Jsem tolerantní a trpělivá nebo totálně blbá?

Řeším něco podobnýho, přítel učí na základní škole, baví ho to, ale peněz nosí sakra málo a byt platím celý sama, vydělávám víc. On někdy platí nákup, benzín, udělá spoustu domácích prací, ale taky bych někdy chtěla, aby přispíval. Bohužel vím, že na to nemá. Snažím se to brát tak, že má aspoň čas, prázdniny, stará se o mýho syna, když já třeba nemůžu, pomáhá mi s ním, je pro mě oporou.
Vím, jaký to je, když nosí muž domů peníze, ale je pořád na služebních cestách nebo v práci, takový byl můj táta. Máma to s ním měla těžký, i když si nikdy nestěžovala, ale s bráchou jsme např. vždycky onemocněli, když byl táta pryč. Máma v Praze nikoho neměla, takže jednou se mnou jela v noci z Karlína na pohotovost Bulovku, byly mi 2, na taxíka neměla peníze a sanitka nechtěla přijet. Tak jela tramvají a doma musela nechat mýho tehdy šestiletýho bráchu samotnýho. V noci, v Karlíně, v roce 1983. Vzpomínky jako tyhle jsou přesně okamžiky, kdy si říkám, že víc než cashflow je pro mě důležitější, jestli je pro mě partner tady, když ho potřebuju, jestli mi umí a chce pomoct, jestli se za mě postaví, když mi bude chtít někdo ublížit, jestli mě má rád.

Možná by pohlo, kdyby přítel vybíral zálohu před tím, než zakázku zrealizuje. Zálohy na materiál jsou u živnostníků zcela běžné. Jestli v tomto není moc benevolentní a zákazníci s ním trochu nezametají a vědí, že si klidně mohou dovolit oddálit platbu (nebo buďme upřímní - nezaplatit vůbec). Možná by také mohl popřemýšlet o navýšení cen, pokud v regionu neexistuje dobrá konkurence. Rozhodně mu nedávej ultimáta, ta do vztahu nepatří. Spíš se mu snaž pomoci v jeho podnikání, nastavte nějakou strategii.

Nevím jestli poradím..ale rozhodně bych ho neodtrhávala od práce, která ho baví, dokud třeba on sám neuzná, že to nemá cenu. Vyvolalo by to ještě horší atmosféru mezi vámi. A navíc já sama bych moc chtěla svůj podnik až dostuduju, takže chápu tu touhu po tom podnikání...A souhlasím s tou zálohou. Lidi co potřebují nějaký materiál a poté z něj něco vytvaří si berou minimálně zálohu na materiál..Např. Taťka dělá s auty (různé vnější opravy, lakýrnictví,sváření, lepení fólií) a berou si zálohu nejen na materiál ale i část z celé zakázky. Samozřejmě, když člověk nemá, tak to s ním nějak vyřeší, zálohu sníží apod. Ale takový podnikatel nesmí být zase moc hodný, protože potom toho lidé budou využívat. Znám automechanika, který vždycky řekl všem, však až budeš mít, tak mi to dáš..samozřejmě se z 50% peněz nedočkal vůbec(byl to takový starší pán u nás na vesnici, teď už myslím nepracuje) Ale záloha by určitě něco vyřešila. Pokud jinak občas kupuje hodnotnější věci do domácnosti a potom s nimi i navíc pracuje, např. s různými pilami apod. prostě maká kolem domku a dělá věci, které bys ty asi jen tak lehce nezvládla, tak bych se snažila spíš pomoct a vydržet, on úspěšný podnik je něco na co může být člověk potom opravdu pyšný, tohle asi jen tak jako zaměstnanec člověk nepocítí

Pokud vše, absolutně vše, co vydělá, investuje zase do práce, materiálu atd., pak asi někde selhala základní matematika. Řešení rozhodně není zanechat milované práce, ale v klidu si sednout nad knihami a zrevidovat účetní rozvahu. Dobří řemeslníci se dnes vyvažují zlatem, kor když nemá v kraji konkurenci. A zálohy jsou základ.

