Kamarádka

Setkáváme se pár holek ze základky, ale čím jsme starší, setkáváme se míň a míň, ale pořád se setkáváme. Taky jsem měla přítele, několik let jsme se scházeli, rozcházeli... a já vždy věřila, že to nakonec dopadne dobře. Teď opět čerstvě po rozchodu. Už definitivním.
Jedna z mých kamarádek ho má ráda. Volá si s ním, setkává se s ním. Na silvestra byla s přítelem u něj. Já byla u našich, samozřejmě sama, protože všichni někam šli, a protože mi přítel řekl, že neví, zda chce silvestr vůbec slavit, a že asi pojede taky k rodičům. Tak jsem se nabídla, že našim pohlídám štěně, když je to jeho první silvestr.Stejně už nám to skřípalo, ačkoliv jsem to chtěla dát dohromady. Moje motto bylo: nový rok, nový začátek. Což nedopadlo.
Když jsem za ním jela na Nový rok do bytu, tak mi řekl, že zůstal doma a právě moje kamarádka byla s přítelem u něho. Dokonce byli i v centru, což mě zavrhnul ihned, jak jsem začala mít v prosinci návrhy, co dělat na silvestra... Nějak jsem to nezkousla. Myslela jsem si, že když jsou poličkách naše společné fotky, že moje kamarádka se mohla zajímat o to, proč tam nejsem. Já jsem navrhovala ať přítel nejezdí k rodičům, že budem spolu, ale on mě neodpovídal na sms a nebral telefony (prý si myslel, že přijedu sama a že buď bude doma, nebo ne, ale viděl by ode mě snahu). Po tomto zjištění jsem byla dost vytočená a chtěla jsem vědět, proč to udělal.... na to mi přítel řekl, že by bylo lepší, abych se odstěhovala. Tak jsem šla.
Od něho to podraz byl, ale od ní?
Dokonce mi ona před nedávnem řekla: "já nechápu, že už se na něho nevykašleš. Jemu jsem to taky říkala"... Co se má co cpát do našeho vztahu... Mám obavy z toho, že mu promluvila do duše a on mě nechal. Vím, že si o mě často psali a nemůžu to nikomu přiznat, že jsem to četla... já nejsem dokonalá, mám chyby, které on prohluboval...
Teď je definitivní konec, ale ani tolik netrpím, jako dřív. Je to vlastně pro mě jakési vysvobození (ačkoliv občas na mě padne chmurná myšlenka, ale pak si vzpomenu, jak jsem s ním i trpěla - o tom jindy).
Ale nevím, jak se chovat ke kamarádce... stali se z nich dobří kámoši, kdoví co všechno jí o mě řekl a jak to řekl... on je děsně dobrej kamarád, pro všechny by se rozdal (i když se v poslední době dost změnil a o dost svých starých kamarádů přišel, ale to je vedlejší).
K ní už nemůžu být upřímná, v její přítomnosti se necítím dobře, ale nevím, jak to říct, co říct a nechci vypadat jako nějaká hysterka. Nemůžu jí zakazovat se s ním bavit, ale taky už se asi já nechci bavit s ní. Nechci aby on o mě cokoliv věděl. Hlavně, má cenu to nějak řešit? Nebo to mám přejít a říct si: tak to tak prostě je.