Chodím do 8. třídy. Nejsem nějak oblíbená, teda vlastně vůbec . Nevím co se mnou cca poslední rok a půl je, že by dospívání? Jsem nervózní, podrážděná a všechno přeháním.. Nemám nějakou "bff" . Trochu se to sklidnilo když jsem dostala na jaře svoji fenku. Poznala jsem přes cvičák úža lidi, jenže si připadám divná, že to nejsou vrstevníci. Dneska jsem, ale byla ve škole po dnech. Abych shrnula proč jsem ve škole nebyla, tak jsem se ze všeho sesypala, škola - polámal se nám doma kotel - mamka se zase hádali - a no prostě všechno. Měli jsme hodinu s psycholožkou a dělali rozesmívaí cvičení. Měli jsme napodobovat xicht toho který nám ho ukázal. Přede mnou byl Radim - ideál se zrzavýma vlasama, ale na mě teda dojem neudělal. Zkusila jsem to - přece sranda...dal mi urážku, který zabolela. S klukama mám celkově trochu problém. Nevím jak a hlavně o čem se s nimi bavit. Nebylo to tak vždycky a děsí mě to.
Když jsem byla mladší
Normálně jsem se bavila s vnukem sousedky 4 hodiny a nepřišlo nám to divný. Probírali jsme všechno, od školy po zvířata, nakupování.. jenže kluk ted bydlí v cizině a já ho už nikdy na zahradě nepotkala .
Taky vzpomínám na 5.třídu kdy jsem neměla obědy a chodila ze školy se dvěma kamarádkama a dvěma kamarádama. Oba kluky jsem pozvala na oslavu narozenin. Byla to čirá katastrofa, zbyla jsem jen já a kamarádka Zuzka. Pršelo a někdo zazvonil u mých dveřích se objevil jeden z kluků s růží s bonbonierou . Bylo to nej v životě, jen smích do ticha házení ponožek a pohoda, žádnej stres "když řeknu něco špatně zase mě shodí" :/.
Je se mnou něco špatně?
Připadám si uboze a poníženě kdykoli ve třídě někomu odpovím a on mě nepochopí. Ke všemu máme ve třídě dvě dokonalý holky a zbytek je bohatý, takže tam tak nějak nezapadám (ale nemůžu říct, že by jsem byla hnusná to ne...podle mě zas tak škaredá nejsem ) .... Je to pubertou? Bude to někdy zase v pohodě?