Je to už tři a půl roku co se mi v životě přihodila rodinná tragédie ( mohlo to dopadnout hůř ale ... já to osobně za tragédii považuji ). Moje mamka prodělala těžkou mozkovou mrtvici, když byla na dovolené v Chorvatsku a jelikož se jí hned nedostalo pomoci ( téměř po třech hodinách ), tak to dopadlo prostě... velice špatně 
Do ČR přijela s ochrnutou polovinou těla, nemluvící, nechodící.... nikomu to nepřeju. Byla jsem na dně a přijde mi, že i po těch třech letech na tom nejsem lépe. Byla pro mě všechno, kamarádka, supr máma, vždy jsem s ní cokoliv probírala a hlavně jsem s ní trávila plno času, milovala jsem jí, to i teď ale prostě jak to říct... ta moje "stará" mamka je pryč.... Strašně mi chybí, já vím, že žije ale jak vám to napsat, už to není to co to bývalo, je jako kdyby odešla.. Vždycky když za ní přijedu, tak mě pozdraví a jelikož neumí mluvit a dávat city a emoce najevo, tak je úplně jiná Ona se snaží učit řeč, ale i po těch třech letech nesloží jedinou souvislou větu ( a to je v péči logopedů ), vždycky z jejích očích čtu, co by mi asi tak řekla, já povídám a ona se na mě mlčky dívá. Je to prostě... já to nezvládám, je to pro mě trápení, když si vezmu jaké to bylo třeba před 5ti lety, kdy mě řekla názory, kdy jsme probírali všechno.. Teď je náladová, většinou smutná a hrozně rychle se urazí, její psychika je na tom špatně a často brečí a nemá chuť žít a cokoliv dělat. Strašně mi chybí, je to jako kdybych jí úplně ztratila. Byla pro mě všechno, co jsem měla a já se s tím dodneška nemůžu srovnat. Mě bylo 21 let, když se jí to stalo, jí bylo 46. Já cítím, že jí potřebuju, právě tenhle věk je takový, že bych potřebovala životní rady a všechno možný a já jí nemám, a nikomu jinýmu se svěřit také nemám. Když nad tím vším přemýšlím, tak je mi do pláče. Jeden den, jedna situace může změnit do konce života úplně všechno...
- Úvod
- Přátelé
- Tipy a triky
- Recenze
- Diskuze
- Proměny
-
Bazar
- Katalog Bazaru
- Něco k tomu
- Obuv
- Kabelky, tašky
- Módní doplňky
- Šperky, bižuterie
- Hodinky
- Parfémy
- Kosmetika
- Co se nosit nedá
- Elektronika
- Knihy, časopisy
- Ostatní
- KOUPÍM
- Poptávkové inzeráty
- Černá listina
- Hodnocení uživatelé
- Katalog Bazaru
- Soutěže
- Články
Hrozně mi chybí mamka, která prodělala mozkovou mrtvici
Poslat SZTo je mi líto, je to smutné Je nějaká šance, že ji rozpohybují a že se časem zlepší řeč? Na tohle vůbec nevím co napsat.... ale rozumím Ti. Je zdrcující vidět blízkého člověka v takovém stavu, zvlášť když to je máma...jak strašně by s tím chtěl člověk něco udělat, ale nejde to. Snad máš Ty i mamka aspoň podporu od táty.
Galerie obrázkůJe mi to vážně moc líto.. Tohle je situace, kterou si neumí a ani nechce představit ani jedna z nás. Máš to velmi těžké, protože se snažíš být mamince oporou, ale sama oporu pro sebe nemáš. Přemýšlela jsi o návštěvě psychologa? Ten by alespoň trochu tvé dušičce ulevil. Nebo si najdi přítele, který pro tebe tady bude, ať už se děje cokoliv.
Myslím na tebe, buď statečná. Maminka tě potřebuje...
méně než
10 příspěvků
To je hrozný, cítím s tebou, vím, jak se cítíš Je to prostě už jiný člověk a jejím reakcím a nechuti k životu se vůbec nedivím. Je to hrozné, kor v tak nízkém věku. Nechtěla bys navštéívit třeba psychologa? Možná by ti aspon trochu pomohl
Je mi velice líto tvé máminky a tebe.
Naprosto ti rozumím, že mámu potřebuješ, mě je 22 let nemít jí, tak nevím co bych dělala. Je mou kamarádkou, oporou...tak jak popisuješ svou maminku dříve.
Nevím jak ti pomoci, snad jen snažit se mamince dát chut do života, pomáhat jí s tím, aby se rozmluvila, aby jí život bavil. Co jí pořídit nějaké zvířátko, které není náročné (pejsek by třeba v jejím případě asi nebyl vhodný, ale kočka už je něco jiného).
Každopádně přeju hodně sil a mamince hodně štětí, aby se dokázala alespon trochu vrátit do normálního života. 
Předpokládám, že je maminka někde v nemocnici, když za ní jezdíš, tak to asi zvířátko nepůjde. Když jsem byla ve Valencii v muzeu, měli tam film, kde se lidem trochu vrátila paměť a zlepšil jejich zdravotní stav pobytem v kuchyni. Nevím tedy, jestli maminka může běžně přijímat potravu, ale pokud ano - za zkoušku by to stálo. V tom dokumentu jim nosili různé dobrůtky z jídla, oni to ochutnávali, učili se jíst a vždycky jim alespoň trochu zpříjemnily ten život různé nové pochutiny. Ten pán v tom dokumentu si na ty chutě pak vzpomněl a vybavily se mu i nějaké názvy. A říkali tam, že právě pro ty lidi byla nejhorší ta stereotypní jídla z nemocnice. No, a asi bych být Tebou taky zkusila psychologa, ať na to nejsi sama, věřím, že to musí být strašně těžké, mojí mamince se stalo něco podobného s jejím tátou, akorát ona se o něj musela starat už od 3. třídy, do teď se s tím nevyrovnala... Věřím, že kdyby byly tehdy lepší možnosti jako jsou dnes, tak by to měla jednodušší. Hlavně se jí snaž hodně povídat a mluvit s ní, říkat jí ty problémy, i když Ti neporadí...
