Ahoj, mám dost velkej problém a začínám z něj být zoufalá, tak mě zajímalo, jestli se s tím taky někdo potýká, co třeba pomohlo...je mi 23, mám zajímavou, dobře placenou práci, která mě baví, kamarády, studuji VŠ, dělala jsem modelku, se svým vzhledem jsem opravdu spokojená...vypadá to, že si nemám na co stěžovat, ale mám problém s absolutním nedostatkem hrdosti. Když se se mnou rozešel první přítel, po rozchodu jsem mu psala, chtěla jsem se něco dozvědět, on nereagoval, a já psala dál...jakoby mě to jeho ignorování štvalo, já věděla, že štvu jeho tím, že mu píšu, proto jsem to dělala...po nějaké době, když už jsem měla někoho jiného, se z nás stali kamarádi a on mi řekl, že by se možná i chtěl vrátit, ale že jsem se mu tím zprotivila a už mě bral jen jako kamarádku. Tenkrát jsem si říkala, že jsem to dost zkazila a že stejnou chybu už neudělám. Asi před dvěma lety se se mnou rozešel další přítel, já z toho byla opravdu vyřízená a protože jsme se rozešli celkem ve zlém, dělala jsem to samé, posílala mu desítky zpráv. To to mezi námi ještě zhoršilo, takže jsme se spolu nějakou dobu nebavili. Poslední rok se docela vídáme, ale problém je, že JÁ neustále řešim, kdy se uvidíme, kdy zavolá, nebo mu napíšu a čekám, jestli odepíše....on neodepíše, protože píšu často, nezavolá, protože ví, že zavolám já. Je mi to fakt trapný, stydím se sama před sebou, vím, že mám problém, tak bych vás jen chtěla požádat, abyste si z toho nedělali srandu, je mi z toho samotný smutno...je mi jasný., že každej kluk má zájem, když se musí snažit, ne když se holka vnucuje...občas se scházíme, má mě pořád moc rád, to poznám z chování, já jeho taky, ale bojím se, že jsem se mu zprotivila stejně jako předchozímu ex, a že ve mě vidí jen hysterickou stíhačku, která chce zoufale být s ním skoro za každou cenu, která si udělá čas kdykoliv, kdykoliv zvedne telefon, hned odepíše.. chtěla bych být pro něj zase ta sebevědomá holka, která ho přitahovala tím,že si z něj nesedla na zadek, neměla na něj pokaždý čas, jako to bylo na začátku vztahu...ale zjistila jsem, že nemam vůbec žádnou hrdost možná je to tím, že mně na základce spolužáci neměli rádi a šikanovali mě...od střední jsem v pohodě, ale možná to je podvědomí, že nemůžu zapomenout na to, jak jsem neměla žádný kamarády a proto se ted chovám takhle až podbízivě. Ale je pravda, že to jen k ex, s kamarády nemám problém, že bych často ustupovala nebo sebou nechala manipulovat. Vím, že bych mu měla přestat psát a volat, že by se časem ozýval sám, ale já to prostě nedokážu, v tu chvíli je to uplně šílenej tlak, musim mu napsat, třeba i něco rozdělanýho nechám a jdu mu napsat a jakmile tu zprávu odepíšu, tak se mi hrozně uleví...i když nenapíše...je to směšný a hloupý jen párkrát, když mě hodně naštval, jsem vydržela se neozývat a vždycky se ozval on. Ale když už zvládnu nepsat a nevolat, tak prostě nedokážu odmítnout schůzku. Oba máme časová náročná povolání, nemáme moc času,kdy bysme se mohli vidět, takže já radši vždy ostatní věci zruším, nebo se zařídím až pak podle toho, jak může on. Co vám pomohlo tohle překonat? Já už se stydím přede všema, sama moc dobře vím, že když jsem mu k dispozici neustále, tak si mě nemůže vážit v žádným případě, přesto se nikdy neovládnu, abych to změnila k lepšímu