Děti od sestry mého přítele

Problém nemáš ty, ale tvůj přítel, tak si s tím nelam hlavu. Nemáš povinnost si jeho neteře oblíbit (z toho, co píšeš, se teda ani nedivím) jenom proto, že patří do rodiny. Jistě, bylo by lepší, kdybyste spolu všichni svorně vycházeli, ale ne vždy je to možné. Přítel by měl tvůj postoj respektovat a ne ti to vyčítat. Já bych asi omezila kontakt s těmi dětmi na nutné minimum.

Tohle je dosti ošemetné...dle toho co píšeš zřejmě tvůj přítel na své neteře nedá dopustit. Zkus si s přítelem o tom co ti vadí promluvit ale myslím si,že tu nejde jen o neumité ruce po jídle....Případně mu řekni, že si více rozumíš s dětmi staršími...Celkem tě ale chápu..zažila jsem podobné ale byla to jen pouhá návštěva (žádné příbuzenské vztahy) ale jakmile je dítě divoké, upatlané, ještě na tebe doráží a rodičům to připadá zcela v pohodě, tak to je má noční můra... Člověk se ozvat nemůže, protože by hned byl nejhorší.... Mám ráda děti klidné a tiché...pokud je přeci jen více divočejší ale rodič se ho snaží umsměrnit tak mi to až tolik nevadí, protože je vidět ta snaha těch rodičů.
Zajímalo by mě jak se má tvůj přítel k tvému bratrovi, když ti vyčítá, že se nemáš k jeho neteřím. Jen proto,že jsou to děti sestry tvého partnera neznamená, že je budeš milovat...a věnovat se jim. Neuvádíš svůj věk ale o to ani tak nejde...myslím,že je dost dívek a žen, kterým jiné děti nic neříkají či jim dokonce vadí a věnovat se dokáží až těm vlastním....

Reaguji na Vanity: Bohužel to asi už víc neomezím. Zatím tam jezdím na víkendy, teď se tam, chystáme přechodně i nastěhovat (ale opravdu jen přechodně) a vzhledem k tomu, jak jeho sestra, ač to mají v horním patře pěkně vybavené, velké atd..,tak si děti neumí hlídat sama a pořád je celá rodinka pečená vařená dole... Budu se spíš muset obrnět pořádnou dávkou trpělivosti...

Reaguji na tarabell: K bráchovi se ještě tak donedávna choval hezky, i teď si s ním občas hraje, ale už má na něj taky řeči. Že zas řve apod. Asi mi to oplácí z dob, kdy jsem se taky ozývala, že mi vadí, jak u nich děti řvou (učila sem se na maturu).

To teda... držím palce, sama bych asi těžko rozdýchávala bydlet s někým, kdo mi leze na nervy.

To je od něj pěkné , ale snad to tak není.
Měli byste si o tom promluvit, bylo by fajn, aby tě podpořil a byl na tvojí straně, abys tam nebyla sama proti všem.

noo..ono toho je víc, ale fakt se už teď chystám obrnět trpělivostí, protože prozatím jiný způsob společného bydlení není možný. A my spolu chceme moc bydlet.

Reaguji na cooki:
Že by byl až takový a něco oplácel....Ok ale tvému bratrovi je 7 a těm holkám 4 a 1 rok...A pokud si stežuje na 7 leté dítě tak co by chtěl. S tím stěhováním si myslím,že to není uplně nejlepší nápad ale chápu,že chcete být spolu...V tom případě tam musí existovat určitá tolerance. Hold budeš muset vydržet jejich přítomnost a hlučnost ale na oplátku by tě přítel neměl nutit do přátelského vztahu s jeho neteřemi a nebo ti něco vyčítat. Z tvého příspěvku mám pocit,že ti lezou na nervy celkově...myslím,že je to pochopitelné a i normální....prostě cizí haranti Obávám se, že pokud příteli něco řekneš tak se urazí ale měl by se tě snažit pochopit. Nemáš ve svém příbuzenstvu nějaké malé dítě..nebo třeba kamarádku s dítětem...Já bych příteli připravila takovou návštěvu a zajímalo by mě jak by se choval k cizímu dítěti...jak by se mu věnoval.

