Strach ze samoty a tmy

Já myslím, že je to o zvyku. Já jsem taky hrozný zbabělec, taktéž mám strach ze tmy a kolikrát mám divný pocit a šílené představy, když spím sama v pokoji. A to mám opravdu velký pokoj, podkrovní, je dlouhý tak, jak široký máme barák, takže pořádně velká místnost. Nevím, jak to řešit, asi bych si nechávala přece jen nějakou tu lampičku, pro svůj klid. Ale hlavně si myslím, že když tam strávíš pár nocí, zvykneš si na nové prostředí i hrobové ticho, bude to lepší

A čeho konkrétně se bojíš, co ti vadí? Představuješ si něco ve fantazii, čeho se pak bojíš? Někdo se třeba bojí zlodějů, někdo nadpřirozených věcí, tak je hodně věcí, ze kterých mohou mít lidi strach. Já měla dřív stejné problémy Když jsem spala sama doma, tak jsem se hrozně bála, ale teď je to už o hodně lepší, většinou mi to už nevadí Ani nevím, jak se mi to podařilo, ale zvykla jsem si. Mě pomáhá, když mám strach, tak s tím strachem nebojuju, nesnažím se ho zahnat, ale spíš ho "přijmu", řeknu si v duchu něco ve smyslu "teď se bojím, to je ale v pořádku, pocit strachu by mohl znamenat, že je blízko nebezpečí, ale teď konkrétně v tuto chvíli se nic hrozného neděje, žádné nebezpečí tu není, nemám důvod se bát - teď to zní děsně, ale v noci mi pomůže si uvědomit, že mě můj strach "varuje" před něčím, co se může stát, ale teď konkrétně se to neděje a ani to nehrozí, teď se mi nemůže nic stát

Ještě mě napadlo něco Nevím, jak moc je tvůj strach velký. Ale pokud máš fakt problém pořádně spát celou noc sama. Tak ze začátku, aby sis začala zvykat na samotu v noci je dobré se zkusit domluvit s přítelem na tom, že večer budeš sama doma a půjdeš sama spát a on přijde do bytu třeba v 1 nebo ve 2 hodiny v noci. Může třeba vyrazit z kamarády někam nebo tak. Snad jde pochopit, jak to myslím Prostě ze začátku je pro tebe třeba moc spát celu noc sama. Tak tohle by sis mohla třeba vyzkoušet. Pocit, že víš, že přítel dojde domů třeba po půlnoci, ale ty půjdeš třeba v 10 sama spát, tak ti pomůže trochu ten strach překonat. Uvidíš, že to zvládneš v pohodě a tím si získáš důvěru v sebe a budeš vědět, že to zvládneš. ..... Ještě před rokem jsem se taky děsně bála, ale tohle mi pomohlo. Přítel měl v práci směny, že chodil do práce odpoledne ve 4 a domů se vracel ráno ve 4. Normálně bych se bála usnout a nechtěla bych být sama doma, ale ten pocit, že jakoby přijde v půlce noci, tak mi pomohlo podvědomě překonat ten strach Je to o tom, že oblbneš svoje podvědomí a ten strach zmizí

Reaguji na berush03:
Ani pořádně nevím, čeho se bojím. Ne zlodějů, ale spíš něčeho nadpřirozeného. Nerada se dívám na horory, ale pár už jsem jich viděla (např. o vymýtání ďábla atd.), takže si nějaké ty strašidelné scény z toho dost pamatuju i po dlouhé době. Asi se bojím, že by v té místnosti nebo ve vedlejších místnostech mohl někdo (něco) být. Doma mám v pokoji zvířata, které sem tam v noci zarachotí, takže vím, že tam nejsem sama, ale v tom bytě je fakt hrobové ticho. A hlavně doma mám postel jednou stranou ke zdi, ale tam máme dvojitou postel, takže ani jednu stranu nemám u zdi a toho se asi taky bojím. Takže budu nejspíš asi trochu stěhovat třeba mi to aspoň trochu pomůže. Ještě mě napadlo usínat třeba u televize nebo u rádia, ale pořád mě to moje podvědomí nenechá spát, jsem jako by neustále ve střehu a kontroluju, jestli je vše v pořádku a jestli mi něco nehrozí.

Ale asi máš pravdu, že si za nějakou dobu zvyknu. Už to pro mě nové prostředí není, bydlíme tam od září 2012 (3-4 dny v týdnu, mimo víkendy a prázdniny).

