Ahoj,
mám takovou zvláštní věc a zajímalo by mě, zda je někdo na tom třeba podobně. Mám problém se sblížit s cizími nebo ani ne tak uplně cizími dětmi. Není to tak dlouho, kdy mi přítel skoro vyčetl, že se tak nemám k jeho dvoum neteřím. Táhneme spolu na 4.rok a jeho sestra si udělala bydlení v jejich domě u rodičů. Pořád jsou u nich nalezlí, leze mi to krkem, ale to je zase na jiné povídání. No a jejich dvě dcerunky jedný je kolem 4 let a druhy něco přes 1rok. Podle mého názoru jsou rozmazlené, až to není hezké a vůbec všeobecně, jak je jejich maminka vede... Něco snědí jsou zapatlané ona je nechá, opatlaj všechny lidi kolem a všechno kolem...a spoustu dalších věcí. Ale zase nemůžu říct, že nemám ráda děti, mám bráchu, bude mu 7 let- je mezi námi velký věkový rozdíl, občas si připadám, jak jeho druhá máma. Beru ho do kina, kamkoliv za zábavou, vyzvedávám ho ze školky apod. Ale těm dvoum neteřím prostě nemůžu přijít na chuť, pořád jen vřeští, jen párkát co sem zažila, kdy by ji dali na zadek, když ž fakt nesnesitelně zlobila ta starší, no se strašním řevem to bylo...děs děs a děs..Sama děti chci, ale ty by měli jinačí výchovu a to opravdu vím co je to zlobící dítě. Brácha má ADHD, ale ty dvě neteře to je prostě rozmazlenost. Máte někdo taky takový problém ze strany od přítele? Já bych toho měla mnohem víc, ale ani by se to sem nevešlo..