Reaguji na tarabell: No mě odvětil, že k nim jezdím už přes 3 roky, tak přece nejsou cizí.. Ano, přesně tak. Lezou mi na nervy celkově. Ale v poslední době se ta starší roznemohla a začíná nám lízt do pokoje bez klepání. Tohle sem bráchu už v jejím věku dávno naučila... Prostě maj volnou ruku, jsou rozmazlený. U mě by jim nastal režim

O tom to ale přeci není...to neznamená,že si je zamiluješ.. Pro tebe to jsou pořád děti jeho sestry ale taky záleží jaký vztah máš s jeho sestrou....Kamarádky předpokládám nejste...Už jen to jak si psala,že bydlí v horním patře a stále jsou dole...

A to příteli nevadí? Pak bys musela jeho sestře sama říct samozřejmě slušně, aby si děti více hlídlala, že chcete mít soukromí, ať vám nechodí do pokoje ale obávám se, že se jí to dotkne a přítel se tě nezastane....Zvláště teď když tam také budeš bydlet. Ty jim do horního patra také nelozíš...argumet "je to dítě" neberu. Dítě dělá co mu rodič dovolí a když ji nikdo neokřikne a neřekne,že se tohle nedělá tak jak se to holka má naučit...To je už věc výchovy.
Tuhle situaci ti nezávidím...jak jde o příbuzenské vztahy...rozhodně než něco řekneš tak raději napočítej do tří a vše si rozmysli...i kdyby ti ruply nervy.

Reaguji na tarabell: Jí se nemůže absolutně nic říct. Jednou je to nějaký rok zpět jsme spolu měli neshodu. Tak sem se pak snažila vztah zlepšit, psala jsem ji jestli nechce jit semnou do kina (byly sme, tak sem si myslela, že se to zlepší, ale jen na chvíli se to zlepšilo) Ale stejně ji prostě nemusim. Sotva pozdraví, sotva z ní něco vypadne. Ale zase si nemyslim, že jenom kvůli mě je taková. Jak puk čučí furt to řiká i přítel a něco na ni utrousí.

Hold Kkaždý si vychovává děti podle svého a to co nám se nelíbí berou ostatní jako normální věc. A jestli rodiče něco nesnášejí, tak když jim někdo říká jak mají vychovávat své dítě. Píšeš, že se musíš obrnit trpělivostí ale do nekonečna se člověk přetvařovat nedokáže a pak bouchne jako papyňák.
Takže pokud k sestěhování dojde doporučuju chovat se k dětem naprosto normálně. Buď na ně milá a hlavně jim nedávej na jevo, že ti lezou na nervy a když ti něco provedou, co se ti nebude líbít tak si to s nimi vyřiď hned na místě a nežaluj to rodičům. Nemusíš jim dávat na zadek ale stačí jím jen důrazně říct, že to co provedly se ti nelíbí. Ony ze začátku budou zkoušet co všechno si můžou dovolit a pokud je zarazíš v čas myslím si, že s nima budeš vycházet dobře. Skrátka vybudovat si u nich autoritu hned od začátku.

Tak já na ně určitě nežaluju a ani to v plánu nemám. Já se ani přetvařovat neumím. No snad to nějak půjde

Jen proto, že "nejsou cizí" je přeci nemusíš mít ráda. Ano, budeš k nim mít nějaký vztah... NĚJAKÝ vztah, což může být klidně negativní. Není na tom nic zvláštního, spousta lidí má špatný vztah i s někým z pokrevních příbuzných, tak natož u (technicky vzato) švagrových. A třeba špatný vztah s tchyní je snad lidová klasika, a přitom jí člověk moc dobře zná.
Takže bych to vůbec neřešila, sice to jsou v podstatě "příbuzní", ale když spolu nevycházíme, tak spolu nevycházíme, chovala bych se k nim s běžnou zdvořilostí jako např. ke kolegům v práci a tím by to haslo.

Tak bych tam dala (podle typu dveří) zámek nebo zástrčku. Dál bych se s tím nerozčilovala, protože i když na ní budeš křičet a případně jí i zbiješ, tak rodiče jí budou stejné chování tolerovat, takže výchovný efekt nula.

Reaguji na MiaMia: Já vím, jenže já tam jezdím a vídám se s nimi. Něco jiného je, když je příbuzenstvo třeba rozhádané, ale nestýkají se.. Přijdu si jako vyvrhel A to chování přítele sestry vůči mě je taky děsný. Přijde mi, že furt předemnou hraje nějakou komedii. Já sem jiná, já si nikdy na nic nehraju, řeknu věci tak jak jsou, ale ona? Jí se člověk jen slůvkem zmíní o něčem co se jí nelíbí, nafoukne hubu a je ********* a ještě si ve svých 27 letech chodí stěžovat k maminceto mě taky dostalo