Kontaktovat svého biologického otce?

Milé omlazené,
píši anonymně, jedná se pro mě velmi citlivé téma.
Bylo mi řečeno jedním z mých bratrů, že já - nejmladší, mám jiného otce. Je to něco, co jsem si myslela od mých -nácit let, protože tátovi skutečně nejsem podobná a tátovo rodiče mě prakticky ignorovali a jednali se mnou ošklivě, narozdíl od jiných vnoučat. Kdo je můj biologický otec vím, je to mámy kolega z práce, když jsem se narodila, máma ho se mnou často navštěvovala a i on nás, tak do mých tří let, proto si jej pamatuji. Navíc mě jako jedinému dítěti nosil vždycky dárky. Pak se něco stalo a on nikdy nepřišel a máma se do zaměstnání k němu už nevrátila. Mě je třicet let, doma se o něm nesmí nikdo ani zmínit, jinak máma zuří. Uplynulo mnoho let a já jsem si toho bio otce vyhledala na Facebooku. Je to teď velmi úspěšný muž a má syny v mém věku. I přesto já jsem mu neuvěřitelně podobná, snad víc než jeho kluci, a "podědila" jsem všechny jeho koníčky i obor profese. Psala jsem mu zprávu na FB, nedal si mě do přátel, jen odepsal, ať mámu nedráždím.
Jenže když jsem viděla, jak moc mu jsem podobná, cítím se najednou nějaká podvedená, když s ním nejsem ve styku. Chtěla bych se s ním vidět, vidět i nevlastní bratry. Nadruhou stranu si uvědomuji, jak bolestné to je pro všechny - pro tátu, který mě vychovával (nebo tak nějak - ale mám ho hrozně ráda), pro mě - ukradená část rodiny a bolest od nepřijmutíí tátovo rodičů (oba jsou již mrtví), máma, která bio otce nějak vytěsnila ze života a má teď vážné zdravotní komplikace. A pak samozřejmě on, který má vlastní život a vlastní rodinu.
Prostě krev není voda a já se s ním chci setkat. Mrzí mi to taktní odmítnutí přes FB, snad se bojí, že si budu nárokovat nějaký jeho majetek nebo mu nabořim dosavadní pohodlný život, ale prostě existuji, jsem tu a on to ví. Nevím, co dělat.
Máte některá zkušenost s kontaktováním biologického otce?