Možná se i zkusit poradit tady: http://sdruzenicmp.cz/cz/kluby-cmp/
Přeji Ti hodně sil a pevné nervy a mamince co nejlepší zdravotní stav!
Tyrande, je to moc, moc smutný. Vůbec nevím, co na to říct, ale hrozně moc Ti rozumím.
To je mi hrozně líto . Co k tomu dodat, ale věřím, že se to bude zlepšovat. (podobná situace s mou mamkou je pro mně noční můrou)
Je mi to moc líto. Bohužel jsem zažila něco podobného, jeden den, jedna blbá nehoda....a změnil se život celé rodině. Táta na tom byl prostě špatně a to co se s ním dělo, nikomu nepřeju. Změnil se, bylo to peklo. Už je to 6 let a je to lepší a lepší. Vím, že je to táta, který mě má pořád stejně rád.
Opravdu ti moc držím palce. Život se může změnit každému z nás ve vteřině, je to smutné. Maminka je někde v nemocnici, kde se o ní starají? Nebydlíte spolu? Pro mě bylo nejhorší si uvědomit, že i já mám život, který mám právo si užít, protože jinak to nejde. Mohl by ti pomoci i psycholog, který by tě mohl navést na správnou cestu a snad ti trošku ulevit.
Nemumím si představit, co prožíváš, je to určitě moc těžké. Také bych ti doporučila návštěvu psychologa, možná lépe psycholožky, kde si budeš moct popovídat a dostaneš náhled a názor jiného člověka. Držím palce.
Holky děkuju moc za podporu. Ani nevíte jak mě to trochu hodilo nahoru. Maminka bydlí v našem rodinném baráčku s přítelem a o patro níž bydlí brácha se ženou, já kvůli práci už léta bydlím v jiném městě s přítelem, takže dojíždím co se dá...Jenže všem docházejí nervi, ono to právě že není vůbec lehký Pořád chodí s hůlkou po domě a říká " no bordel" a je to hodně psychicky náročný ona se víceméně za pomocí jejího přítele dokáže postarat sama ( teda krom věcí jako je umývaní, odvoz k doktoru, příprava jídla ). Nejhorší na tom je, že ona byla strašně společenský člověk, milovala lidi, byla v práci jimi obklopená, měla spousty kamarádek a představte si, že od té doby co se jí to stalo tak jakoby se všichni asi "lekli" ( nebo se bojí? ) ale vůbec třeba za ní nikdo nechodí a to všichni naslibovali hory doly jak jí budou navštěvovat... Jí to moc mrzí a já nevim jak jí pomoct. Táta se na nás vyprdnul... už je to leta co u nás neni, takže jsme na to s bráchou samy. Mamky přítel zase pije a je pořád v práci a stále vyhrožuje, že odjede pracovat do německa, že nás v tom nechá. Teď přijdou vánoce a já bych jí strašně chtěla udělat radost a vidět jí to v očích, že je spokojená a já vůbec netušim, co jí mam koupit Knížek a různých vzdělávacích hraček už má plno
Reaguji na Tyrande: Jsem ráda, že píšeš, že máš přítele. V mé situaci mi to nejvíc pomáhalo, ačkoli samozřejmě vůbec nemohl vědět, jak se celou dobu cítím, ale je to prostě velká podpora. On zůstane člověk na to trápení sám, ale ostatní ho můžou rozptylovat a pomáhat mu.
Cituji Tyrande: Nejhorší na tom je, že ona byla strašně společenský člověk, milovala lidi, byla v práci jimi obklopená, měla spousty kamarádek a představte si, že od té doby co se jí to stalo tak jakoby se všichni asi "lekli" ( nebo se bojí?
To se bohužel stává, mám pocit, že v těchto případech ti pak zůstane jen rodina, nevím čím to je, ale rodina tě opustit téměř nemůže, ta se pořád snaží a chce ti pomoci. Přátelé se zaleknou a málokdo má tu sílu. Bohužel.
Cituji Tyrande: Teď přijdou vánoce a já bych jí strašně chtěla udělat radost a vidět jí to v očích, že je spokojená a já vůbec netušim, co jí mam koupit Knížek a různých vzdělávacích hraček už má plno
Ráda bych poradila, co měla maminka ráda? Neudělal by jí radost třeba nějaký výlet? Vyvolat tím nějakou pěknou vzpomínku. Vím, že by to asi bylo náročné, nevím jestli řídíš auto, ale třeba by přítel pomohl.
Ahoj, moc mě to mrzí. Nevím, co pořádně poradit. Jen ti chci říct, že jsi hrozně statečná. Přeju ti, abyste to co nejlépe zvládli a tys mohla být zase šťastná.
Jen mě napadá, co třeba psycholog?
méně než
10 příspěvků
Cituji Tyrande: Mamky přítel zase pije a je pořád v práci a stále vyhrožuje, že odjede pracovat do německa, že nás v tom nechá.
no podle tohoto bych mu v odjezdu asi nebránila, možná by to i pro maminku bylo lepší, kdyby takovej notor nebyl v její blízkosti
