Má nezaměstnanost mi komplikuje vztah.

Ahoj moc mě mrzí tvoje situace s prací. Sama vím ze svého okolí, jak je těžké najít práci. Já se nastěhovala k příteli do bytu ještě na střední ve 4.ročníku. Celý rok co jsem byla ve čtvrťáku mne živil. Nevadilo mu to, byl rád, že mě má stále u sebe a může se o mě starat. Je mu 30let. Pak mne živili i po maturitě než sem našla práci. Což bylo asi dalších 5-6 měsíců. Již rok pracuji a stále platí větší část přítel než já. Nevím, já osobně bych nebyla s přítelem, který se o mne nechce postarat. Přeci po něm nechceš aby ti kupoval oblečení, kosmetiku, osobní věci. Nájem by platil tak či tak...Máš alespoň nějaký malý příjem ?

Ta varianta s nastěhováním se k němu se mi taky jeví jako nejúspornější vůči vašemu "rodinnému rozpočtu". Jaký bude mít smysl, že si platíš nájem někde jinde - ještě k tomu horko těžko z brigád? Pokud nějaký přivýdělek máš, můžeš mu navrhnout, že mu budeš něco samozřejmě přispívat. Ale měl by tě v této situaci podpořit.
Ono je to dost těžká situace pro všechny... Také už nějaký ten měsíc hledám, bydlím u přítele, něco málo přispívám nebo občas nakoupím, ale spíš jen symbolicky. On práci sehnal rychle, stejně jako většina jeho přátel - na rozdíl ode mě vystudovali "perspektivní obory". A už z něj taky cítím určitou nervozitu, i když přímo mi nic neřekne. Cítím se blbě i před jeho rodičema, příbuznejma a tak... Já mám pořád blbou náladu, nemám do ničeho chuť a to se na vztahu taky pochopitelně odrazí.
No, snad bude brzy líp. Držím palce!

Tak to promiň,ale takového chlapa bych fakt nechtěla..Za první by tě měl podpořit když ještě nemáš práci a za druhé když to máš teď takhle s bydlením,sám by ti měl nabídnout,ať bydlíš u něho,třeba jen dočasně,ale nabídnout by ti to měl..jak dlouho jste spolu?

Nezlob se, ale já se příteli nedivím, že tě nechce kompletně živit. Zvlášť pokud spolu nejste tak dlouho. Já bych se asi zaměřila na nalezení práce. Pokud práci hledáš už rok, tak to už spíše vypadá na nějaké překážky na tvé straně. Nevím přesně v jaké fázi tě zaměstnavatelé odmítají, ale určitě bych se o tom s někým poradila. Špatně napsaný životopis, nevhodné prezentování na pohovorech, zájem o nevhodné pozice apod.

Ahoj, chápu tě. Já jsem sice s přítelem nebydlela, ale pamatuju si, jak mi bylo nepříjemný, že mi nepřímo "dával sežrat", že studuju obor, ve kterým, když zůstanu, mě nečeká žádný velký výdělek. Cítila jsem, že jsem tím u něj tak trochu klesala "na ceně".
Já nevím, mám i kamarádky, co bydlí u přítele, fakticky se plně nechají živit a to ne jen přechodnou dobu, ale už několik let...jejich partnerům to vůbec nevadí. Když jsem o tom přemýšlela, tak mně by to bylo hodně nepříjemný, cítila bych se blbě...na druhou stranu tě chápu, jak už jsem psala, že tě mrzí, že tě přítel nepodpoří...navíc, když máš snahu se podílet, přispět aspoň málo, než si najdeš práci...
Držím ti palce při shánění práce!

Člověk by měl mít vždy oporu a pomoc v tom druhém,alespoň já to tak vidím..

Ale ona psala, že by se na chodu domácnosti podílela alespoň výdělkem z brigády, takže by se snažila nebýt na něm zcela závislá....

