Jak se vyrovnat se samotou

Reaguji na littleL: To jo, ale zadavatelka psala, že nakonec couvla, i když si s někým psala. Prostě nesmí, to je první krok. Když si s tím člověkem rozumí, tak do toho musí jít po hlavě, aby někoho poznala. Sice poprvé se asi bude modlit, aby to bylo za ní, ale když dojde domů možná bude mít dobrý pocit jako já, že to tak nějak zvládla.

Přesně tak, já taky měla vždycky výmluvu na všechno. Třeba kolegyně z práce pořádají různé srazy a já vždycky, že nemůžu. Pak jak jsem si řekla, že nic nebudu rušit a šla jsem. Tak všichni zírali a neváhali přiběhnout až ke mě, no nekecej, tys přišla. Trochu jsme popily a všichni, že bych měla chodit častěji, tak jsem z toho měla vážně dobrý pocit. I když před každým srazem se klepu, ale snad se to zlomí.

Jsem na tom stejně a jsem i ve stejném věku! Kdyžtak mi napiš, jestli se ti bude chtít.

Reaguji na EleanorWoods: No prosím, vypadá to, že když se prostě sejde větší parta holek, nedělá to dobrotu
Já neměla právě ani na základce dobré vztahy, jsem spíše tichá a stydlivá, tak jsem moc nezapadala. Mimo školu jsem přátele měla, ale, jak už jsem psala, postupně se mi vzdalují a to hlavně tím, že jsem na intru, tak nějak na sebe nemáme o víkendech čas a občas ten stres ze školy přenáším i na ně a nejsem také zrovna nejmilejší

Holky, říkám si, dokud si naše problémy uvedomujeme a dokážeme si i říct, čím to je, tím dříve budeme schopné s tím něco dělat. Chce to odhodlání a víru, takže držím všem palce!

Tohle je moc zajímavý deníček... trochu mi připomíná jedno moje krizové období, akorát, že já ho měla při přechodu na VŠ. Taky jsem měla pocit, že vlastně nikoho nemám a jediný můj zájem je škola. Pak jsem se víceméně náhodou dostala k partě naprosto úžasných lidí. Asi bych ti spíš poradila vybodnout se na internet a vyrazit někam ven

Reaguji na Szilagyi1: To znám. Já se přestěhovala z menšího města do Prahy a kamarádi to cítili jako křivdu i když jsem tam rok jezdila jak se mi stýskalo, pak už to nebylo ono a zvykla jsem si na Prahu a našla si kamarády tady. Také jsem tu nikoho moc neznala, ale časem, když člověk někam chodí, tak to jde. Pokud je člověk tichý, tak neškodí se vnutit mezi partu lidí, kteří rozjíždí zábavu a jsou více ukecaní, tam se pak člověk po čase trošku rozjede. Baviči mají rádi různé typy lidí a tolik jim nevadí, že ten druhý tolik nemluví, protože si toho ani tolik nevšimnou Já sama jsem asi introvert. Umím se sama zabavit, mám kolikrát ráda svůj klid, užít si den sama po svém a pak když jsem zase mezi kamarády, tak jsem šašek a pořád něco plácám. To se dokáže člověk naučit.

jsem na tom stejně, já jsem tedy rezignovala a beru život co mi přinese.
nikdy jsem neměla hodně přátel, ted mám pár lidí, co jsem s nimi v kontaktu a loni jsem udělala čistku na facebooku a čekala zda lidi co jsem smazala se ozvou, ozvali se dva ostatním zřejmě taky nechybím. nejvíc jsem s lidmi v kontaktu právě přes psaní, ale i to je super.
můžeš si tak vypsat svoje pocity, já si takhle píšu s dvěma holkama a nikdy jsme se ještě neviděly osobně a mám snimi společného tolik docela legrace..
zkus to taky, můžete si vzájemně dodávat odhadu. každý začátek je dobrý.

Ty fakt na to odepisování moc nejsi, co? Napsala mi, tak jsem jí odepsala a teď je ticho po pěšině.