Reaguji na FrozenLily: Já to mívala taky tak. Postel u zdi. Nedokázala jsem usnout otočená hlavou ke zdi a zády ven A taky ještě někdy kontroluju, jestli v místnosti někdo nebo něco není, hodně se dívám, než usnu. Na horory se radši nedívám Chápu tě.. Ale je to asi o zvyku. Člověk to musí překonávat a pak po čase už mu to ani nepřijde.

Měla jsem stejný problém. Vždy když jsem usínala sama a v celém bytě bylo ticho, tak jsem vyloženě čekala na nějaký zvuk. Můj mozek pak okamžitě rozjel různé nadpřirozené představy takže usnout pak už byl problém. Tak jsem si koupila špunty do uši, naučila se s něma usínat a teď už žádné zvuky neslyším a jsem v pohode

Reaguji na berush03:
Já už se teď na horory taky radši nedívám, mám pak moc bujnou fantazii Někdy se i doma bojím, že na mě něco chytne z pod postele, když si jdu lehnout připadám si jak malé dítě. Doufám, že si teda časem zvyknu, ale těch neklidných nocí ještě pár asi bude.

Reaguji na Denyss93:
Mě zvuky moc nevadí, teda jen v tu chvíli, když je dokážu přiřadit k určité věci a vím, co ten zvuk udělalo, jinak jsem na tom asi jako ty, různé představy. Nevím, jestli bych dokázala spát se špunty v uších, bylo by to pro mě asi ještě horší, protože bych neslyšela, co se v pokoji "děje".

Reaguji na FrozenLily: Já to mám úplně stejně a to je mi 28 když teď manžel nebyl dvě noci doma, tak jsem měla v obýváku zapnutou televizi a otevřené dveře do ložnice a stejně jsem nezabrala.

Já bych tenhle problém tedy řešila s lékařem.

Jo, mám to občas podobně. Celkem mi pomáhá si před spaním pouštět různá vtipná videa, třeba něco se zvířatama na youtube je toho spousta. Pak si to přehrávám v hlavě a domýšlím další vtipné věci a "zapomenu" na strach.

Mám podobný problém. Bydlíme rok v bytě, který je v přízemí v cigánské čtvrti. Skoro rok jsem naprosto klidně usínala, myslela jsem si jak je tu bezpečno, v létě jsem kolikrát zapomněla zavřít i dveře od balkónu. Na náš balkón se dá v pohodě dostat ze dvorku. Asi před 4 měsíci, mi babi, která v našem baráku bydlí snad 50 let řekla, že do našeho bytu se paní která v něm bydlela předtím vloupal v noci zloděj a já od té doby, když sama spím v bytě, tak se X krát za noc budím, musím nechávat rozsvíceno, každý zvuk mě vyleká a ráno vstávám s kruhy pod očima. Říkám si sice, že už je to dávno, ale podvědomí mi od té doby pořád pracuje a já se klidně nevyspím... nevím co s tím.

Ach, tak to moc dobře znám Taky mám za sebou několik nocí, kdy jsem úplně zpocená, po bradu zabalená v peřině zírala kolem sebe a při každém zvuku jsem trnula já jsem taky hrozný strašpytel, taky si představuji tyhle "nadpřirozené" jevy a horory mi to moc neulehčují jako, teď je to už lepší, ale pořád se mi stává, že večer před spaním koukám do tmy, jako bych se ujišťovala, že tam "někdo" nestojí je to hrůza no, taky si občas připadám jak magor hold já jsem ten člověk, co věří na duchy a podobné jevy a to není moc výhra ale nemyslím si, že by to bylo tak neobvyklé, znám spoustu lidí, kteří se třeba občas v noci bojí

Reaguji na Kacka_S:

Tak to věřím, že je to hrůza já bych se hlavně asi do takového bytu vůbec nestěhovala, nebo spíš přesněji do takové čtvrti... Nemáte možnost změnit bydliště?

Reaguji na Kacka_S:

tak to se ti nedivím, taky bych neusla...a máte to od té doby nějak lépe zabezpečené? jestli ne, tak bych do toho určitě investovala, i kdyby jen kvůli klidnému spánku. Mříže, zámky na dveře na balkon, na vchodové dveře, případně bezpečností dveře (ale ty už jsou hodně drahé) apod...