Nechce dítě, ani svatbu.

Reaguji na bakalářka: Taky si myslím. Člověk pak nikoho na povel nenajde, a ani třeba to těhu se hned nepovede. My se třeba snažili 7 let.

Reaguji na meggy.m: Popřemýšlela bych o tom, co by bylo, kdyby ten vztah klapal a on názor nezměnil.Je také možné, že by pak ta touha po dítěti mohla být o to silnější právě proto,že v jiných ohledech by vám to skvěle fungovalo a u většiny žen je právě touha po dítěti spjatá s funkčním partnerstvím.Pak by to rozhodování, zda se smířit s životem bez dítěte nebo odejít, mohlo být o mnoho těžší a bolestivější.
Ale nejsem v tvé situaci, proto to ber jen jako mou úvahu.Rozhodnutí je jen na tobě a já sama bych v takové situaci také váhala.Je také možné, že vám život jen ve dvou bude plně vyhovovat, jen si říkám, že ve vašem věku už se životní priority příliš nemění.

Z vlastní zkušenosti..dala jsem šanci člověku, který měl také takové razantní názory a já si říkala, že časem ho to přejde. A ono nepřešlo. I přes to, že jsem toho člověka měla ráda, bylo mi s ním dobře a bylo těžké se rozhodnout. Jsem se s tím člověkem rozešla a jsem ve výsledku ráda. Samotná láska nestačí. Netvrdím, že by se nikdo nemohl nějak rozhodnout, ale k ženské to mateřství tak nějak patří a co znám jednu ženskou, která se obětovala kvůli chlapovi a žije život podle něj, tak je nešťastná, ale pořád si to omlouvá tím, jak ho miluje..rozhodni se sama, ale řekla bych, že ti to jednoho dne začne vadit. Patrně nejsi ten člověk, který se rozhodl pro život bez dětí, když ti to tak vrtá hlavou. Navíc ty na to budeš čekat, že on změní názor a on ho třeba nezmění a ty se budeš trápit a nakonec si to udělá s někým jiným a podstatně dříve..

pokud chceš děti kolem 30 a je ti 25, ukončila bych to s ním...myslím, že čím déle spolu budete, bude to těžší to utnout...

děti se většinou v partnerství nepořizují hned, ale až po letech vztahu, kdy víš, že s tím druhým chceš být a chceš, aby vás spojovalo něco tak důležitého jako děti...takže představa toho, že si teď budeš užívat s tímto klukem a v 29 se s ním rozejdeš (samo o sobě dost nepravděpodobné) aby sis začla hledat jiného - otce svých dětí je poměrně dost naivní...než někoho najdeš chvíli to trvá, než spolu budete dostatečně dlouho na pořízení dětí tak to trvá, než se ti podaří otěhotnět, taky to trvá...myslím, že nakonec bys mohla být pěkně nešťastná

podle tvého příspěvku už si stejně rozhodnutá s tímto být, i když ti 90% holek poradilo rozchod, tak moc nevím, proč ses ptala

V tomhle Ti nikdo asi neporadí. Mě je 25 a nešla bych do toho. Kdyby řekl, že nechce děti teď, fajn. Ale když nikdy! Buď si vynuť to, že pokud Tě miluje a budete spolu i za 5 let, děti si pořídíte i kdyby nechtěl, nebo jdi od toho. Budete se milovat, Ty budeš doufat..a co když Ti ve 30 řekne, že vážně nikdy?
Já teď zatím také děti nechci, ale vím na 100%, že jednou s tím pravým ano. Už jen ten přístup, že nikdy! Nepřijde mi, že si zaslouží chválit za upřímnost, spíš mi to přijde sobecké..

Aby jednou jeho nastávající ve 40-ti letech nezjistila, že si to mimino měla udělat. Jedna známá z okolí na to takhle doplácí. Nemá děti, protože ON NIKDY a ona teď na děti pořád kouká, oslovuje je, když je někde nějaká zahradní akce, tak si s nimi hraje a skáče s nimi na trampolíně..

Na tvém místě bych do toho nešla, protože tím můžeš jen ztratit. Pokud vám to nevyjde hned na začátku, je to jedno. Pokud vám to vyjde, ty se zamiluješ a budeš ho muset opustit, bude to stát hodně bolesti. Pokud s ním pak zůstaneš a vzdáš se rodiny, budeš s největší pravděpodobností nakonec nešťastná. Zkrátka žádná z variant není výhra. O nápadu udělat si dítě i přes jeho nesouhlas ani nemluvím, to by slušný člověk neudělal. Rozhodně nepočítej s tím, že názor změní, na to už hodně žen narazilo. Jestli to tak cítí, pravděpodobně se to nestane. A i kdyby jo, chceš ty ostatní nešťastné konce riskovat?

A jak si to chceš jako vynutit, co je to za blbost?

Co je proboha sobeckého na tom, že nechce děti? Sobecké by bylo, kdyby ji do něčeho nutil. Sobecká jsi spíš ty, že bys do něčeho nutila jeho.

Proč sobecké? Někdo prostě děti mít nechce. Není to přece ničí povinnost. Proč se hrnout di něčeho jen z toho důvodu,že to společnost očekává? Navíc vůbec nevíme,proč se rozhodl děti nemít.Nesoudila bych hned tak příkře .
A jak jsou zde zmiňovány priklady žen,které. názor muže znaly a teď,a teď jsou nešťastné -je to sice smutné,ale pokud to věděly a jen čekaly,že dotyčný změní nazor tak jsou hloupé a byly samy proti sobě . Jako dospělý,svéprávný člověk,snad vím,co chci. Pokud to jsou děti,tak logicky nebudu s někým,kdo je nechce

Na druhou stranu je výhoda, že to víš. (Nehodnotím, jestli je to upřímnost nebo sobeckost).
Je také možné, že holka začne s někým chodit, je v takovém to "akorát" věku, ale na debatu o dětech (náplánování, názory) řeč nepřišla a jí je s tím vyrukovat. Také znám takové.

Reaguji na Candy86: nemyslela jsem vynutit si děti. Jen si vynutit souhlas, že pokud spolu budou, tak si děti pořídí. Pokud zakladatelka ví, že chce děti na 100%, tak proč by měla jít do vztahu, kde chlap řekne, že děti nechce. Proč by měla být ona, kdo ustoupí?

Sobecká nejsem, dík za zhodnocení. Jen pokud by mi řekl, že mi nemůže slíbit, že změní názor, nešla bych do toho. Partnerský vztah je o tom, co chtějí oba, ne jen co ten jeden. V tom vidím tu sobeckost. Kór když jí řekl, že neví, zda názor nezmění, tím jí dává naději doufat..

Holky, moc Vám opravdu všem děkuji za názory. Je to pro mě opravdu těžké rozhodnutí, ale asi půjdu od toho, protože nechci být pak víc zklamaná, než jsem teď :-/

Reaguji na meggy.m: Dobře děláš. Neustále by to v tobě hlodalo a vnitřně by jsi stejně byla nešťastná..Tahle kombinace prostě nemůže dobře fungovat, vždycky by se jedne"obětoval" pro toho druhého, což v takto zásadní věci není dobře.

rodina a svatba nejdůležitější dva body v životě dvou lidí ?? Trochu trapný klišé, každý má jiné hodnoty...