Z ničeho nic dostanu šílenej vztek sama na sebe

Ahoj holky, nejvíc mi na podobný stavy, ať už na depky nebo na vztek, pomohla Bachova květová terapie, je to fakt super .
Myslím, že jsou tyhle stavy zapříčiněný tím že ze sebe nedokážeme vypustit vztek a tak ho směrujeme na konec proti sobě .

a o co se přesně jedná? Slyším to poprvé

tejinka89
http://www.e-bach.eu/
Věřím, že to může pomoct, ačkoliv sama jsem to ještě nezkoušela....

Jinak tyto stavy taky mívám, myslím, že občas snad skoro každá ženská je má....já mám nejdřív vztek, vůbec nevím z čeho, a pak mě popadne lítost, říkám si že je všechno špatně, nic se nedaří, nakonec většinou rozbrečím a hrozně mně to pomáhá. Jak už začnu, tak si říkám holka vybreč se, a za chvilku je mi líp. Sice pak ty zarudlé oči...no co, ale když se mi uleví....

Holky, to jsou hormony. A čím jsme starší, tím jsou ty stavy horší...

Tak holky, dneska po ránu mě chytnul pořádnej rapl! Ale ne na sebe samu, ale na okolí. Sotva jsem ráno otevřela dveře kanclu - ******, horko - ubedněný okna ..... To mě taky občas dokáže pěkně vytočit
A hormony taky opravdu dokážou své

Reny 21
jojo, někdy prostě člověk jen vztane, a všechno se buď kazí nebo mě někdo dokáže šíleně vytočit, a to je teprve ráno! to si pak jen říkám jak daleko je ještě do večera

tak to teda přesně sedí. Jenže někdy to prostě nejde, bo je barák plný lidí a furt ti někdo stojí za zadkem, a vysvětlovat pak někomu proč brečím se mi teda nechce Můj vztek je ale většinou jen na mě. Začnu se šíleně nenávidět a říkám si jak jsem hnusná přitom si další dny káždé ráno říkám a utěšuji se že to není tak zlé, že ještě docela ujdu a tak. Jsem fakt magor

No já dneska taky pěkně zuřila , asi byl nějakej blbej den, až se sama sobě divím kde se to ve mně bere.
Bachovky mám vyzkoušený a zrovna z těchhle stránek . Dávám je i dcerce je jí 16 měsíců a je to takovej malej ďáblík, kterej mě nenechá ani na minutu v klidu. Zrovna ted stojí na odrážedle a tříská ovladačem do obrazovky

No tak největší vztekloun na světě jsem asi já, a nenávidím se celkem často, a k tomu všecky šťastné, krásné ale i obyčejné lidi kolem, nenávidím všecko na co se podívám, a hlavně sebe ...ale během třeba půl hoďky to přejde, stačí nepatrný podnět a je to pryč taky si říkám, jestli jsem normální ale moje máma je uplně to samé prostě občas člověku příjde všecko na nic a pak to zase přejde...asi je to normální...nevím když to na mě příjde snažím se vyhnout všem živým duším, pže bych ji byla bývala nerada ublížila a pak to přejde a je pokoj

Ono je dobrý ten vztek začít pozorovat, v podstatě zjistit co a prč tě tak naštvalo. Se sebou mám tu zkušenost, že mám vztek na někoho jinýho, ale nechci se zlobit na něj a tak to raději namířím proti sobě. Je dobrý se vyzuřit a nedusit to v sobě, to je horší sebedestrukce než křičet a nadávat i když to taky není nejlepší.

to wse mi taky děje, ale je to spíš u me s náladou, tak ráno a odpoledne se mám bezvadně , ale najednou večer začnu brečet a tak... jinak nevím čím by to bylo u tebe....