Svatba a pak bydlení?

Věř, že poznám, ale stejně neuvěříš

Asi se bojím, že když už s ním budu žít, že už pak nebude mít důvod si mě vzít. Viz diskuze, kterou jsem tu četla ,,Přítel si mě po 7 letech soužití nechce vzít"

Máte pravdu jsem pitomá. Vůbec nevím co mě to napadlo. Poslechnu vás. Jenže mi teď prosím poraďte co mu teď mám říct Jak mu mám říct, že jsem si to rozmyslela. Je mi to teď blbé

Máš pravdu. Je to kravina.

Přesně tak. Podle mě máš strach, aby tě neopustil, tak ho ženeš rychle do svatby. Zkuste spolu bydlet třeba jen půl roku a uvidíš za půl roku si pak můžete klidně naplánovat svatbu, když budete chtít. Jak začneš na chlapa tlačit touto myšlenkou, že se musíte nejdříve vzít a pak spolu bydlet, tak si tu svatbu v hlavě začne více rozmlouvat. Sám vycítí, že si nejsi sama sebou jistá a vůbec jistá i tím vztahem. Je snad něco mezi vámi z čeho cítíš, že spolu nebudete?

jinak jsem se chtěla zeptat, četla jsem i tvé minulé deníčky a na konci května si psala, že máš přítele, kterého podvádíš, ale on ti vyhrožuje, že se s ním nesmíš rozejít...v srpnu si psala deníček, že máš nového přítele, ale moc se k sobě nechováte hezky a ty myslíš na jiné muže a podvádíš ho, on tebe asi taky, tak přemýšlíš, že byste spolu mohli mít dítě (asi aby sis ho udržela)...to je ten co by si tě měl vzít, aby ti ukázal jak se o tebe snaží? po tak krátké známosti, která asi není podle toho deníčku zrovna bezproblémová?

Tak to je také extrém, ale když bude vědět, že ten vztah chceš posunout nějak dál a bude vám to klapat, tak určitě nebude problém tu svatbu potom naplánovat. Podle mě také není dobré žít spolu 5 let a nic. To já sama bych asi nechtěla, ale takový vztah může vydržet déle než vztah, kdy se lidé vezmou před společným bydlením a pak si za rok půjdou na nervy a rozvedou se..

Reaguji na EleanorWoods: No právě a to já nechci aby to tak chápal Myslíte, že bych mu mohla říct, že má pravdu, že jsem si to rozmyslela, že s ním chci žít, protože nechci aby si myslel, že ho tlačím do svatby? Nebo bych to měla řict jinak. Já se omlouvám, ale já jsem fakt magor

Reaguji na Vampirka: To, že jsi staromódní jsi sama napsala. Ono je pěkný se odkazovat k minulosti, ale není to, co teď. Jako ono se řekne, mám ho ráda, klapat nám to bude, i když spolu budeme bydlet, ale pravda může být jinde. Jak zmiňovala Eleanor.
Ať chceš nebo ne, tak každý jsme vychovávaný jinak a určitý věci se poznají až při tom společným bydlení. Teď si možná maluješ budoucnost, ale může to být tak, že si z tebe miláček udělá služku a tobě se to líbit nebude, nebo naopak ty budeš ta línější a on bude makat a on si to rozmyslí. Nejsou to jen věci, jak se co v domácnosti udělá, ale placení, kupování společných věcí...
Sama bydlím s partnerem, nejsme svoji a jednou se brát chceme - bydlíme spolu přes 2 roky a musím říct, že ještě oba děláme věci, který ten druhý nemůže vystát a snažíme se tyhle zlozvyky vymýtit. Po pravdě bych nechtěla "na celý život" zajíce v pytli... Ovšem, ani to, že si zkusíte společně bydlet neznamená, že budete společně v dobrém i zlém...

To mi bylo hned jasné.

Tak až se sestěhujete, dej nám po pár měsících společného soužití vědět.
Promiň, nechci Ti brát iluze, ale člověk a nepoznáš ani po 20 letech společného soužití.
Viz. chlapi "druhomízáci".

Normálně mu řekni, že jsi nad tím přemýšlela a že by asi bylo lepší, kdyby jste spolu nejdříve bydleli. Když se budeš stydět říkat své návrhy, změny, prosby atd., tak jak chceš vydržet v manželství? Měli by jste spolu mluvit otevřeně jak to je..

Holky díky, vážím si vašich rad Uznávám, že je to pitomost

souhlasím, s přítelem bydlíme a svatbu plánujeme...já zas chci svatbu dříve než děti (i když kdyby se neplánovaně stalo, asi si z toho nic dělat nebudu a dítě si necháme) ...ale společné bydlení jednoznačně před svatbou, byla by to moje vlastní blbost nevyzkoušet si do čeho jdu

prostě mu řekni, žes nad tím přemýšlela a to společné bydlení bys teda ráda zkusila nedělala bych z toho kovbojku...já bych mu klidně řekla, že jsi o tom mluvila s kamarádkami a ty ti otevřely oči, že to bude asi opravdu lepší nejdřív spolu zkusit bydlet, ale že bys nerada, aby jste spolu žili na hromádce pořád, že bys jednou tu svatbu opravdu chtěla, pokud vám to bude klapat

Dám

Ja vím, je to blbost. Ona je i pravda taková, že jsem trochu ovlivněná křesťanstvím.

Bože. Já jsem tak pitomá. Já to říkám pořád. Ještě jednou děkuju hodně jste mi teď pomohli

Na tom není nic špatného, ale zase nemůžeš žít v roce nula. Žijeme v roce 2013 a ten svět je teď také o něčem jiném. Ten nahoře se nebude zlobit, že sis to udělala podle svého V Itálii je spousta věřících a také tam spolu ti lidé nejdříve žijí. Je to normální. I náboženství se modernizuje

Mám to stejně. A také bych si přála děti rovnou do rodiny. Nemám nic proti tomu, když spolu jsou lidé bez svatby, ale v tomhle jsem staromódní zase já. Neumím si to teď představit, že bych s někým jen tak žila a měla dítě, ale to zase člověk 100% neovlivní.