Ahojky všichni, nějak nevím...jak bych začala.
No pokusím se nastínit mojí situaci. S přítelem jsme chvilku, přibližně 3 měsíce a je to s ním jako v pohádce. Je velice pozorný, dává mi najevo city a chová se ke mě jako k princezně. Ovšem jedna věc mě moc mrzí a to, že nemá takovou potřebu si se mnou psát, když se nevidíme. Napíšeme si třeba na dobré ráno a pak se ozve třeba až v 6 večer, že by mě rád viděl a chce být se mnou. Když jsme spolu, tak z něj cítím opravdovou lásku jako že nemám pochybnosti. Vidíme se často, většinou celé víkendy a v týdnu tak 3 až 4x. Ale jakmile spolu nejsme, tak si říkám...to mu nestojím ani za smsku, to se mu nestýská Jsem z toho pak přešlá a on se mě ptá, co se děje...nechci být jako stíhačka a vyčítat mu to.