Lze se sama připravit na přijímačky na medicínu

Reaguji na Cat.woman: určitě, nakup si jejich modelovky a dělej si ty jejich testy. Já se takto dostala na 1 a i na 2. LF i do Plzně a nakonec jsem dostala rozum a utekla k oboru kde nemám zodpovědnost za cizí život (životy v případě porodnictví) a slušný plat, skvělou práci a neifekční čisté prostředí

Maminka je lékařka bývalá dietoložka - nyní porodník, otčín - neurochirurg, tč. s lékaři bez hranic v africe. Sestra je zdravotní sestrou - nezvládla medinu, ve 4. se psychicky zhroutila, škola k tomu výrazně přispěla a já včas "dostala rozum"

Ale pokud je to Tvůj sen a cítíš, že práva nee (což si myslím, že po roce studia je asi hloupost říct nebaví mne to - protože ty prváky jsou většinou jen o suché teorii).

Tu medicínu opravdu pečlivě zvaž. Vem si do ruky učebnice patofyziologie, vnitřního lékařství - pročti si tady jednotlivá vlákna o medicíně. Byl fajn jeden čas blog medičky Lenky, měla mne na praktika v prváku http://lenjulenka.blog.cz/

Určitě se zvládneš připravit sama Každá fakulta má svoje modelovky/literaturu, ze které můžeš vycházet, takže se to dá.

Upřímně moc nevím, proč by sis měla listovat učebnicí patfyzu (to je stejné, jako by sis v páte třídě základky otevřela učebku matiky pro studenty 9. třídy)... Samozřejmě je to studium náročné, během roku si párkrát pobrečíš, zanadáváš si, budeš litovat, že jsi tam šla, pak přijde stadium, kdy ti bude všechno ukradené, ale vždycky se objeví nějaký ten okamžik, kdy si uvědomíš, že to opravdu má smysl. A taky to uplatnění bude trochu vyšší než u absolventa práv

Asi nejlepší zdroj pro představu života medika je "jenommedik.blog.cz" - borec to píše naplno bez přikrášlování, takže je to dobrá psychická příprava

Určitě se zvládneš připravit sama, podle modelovek a co ti nebude jasné, dohledat v knihách. Ale... Nedoporučuju. Jsem ve čtvrťáku, je to psychicky doopravdy hodně náročné. Chvílema si doopravdy musíš sáhnout na dno. Jedinou výhodou je, že je to zábavné čtění. I když po dvacáté už to taky omrzí. A při představě budoucího platu se člověk rozmýšlí, jestli to doopravdy za to stojí. Pořád nám rvou do hlavy, jak jsme jednou nohou neustále v kriminále. Já už teď necouvnu, už tu školu dodělam, ale občas ty zážitky nepřeju ani nejhoršímu nepříteli. Je fakt, že po každe uspěšné zkoušce přijdou euforické pocity - nenahraditelné

aby člověk přišel na to, že je to o teorii jako na těch právech. Prostě...chci jít studovat mediny, protože mě práva po roce nebaví...tak mi to přijde. Vím, že asi zakladatelka má důvod, ale ten co uvedla mi nepřijde pro studium mediciny jako ten stežejní, který ji pak na té škole udrží. Bude pro ni třeba motivací jako bylo pro moji sestru - chci být lékařkou a pracovat v genetickém poradenství a pročítat lidský karyotyp

To snad ví každý, kdo se na medinu hlásí, že první 3 roky jsou preklinické a až pak se jde do špitálu Neznám nikoho, kdo by si myslel, že hned v prváku půjde na sál (i když u nás jsme se do špitálu dostali v rámci volitelné radioly).

Docela chápu autorku dotazu - mám kamarádku, která v Brně byla prvák na právech a ekonomce a rozhodla se přejít na medinu, kde je teď spokojená, takže proč ne. Jistá motivace je sice potřeba, ale většinou nás v prváku stejně přešla - jak člověk přišel o iluze (ani tvé sestře zřejmě nevydržela), ale nějaký cíl je určitě potřeba, protože proč bychom si tím peklem jinak procházeli...pro někoho jsou to peníze, respekt, postavení a pro někoho ono oblíbené "pomáhat lidem".

Pokud bys ale každému uchazeči o VŠ řekla, ať se mrkne na učebky z posledního ročníku bakaláře a pak se rozhodne, tak nevím, kdo by na ty školy pak chodil

Reaguji na Elinor92: asi jsi to nepochopila, ale je to myšleno tak, že stejně jako ji v prváku nebaví práva tak i tak to může být na medicíně a naopak. prostě medicína taky nemusí bavit každého...mne nebavila, odešla jsem a jsem nadmíru spokojená, ale myslet si že mne nebude bavit dělat v advokátní kanceláři nebo cokoliv s právy po prvním roce studia je podle mne blbost. Tak buď vím, že se nevidím jako právník po dostudování ale spíše jako lékařka a nebo mě nebaví se učit právní věci. Což docela je nebezpečí, že ji pak nebude bavit se učit třeba tu jistou patofyziologii a bude se opakovat to samé co s právy. Takových lidí mám kolem sebe hodně.

Já s medicínou sekla, protože jsem zjistila, že by mne to prostě nebavilo, ta práce by mne nenaplňovala.

Reaguji na fanny: A stejně tak ji nemusí bavit v podstatě žádná škola - chápu Ale radši ať zkusí něco, co by ji "mohlo" bavit, než nestudovat nic, popřípadě se otravovat na něčem, co ji leze krkem, just sayin'
Jo a spíš než patfyz (patolu) bych vypíchla mikru. Přeci jen je patfyz hodně důležitý předmět, který 90% lidí opravdu baví (navíc se staví na základech z fyzioly, takže to je pohoda), protože má smysl.