Ano zažila. Také jsem se necítila zrovna dobře, ale pak se to obrátilo, neměla jsem já a přítel financoval.

to je taky pravda..asi je moc levný..a pokud je opravdu dobrý, tak by měl zvýšit ceny, to přece nejde aby výdělek rovnal nákladům..musí si přece účtovat za materiál a ještě za samotnou práci, čas a kvalitu..což by měly být ty peníze navíc..

No já nevím, tak málokdy v partnerství oba vydělávají stejně. Buď se budeš muset s výdělkem partnera asi smířit, nebo, pokud je to pro tebe tak moc důležité, so budeš muset najít někoho bohatšího

Samozřejmě, pokud by se vrhal do nesmyslných podniků s nejasnou budoucností, tak bych asi taky nebyla nadšená, ale pokud smysluplně pracuje, jak alespoň říkáš, tak nechápu, co bys chtěla vlastně radit? A děti pokud vím mají i otce, takže bys klidně mohla vydělávat spíše ty a naopak on by mohl mít spíše na starosti děcka, pokud bys měla i v budoucnu vyšší plat.

Ano, řešila. Já byla na mateřské a partner začal rozjíždět firmu. Šla jsem makat, bylo to krutý .

Ale:
- věděla jsem, že samo to nepůjde, bude to stát hodně úsilí a času. Ale to tak je, tam není moc co řešit.
- věřila jsem, že to dokáže. Dokázal.

Nechci , aby to vyznělo sobecky , ale pro mě je neakceptovatelné , abych živila jakéhokoliv chlapa. Mám nějak zakódované, že chlap je ten kdo živí rodinu a žena opečovává rodinný krb a nehodlám na tom nic měnit. Asi jsem měla štěstí a manžel to má nastavené stejně jako já .Takže to po mě nikdy nechtěl a nikdy se nespoléhal , že by to bylo jinak.

Někdy se tak stane , chlap přijde o práci a žena vypomůže. Ale zakladatelka je typický přiklad toho, že hlavní tahoun je ona a tím tahounem taky zůstane. Jenže to dokazuje jen to, že je samostatná a chlapa k sobě vlastně vůbec nepotřebuje. Hypotéka je na ní, celou domácnost s poplatkami a se vším všudy táhne ona. On má děti na které zcela jistě taky musí platit . To, že někdy nakoupí vodárnu a věci potřebné pro život je dost málo, takže chápu její rozhořčení i pocit , že se cítí jakýmsi způsobem využívaná. Je sice hezké, že se snaží , ale veškeré vydělané peníze stejně pojmou zase potřebné výdaje je to začarovaný kruh. Každá žena se chce cítit opečovávaná mužem to žádná z Vás nemůže vyvrátit. Jakákoliv pozornost , dárek , dovolená, společně strávený čas je i jakési povzbuzení pro tu ženskou.Ale tady se toho nějak nedostává. Ono čekat na něco co možná nikdy nepřijde taky na optimismu moc nepřidá.

To si třeba myslíš ty , ale v praxi je to trošku jinak.Máme 3 firmy z toho jednu stavební a to ji máme už 20 let takže můžu porovnat jak se doba mění. Zálohy dnes nikdo moc dávat nechce a pokud ji dostaneš tak ji využiješ na nákup materiálu a věcí potřebných k dokončení díla.Ono Pokud někdo začne živnostničit a nemá kapitál dopředu bude to vždy stylem vydělám , ale musím je investovat do dalšího kšeftu. S dnešní platební morálkou zadavatelů je to taky špatné . Nevím v jakém oboru začal , ale pokud bych si vzala třeba takové stavebnictví všeobecně kde je mnoho řemesel je to trošku složitější . Splatnosti se prodlužují, hotovost nemá skoro nikdo ,většina lidí tyto práce platí s hypoték, různých dotací atd. Než se potřebné záležitosti vyřídí tak to trvá. Pokud jsi majitel firmy máš závazky vůči zaměstnancům i pokud jsi živnostník máš závazky třeba odvody zdravotní , sociální, platba faktur za materiál vše má nějakou splatnost!

