Tak bych se zde ráda svěřila s problémem, který mám se svým postiženým kamarádem. Je mi 23 let, mému kamarádovi rovněž a jinak on je těžce postižený, měří necelý metr, má jinak dlouhé končetiny ( jednu nohu má o cca 10 cm kratší) a na rukou má jen čtyři prsty. Jinak má obrovskou hlavu a je to hrozně v nepoměru s jeho tělíčkem. Říkejme mu třeba Petr. Jde o to, že se tento Petr se kterým jsem chodila na základku, nedávno přestěhoval do naší ulice a já ho potkávám skoro denně na zastávce busu a nebo i v sámošce. To by samozřejmě nevadilo, ale problém je v tom, že Petr má neustálou potřebu mě urážet a vysmívat se mi. Například: byla jsem přijata na VŠ a on mi k tomu sdělil, že pokud tam vzali i mě, tak už tam berou každého kdo má ruce a nohy....nebo: vidí mě a začne se mi smát že mám malá prsa a že je mám jistě po tatínkovi....nebo potká mě s mým přítelem a potom mi začne dělat přednášku o tom, že chodím s debilem bez mozku a podobně. O mojí mámě, která je trošku při těle prohlásil, že když ji vidí tak se mu chce zvracet z toho tuku co na ni visí..poté prohlásil že již vypadám stejně jako ona (měřím 164 cm a vážím 54 kg), takže korpulentní si zatím tedy nepřipadám. Zkrátka jsem už z toho zoufalá a nevím jak se bránit. Vždy jen mlčím a dělám že to neslyším. Ptala jsem se mámy a ta říkala, že si to mám nechat líbit, protože on je postižený a má právo být zlý. Jenže mě to uráží a vadí mi, že uráží nejen mě ale i ostatní lidi v okolí. Vysazený je přímo na kluky, na každém najde něco a vysmívá se mu, třeba kvůli svalům, "blbýmu tričku", debilnímu účesu a podobně. Nemá někdo z vás zkušenosti, jak se bránit takovým lidem a nebo si to mám opravdu nechat líbit, i když mě jeho urážky zraňují?