Jinak souhlasím, s tím, že je dobrý znovu si upravit životopis...dát ho třeba přečíst přátelům, poradit se s nimi o zkušenostech z pohovorů...zkusit se poptat známých, jestli o něčem nevědí, případně nemají dobré kontakty. Ale předpokládám, že to už jsi určitě zkoušela...

Reaguji na Lasička_: Tak to máme podobné. Přítel mě jinak docela podporuje... Dá se říct, že za mě vše platí - výlety, večeře apod. Snažím se mu to kompenzovat tím, že mu třeba občas uvařím něco dobrého k jídlu
On právě ten pocit nezná, nebyl nikdy nezaměstnaný, vzali ho hned po škole na velice dobrý místo a těžko chápe, že tak dlouho nemůžu nic najít.
Já si nemyslím, že by se nakonec rozhodl, že se mnou nechce bydlet, spíš si to sám plánoval tak, že počká až si najdu práci a pak se sestěhujem. Tahle situace ho ted nejspíš zaskočila a mě spíš zamrzelo, jak jsem viděla tu spontánní reakci - váhání a nejistota. Přála bych si, aby byl nadšenej z toho, že budeme spolu.

Reaguji na veverka06: Děkuji za podporu. Ano, ty jsi to pochopila správně, brigádu mám, takže bych se finančně podílela. Ale i tak je mi to nepříjemný. Můj největší problém asi je, že už jsem z toho neustálýho hledání a odmítání na hlavu A tohle mě včera dorazilo...

"naznačil mi, že se mu nelíbí, že bychom spolu začali bydlet, aniž bych já pracovala"

Co znamená "naznačil"? Měla bys s ním na rovinu promluvit co mu vadí, bez naznačování. Pokud mu skutečně vadí, že nemáš práci, tak co přesně mu vadí? Má pocit, že se nesnažíš práci hledat? Že nikde nevydržíš? Stačilo by mu, kdybys byla uklízečka za 9000 hrubého, jenom abys mu "dokázala", že se nechceš celý život válet před televizí nebo od tebe očekává prestižnější místo? Ví o tom, že ti tahle situace vadí a sama před sebou si připadáš blbě?

Reaguji na kopaj: Naznačil - tím myslím, že mi neřekl narovinu, že mě nechce, ale že si to naše budoucí případné sestěhování představoval trochu jinak. V tom ptávě tkví to co tu řešim - já si jsem téměř jistá, že mě podrží a já se k němu nastěhuju, ale pořád už budu mít v podvědomí, že on o tom kroku není 100 % přesvědčený a já nevím, jestli se s tímhle dokážu srovnat.

Tak to by mě taky zklamalo, kdyby mi naznačoval, že se mu to nelíbí... Taky mi přijde dost děsivá věta "se přítel rozhodl koupit si byt do osobního vlastnictví" - to jednotný číslo jsi tam doufám napsala omylem. Co kdyby jeho lordstvo s koupí bytu chvíli počkalo, vždyť ty přece nebudeš nezaměstnaná do smrti proboha. Peníze z brigád bys teď místo spolubydlení dávala na vaše bydlení, ne? Nebo se mu do společnýho bydlení třeba nechce vůbec a je mu to míň blbý to takhle okecat tvojí nezaměstnaností. Jo, jak píše kopaj nade mnou, bez naznačování, na férovku!

Reaguji na marlaa: OK, řekl, že si to představoval jinak. A dál?

Jestli se sestěhujete, tak mi připadá, že si v hlavně vymýšlíš scénáře, a ve skutečnosti je to úplně jinak. Opravdu by sis to s ním měla vyjasnit.

Mi se s ex rozešli po 3 letech a hlavní impulz byl ten že já neměla práci.
Nemohla jsem si najít normální, navíc jsem žila v zapadákově, kde nejezdily autobusy a jak si chceš vydělat na řidičák a auto, když máš práci na OSVČ, kde náklady jsou stejně vysoké jako výdělky.
Každopádně jak ti poradit, nevím, já se odstěhovala do zahraničí a zachránilo mi to paty a to radím všem, co nemůžou víc jak 3 měsíce zakopnout o práci v ČR!!