Jak se to vezme. Nevím přesně, co dělá, ale obávám se, že v dnešní blbé době každý raději najme jakéhosi Ukrajince, jen aby byl co nejlevnější. Pak sice brečí nad (ne)kvalitou odvedené práce, ale to je už pozdě.

taky se stalo, tedy v mém případě to byl už expřítel, protože než se z osla změnil v oslíčka otřes se, tak jsem se s ním stihla rozejít

Ale ne pokaždé je nejlepším řešením živit a čekat na zázrak. Podstatnější než práce, která tvého chlapa baví je, aby ty ses cítila dobře. Nemoct si ve třiceti letech dát pomalu ani kafe v restauraci jistě na dobrém pocitu ze vztahu nepřidává. Sekyru a pilu koupil sobě, takže bych to ani nepočítala jako společnou věc a navíc : on už děti má. Ty ovšem chceš vlastní a přitom vidíš, že pokud se nestane výše zmiňovaný zázrak, nikdy se jich nedočkáš z finančních důvodů. Kromě toho, i kdyby jste si je přece jen pořídili a něco se mezi vámi stalo, budeš z něj pak pracně vytloukat alimenty.
Nenapsala jsi, jakou práci přítel dělá, tak je těžko posoudit, kde by měl začít řešit váš problém, ale bylo by zajímavé vědet, co by na to řekl on.
Jinak : můj strýc byl taky "velký podnikatel". Měl stejné problémy jako popisuješ, ale pracovat normálně do firmy nechtěl ani zaboha, přece se nezařadí mezi jakýsi dělnický plebs, že ... Dlužil kde se podíval, jen mojí máti asi desettisíc eur, pak na sociálním, na zdravotním, ... A to málo co každý měsíc vydělal prochlastal. Nakonec umřel z večera do rána na infarkt. Taky si pořád říkal, že "bude líp" ... Naštěstí žádná s ním děti nechtěla, takže tady to bylo bez problémů

nevím - vypsala bych na papír kolik měsíčně platíš a ze spotřeb (elektřina, voda) bych bez milosti chtěla polovinu.
Ne z hypotéky, pokud je barák 100% tvůj
Pokud ho máte společný, tak polovinu taky.
Před návštěvou dětiček - ať jede na velký nákup potravin, klidně ho vybav seznamem.

Nejsi charita a stejně to nikdo neocení, pouze to bude brát jako samozřejmost.

A co přítel dělá, že je tak nedoceněný?

Na jednu stranu, pokud vše vydělané dá zas do firmy, tak se může stát, že i kdyby vydělával 4 x víc, tak by to zas dal do modernizace a stále bude tvrdit, že peníze nejsou. Nebo se situace obrátí a za nějaký čas na tom bude líp a líp a peněz bude dostatek a Ty pak budeš litovat, že jsi tuhle situaci řešila rozchodem nebo ultimátem. Ale myslím si, že něco na jídlo, služby a tak by si odložit mohl. Alimenty beztak musí taky platit. Ale pokud je jinak vše fajn, tak by to byla škoda. Ale taky píšeš, ze nemáte moc volnočasový život a pak se to asi střádá a vůbec se nedivím, že se cítíš takto. Přeju ať to dobře dopadne, hlavně ať se podnikání rozjede

Přítel opravuje hydraulické systémy, čerpadla a stavební stroje. Zálohy na materiál si bere skoro vždycky, ale jak zde psala Mykkýsek, jinak by to ani nešlo v dnešní platební morálce zákazníků.
Nevím, kde je chyba, do jeho účetnictví mu nevidím, papíry mu dělá jeho mamka.
Občas o tom mluvíme ale on mě prosí ať mám trpělivost, že to bude lepší..ale já nevím jestli už mi nedochází.. Rozejít se nechci ale ty prachy to je věčnej boj!

tak to je jasně, serva a takové věci jsou drahé

Nevím odkud jste, ale co kdyby přítel zkusil místo podnikání najít práci v nějakém autorizovaném servisu, třeba Caterpilar nebo tak ? Dneska se všechno co jen trochu novější vybavení spravuje přes značkové servisy - a kdo má staré stroje a nemá peníze na servis, ten se kroutí, když má řádně zaplatit, protože chce ušetřit na všem, to je jasné. Jako anonymní živnostník musí mít přítel trochu problém sehnat práci v tomto směru, ne ?