Jak jsem již psala - pokud medina někoho přestane bavit v prváku, tak na té škole opravdu nemá co dělat, ale to je takto na všech školách. Stejně pak nás všechny čeká syndrom vyhoření, takže je to vcelku bezpředmětná starost, jestli nás to bude bavit nebo ne

proto jsem ji stejně jako internu vypíchla...

Prostě nebaví mne studium v 1. ročníku = nebude mne ani pak bavit chodit do práce vystudovaného oboru = proto s tím seknu, protože mne to teď nebaví, je blbost.

Ale myslím si, že mne bude naplňovat studium a pak hlavně i práce lékařky (vím, že medicína se snadno nestuduje a jsou i tací co ji studují 10 více let - znám takové případy) tak to je důvod. Protože na té škole za pár let skončí a co pak dál? Dělat něco co mne nebaví než odejde do důchodu.

Reaguji na fanny: Já to nemyslím nijak zle, ale to, co to, co jsi napsala ve 2. odstavci vyplývá z toho, co jsi tu psala předtím

A myslíš si, že když ta patfyz baví třeťáky, tak uchazeč pozná, jestli ho to taky bude bavit, když v té knížce nerozumí ani slovu?

Vždyť se stačí podívat kolem sebe - řekni mi, kolik lidí z páťáku a šesťáku by do toho šli znova? Já neznám nikoho. Dost lidí to studium dokončí ne proto, že je "bude bavit práce lékařky", ale proto "že už tam strávili 5 let, tak to teda dostudují. Já zatím svého rozhodnutí nelituji a myslím si, že by to měl každý, kdo chce, zkusit - člověk si přitom šáhne na dno, ale zase bude v kolektivu skvělých lidí, kteří ho nakopnou, aby vydržel. A když ne, tak to hold zkusí někde jinde.

I když bych ještě zdůraznila, že není všechno o tom, aby tě práce naplňovala. To, že někoho baví filosofie a gender studies neznamená, že sežene práci, takže si sice můžou říct, že by je bavilo dělat to a to, ale když místo není, tak prostě musí i prodávat v supermarketu se dvěma diplomama. A je známá věc, že málokdo v dnešní době dělá to, co se vyučil a to, co ho baví

hahahaha, já jsem v páťáku a mám letos asi nějakou krizi, protože si tohle teď říkám pořád

Reaguji na Elinor92: nevím jak lépe to vyjádřit možná je to tím, že jsem nevyrůstala v čr a občas mám s vyjadřováním opravdu problémy - lidi na mne v podobných situacích koukají a nechápají, známí se tomu už jen smějí. Těch pár let co jsem v ČR mi ještě nenalilo ten cit pro češtinu a sarkasmus.

Vidím to u maminky. Já jsem od malinka milovala Nettrův anatomický atlas, nad tím jsem usínala když jsem chodila do základky. Patofyziologii jsem si právě také četla, když jsem pak dělala zdravotní lyceum. Když dělala maminka atestace tak bych ti mohla odrecitovat doteď mechanismus porodu u plodu v poloze podélné záhlavím, i postup u porodu koncem pánevním a tak dál...

Často se setkávám s mediky, kteří jsou "háklivý" na své studium, protože to mají nejtěžšší a jejich práce je nejnáročnější a bla bla bla jako jo, nikdo jim to nebere. Ale jste často takoví nervní Teď to neber osobně. Člověk se u toho záhulu nediví. Viděla jsem to i u své sestry. Byla pořád podrážděná, vynervovaná. A říkala, že ji na škole drží jen to, že je to zajímavé a studium ji strašně baví...i v tom 4. ji to pořád bavilo.

Reaguji na fanny: No, nervní - pár spolužáků takových mám, ale asi jsem chytla dobrý ročník, protože jsme dost v pohodě a spíš je u nás víc flegmošů, než by člověk čekal
Najdou se u nás lidi, kteří nedělají nic jiného, než že se učí a v podstatě ještě před nástupem do prváku se učili anču, jak střelení. Pak když si z nich člověk udělá *****, že se nás schválně pokusí u nějakých zkoušek, co nejvíc povyhazovat, protože se měnily sylaby proti vůli přednostů ústavů, tak se tihle lidi rozbrečí (to si nedělám srandu, byla jsem tomu očitým svědkem) - nedokážu si představit, že tito lidi by mě pak měli léčit (nemluvě o spoustě lidí, co to studuje a nemají ani trochu empatie) - u nich se tomu nervovému kolapsu ani člověk nemůže divit
Na druhou stranu je fakt, že se rádi "chlubíme" tím, jak je to studium těžké, kolik peněz stojí všechny učebnice, že neděláme nic jiného, než se učíme a nervíme u zkoušek - proč si neužít ten pocit, že si lidi myslí, jak jsme strašně chytří, když studujeme něco tak úžasného, jako věhlasnou medicínu

Ahoj, asi takhle udělat příjmačky a školu dokončit jsou dvě naprosto rozdílné věci. Ale já věřím, že pokud něco opravdu chceš tak toho dosáhneš Jasně, že to nebude zadarmo, musíš tomu holt něco obětovat. No tak tu školu nebudeš dělat 6 let, ale třeba 7, 8. V praxi to neznamená, že bys pak byla horší lékař. No první 3 roky sou děs a hrůza - studovla sem LF Brno, ale pak 4. ten je užasně oddychovej, 5. je taky fajn no a v 6., řešíš statnice - před stanicema sem byla totalně vynervovaná, ubrečená a na zhroucení - ostatně jako většina i ti největší flegmatici. No a teď pracuju a upřímně, moje práce mě hrozně baví, ale do školy bych se vrátila hned a má to tak většina mých spolužáků.