v tom je ten problém, že na budovaní kariéry má človek v podstate celý život, i keď samozrejme že je omnoho lepšie, ak s tým začne hneď až po práci a venuje sa tomu sústavne aspoň tak 10-15 rokov. Ale tak zas deti žena nemôže mať celý život. Ja okrem iného mám menšie zdravotné problémy, konkrétne anémiu, čo spôsobuje to, že budem mať problémy s otehotnením, a potom aj s tehotenstvom. Viem to, lebo sestra to tiež akurát rieši, oni sa už s manželom pokúšajú o bábo.
Reaguji na Dendínka: Ale tak obdiv ti patrí tak či tak Tiež mám pár spolužiačok na škole, ktoré sú buď tehotné, alebo už majú 1-2 deti. A určite to musí byť veľmi náročné. ,,Normálny,, bezdetný študent sa premáha aby sa vôbec začal učiť, a žena s bábom by možno aj chcela, ale môže si to dovoliť hlavne iba po nociach.
Reaguji na martinam: tiež si myslím, že záleží od každého, čo je schopný zvládnuť... kamoška je teraz tehotná, ale jej doterajší život sa rovnal sedeniu na gauči a čumeniu na televizi... aj na krátke prechádzky je líná... takže ju si neviem predstaviť ako mamičku, aj keď nemá žiadne iné povinnosti, ako napr. školu alebo prácu..
Jsou dvě možnosti:
dítě a pak teprve VŠ, kariéra, cestování, užívání si a nebo naopak.
Jenže model "dítě a pak kariéra" předpokládá, že peníze bude mít manžel. Je to blbý, ale je potřeba si na to dítě nejdříve trochu vydělat.
