Mladší přítel o 7 let a vzdálenost mezi námi . Pocity osamělosti . Ahoj holky chtěla bych se s Vámi poradit , slyšet připomínky nebo i rady ... V prosinci mi bude 28 let , jsem z prahy , mám dobrou práci, byt. Pár vztahů jsem měla , takže nějaké zkušenosti mám . Teď ale jsem se svým přítelem a teď po půl roce kdy mi opadly růžové brýle , to vidím objektivně. Jemu teď bylo 22, ač se to nezdá rozumové je na tom možná líp než většina mých bývalých ... Ale ještě musí studovat 2 roky - je v Brně já z Prahy , vídáme se skoro každý víkend, pokud ne tak 5 dní co 14 dní . Už jsme seznámeni s rodinou , já už tam byla 2x po týdnu . Je mě trápí že když spolu nejsme tak se cítím sama , já vím že nejsem malá holka , ale je mě smutno , rodinu mám na druhým konci republiky , kamarády mám takže někam vždy jdu aspon jedou za týden . Nejradši sem ale doma , bejt zavřená , a utápím se v depkách . Přemýšlím jestli to vydrží ten vztah , mě to na dálku asi dlouho (aspoň ty dva roky ) bavit nebude... Já už chci s někým žít hned a ne čekat za dva roky než dostuduje . to už mi bude 30 !! a teď začla mu vejška a každý den mají různý akce , večírky atak , a mě to děsně štve , závidím mu , já vím že to je špatné ale je to tak . Dneska jsem to řekla mému kamarádovi a ten mi řekl , že se vždy upnu na svýho kluka a vůbec si nežiju svůj život ... je to pravda , ale když já nevím co mám dělat v životě .. mě by stačilo spolu s tím dotyčým žít , mít domácnost atak , rodinu. Dnes mě naštval ten můj milý , protože jedeme na víkend do špindlu a měl přijet ve čtvrtek , a píše zda mi nevadí kdyby přijel až v pátek ráno ( protože mají zase nějakou akci) mě přijde že je radši s nějakýma spolužákama než se mnou ... a mrzí mě to , on to nechápe , taže mu raději řeknu at jede . ( přeci ho nemůžu nutit aby byl se mnou ) to mi na to řekne že mi to vynahradí. nevím ani holky co tady píšu ... Jsem smutná , osamocená, mám pocit že jsem prostě celej život sama ... Po přečtení mého příspěvku , mi prosím napište cokoliv co by ste mi řekli . Jaký smysl života je pro vás ?
Má cenu vztah s mladším klukem ? Proč si neumím užívat život sama a po svém ? děkuju moc
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Vlastní život a vztahy
Poslat SZHlavu hore, pravdepodobne vidíš všetko momentálne čiernobielo, a si dosť pesimistická. Každý máme aj horšie chvíle.
Prednedávnom tu bol tiež podobný denníček o tom, či sa dá žiť s mladším partnerom, skús si tam prečítať postoje od iných. Ja si myslím, že to budeš mať asi ťažšie, hlavne keď sa už zamýšľaš nad založením rodiny, podľa mňa 22ročný chlap ktorý má ešte 2 roky školy pred sebou a momentálne si užíva študentský život, určite nebude zrelý na dieťa o 2-3 roky. Ale to musíš vedieť len ty, ako je na tom on. Ja by som poradila absolvovať trocha vážnejší rozhovor na túto tému, nebudeš sa aspoň užierať nad tým, čo bude v budúcnosti a možno získaš bližšiu predstavu, či to má s ním zmysel.
Ženská 28 let a kluk 22 let. O čem si povídáte?
Já tě chápu, vím úplně, jak ti je, ikdyž to nemáme úplně extra podobný. Já jsem taky odřízlá od rodiny (pracuju v Plzni, rodina je v Opavě), s přítelem sice bydlím, ale taky jsme se rok vídali jen o víkendech (on je z Chebu) a někdy ani to ne. Kolikrát jsem to chtěla vzdát, ale vydržela jsem to. Přítel je sice starší, ale na začátku vztahu se choval celkem jako malý děcko, takže v tomto případě určitě věk nic neřeší.
Chci se zeptat, jestli jste se bavili o tom, co by chtěl po vejšce? Chtěl by se s tebou usadit? Mít s tebou děti? Určitě si uvědomuje váš věkový rozdíl, tak nad tím musel přemejšlet. Zeptala bych se jej na to a pak viděla. Pokud oba dva máte rozdílný názory o budoucnosti, tak bych ve vztahu nepokračovala. Pokud však ano, tak rozhodně bych do toho šla! Moc držím palce, nezapomeň napsat, jak to dopadlo! 
Ahoj, také jsem ten typ co se upne na přítele a nežije svůj život, respektive žije, ale přítel je můj život 
. Vím, že to není dobré, ale nejspokojenější jsem s ním. Jednou za čas někam vyrazím bez něj a už se mi stýská.. Jsem případ, no .
Jsou zkrátka lidi, kteří jsou rodinné typy a nemají potřebu chodit ven či trávit čas bez partnera. Na druhou stranu je ale potřeba aby oba měli svůj prostor, hlavně toho druhého neomezovat..
On je mladý a bude se chtít vyřádit, co víc, potřebuje to.. A bavili jste se už na téma děti? Měli byste si o tom promluvit spolu a hledat společné řešení..
Já myslím, že to vůbec nemá nic společného s tím, že je Tvůj přítel mladší. Řekla bych Ti, ať se podíváš do zrcadla a dáš si pár facek, protože jsi mladá zdravá holka, co má práci, bydlení a hodného přítele a vlastně vůbec nevíš, co to je být na dně, prát se se životem, s nemocí, s osudem apod. Ale protože chápu, že to je prostě Tvůj pocit, se kterým se neumíš vypořádat, doporučila bych Ti psychologa. Vykecat se, poradit se o tom, jak si zařídit svůj život tak, abys byla sama se sebou spokojená. Myslím, že musíš začít u sebe. Tvůj přítel za Tvůj nevyrovnaný stav nemůže.
Držím palce 
Myslím si, že s tím, že tvůj přítel je na VŠ a moc se nevídáte, se musíš smířit a pokud možno to neobracet proti němu. Má teď kolem sebe spoustu kamarádů, učení, je mladej...je jasný, že chce se spolužákama pařit. Ti samí spolužáci mu pak taky třebas zapíšou docházku nebo poradí, z jakých skript se učit nejlíp. Úspěch na VŠ je částečně daný i tím, jak dobré vazby máš se spolužáky a k VŠ studiu prostě ty večírky patří.
Ale sama píšeš v závěru, že to je problém uvnitř tebe. Že neumíš být asi sama se sebou šťastná a žít si svůj život. Ale v tomhle se těžko radí, protože ten "návod" jak žít šťastně svůj život má každej uvnitř v sobě a objevit ho může zase jen on.
Co tě baví, co tě těší? Co ti dává smysl a co bys chtěla, aby po tobě jednou na světě zůstalo? Já jsem asi samorost, ale mě docela dost baví být sama a když mám kolem sebe dlouho lidi, musím si tu samotu fakt vyžádat. Miluju literaturu, umění, cestování, moc ráda chodím ven s kamarádkama. A pak říkáš, že máš super práci, práce, která mě baví, je to, co mi dává snad největší smysl
